Měla bych shodit ještě 5 kilo… Měla bych ještě umět tohle… Měla bych stíhat za den ještě tohle… Měla bych to udělat takhle… Měla jsem to udělat jinak… To, co dělám, nestačí… To, jaká jsem, nestačí, musím být lepší… Nezvládla jsem to… Selhala jsem… Připomíná Ti to něco? Budu upřímná. Některé z těchto myšlenek se mi dost...
Tak jako většina lidí si stanovujete cíle, protože předpokládáte, že dosažením těchto cílů dosáhnete RADOSTI. Cíl je však dost často daleko a cesta k němu dlouhá. Pokud podmiňujete prožitek radosti dosažením cíle v budoucnosti, blokujete si dostupné prožitky radosti v přítomnosti. Jak tedy obnovit stav radosti?
Někdy pozoruji ostatní lidi a přemýšlím o jejich životě. Přemýšlím, proč stojí na místě a nic na svém stylu života nezmění. Já mám v podstatě vše, co jsem si kdy přála, vysnila nebo o co jsem prosila tam nahoru „do vesmíru“, a rozhodně se nedá říct, že by se to stalo tak nějak samo a bez mého vlastního přičinění
Myslela jsem, že během mateřství nebudu nic stíhat, natož si plnit sny. Říkala jsem si, že děťátko bude stále brečet a celkově jsem o sobě dost pochybovala. A když jsem zjistila, co všechno by bylo pro splnění mých snů potřeba, zmocnil se mě strach a obavy... Ale cosi mi stále říkalo
Žena. Nepřekonatelná záhada všech mužů. Co vlastně žena chce? Lze ji udělat šťastnou? Jak docílit toho, že když o vás bude mluvit s kámoškou, tak se bude prohýbat v pase a mezi slovy vzdychat, jak jste úžasný a jak vás zbožňuje?
Byli jsme spolu jen pár let... Stále dokola jsem přemýšlela, kde se stala chyba, kdo za to může a hlavně jsem se zabývala tím, jestli jsem udělala všechno, co jsem mohla, abych vztah zachránila. Časem mi došla jedna důležitá věc
Představte si, že právě teď máte k dispozici všechny odpovědi, informace a nasměrování ohledně svého podnikání, které potřebujete. Jen se k nim dostat. V tomto článku bychom s Vámi chtěly sdílet skutečný příběh jedné podnikatelky, který vám pomůže mnohé pochopit
Nevěřila jsem tomu, že by se věci děly, když je přestanu hlídat a kontrolovat každičký kousek svého života. Asi se nebudete divit, že se mi to často nedařilo. Ale pustit to nešlo – nevěřila jsem životu, že mi může nabídnout víc, než dokážu sama vymyslet a naplánovat a už vůbec ne se odevzdat tomu, aby někdo vedl na chvíli místo mě. A pak jsem se rozhodla – nechám to plynout.
Lidé mají tendence nám říkat, jací máme být, co máme dělat a bohužel se jim velmi často podaří zasadit v nás semínko pochybností, jestli takoví, jací jsme, jsme v pořádku. Občas přemýšlím nad tím, jak moc se necháváme ovlivnit cizími názory na nás samotné a jak často uvěříme, že bychom skutečně měli žít tak, jak si přejí naši rodiče, babička, sousedka,
Řekly jsme si s kamarádkou, že si roční horoskop letos číst nebudeme. Včera jsem na Facebooku objevila článek, nedalo mi to a ten svůj jsem si přečetla. Stálo tam, že Kozorohy čeká snad nejhorší rok plný překážek. No řeknu vám, měla jsem úplně zkažený den a už jsem v duchu ukončovala podnikání a plánovala, jak emigruju. Pak jsem si uvědomila, že
Rozhodla jsem se změnit tradici. Od letošního roku končím s předvánočním úklidem a začínám s úklidem povánočním. Přesněji s novoročním. Proč je takový "úklid" důležitý a CO skvělého vám do života přinese?
Pohrávám si v myšlenkách s uvědoměním, zda jsem si sama sebe vědomá. Ležím u toho na posteli, prsa se mi odráží v odlesku monitoru a s nimi i moje zvrásněné břicho. Sebevědomí, hm… Jak na něj? To vám prozradím v článku:
„Bože, co po mě chceš, abych ve vztahu vykonávala? Jak mám postupovat, aby můj vztah byl harmonický? Dělám všechno nejlépe, jak umím a nejsem si vědoma, že bych něco kazila. Přesto nejsem šťastná a na podvědomé úrovni se děje něco, co nejsem schopna ovládat. " A odpověď přišla... Je to odpověď i pro VÁS
Nechci se hádat s doktory. Nechci nadávat, ani nikoho hanět. Ne. To není účelem tohoto článku. Chci jenom nám všem připomenout, že jsme lidské bytosti. A jako takové si zasloužíme lidské, důstojné a citlivé zacházení. Zejména pokud jde o naše děti. Tento článek se týká dětské gynekologie
Žila jsem rolí podpory a opory druhým a dělalo mě to šťastnou, protože byli šťastní hlavně oni. Pak přišla chvíle, kdy jsem byla nemocná, manžel nebyl doma a děti vyžadovaly pozornost, a já tak potřebovala cítit, že i ostatní žijí to samé co já, že jsou i pro mě oporou a podporou, že mi pomohou a vycítí to, aniž bych si řekla nahlas o pomoc. Tenkrát poprvé ke mně přišla myšlenka, jestli je vše tak, jak má být
Veronika Hradecká
Ženy ženám
Stanislava Stiborová Mrázková
