Blog / Ochraňte se u doktora, zejména své děti

Je 28.12.2016 a já opravdu nemám vánoční náladu. Místo toho sedím u počítače a jsem ráda, že jsem rozdýchala první vlnu emocí, které mě dnes zasáhly při návštěvě gynekologie.

Nechci se hádat s doktory. Nechci nadávat, ani nikoho hanět. Ne. To není účelem tohoto článku. Chci jenom nám všem připomenout, že jsme lidské bytosti. A jako takové si zasloužíme lidské, důstojné a citlivé zacházení. Zejména pokud jde o naše děti.

Do uší mi hraje Mirabai Ceiba a její Sa ta na ma, tak to snad zvládnu napsat s klidem a láskou. I když jde o tak citlivé téma jako je dětská gynekologie a je pro mě velmi náročné udržet emoce na uzdě…

Dnes jsem byla na gynekologii

Seděla jsem za dveřmi a čekala na vyšetření. Přede mnou šla dovnitř asi tak desetiletá silnější holčička se svojí maminkou. Zpoza dveří bylo slyšet, že jde kvůli výtoku. To jediné jsem zaslechla.

Ochraňte se u doktora, zejména své děti

Začali ji připravovat na vyšetření. Řekli jí asi tak 3 věty a bylo poznat, že se jí nechce.
„Není se čemu divit“, říkala jsem si v duchu, a dál projížděla facebook.
Za pár vteřin jsem s tím ale přestala.

Z ordinace se začal ozývat zoufalý a hluboký pláč.

Nebyl to snad ani pláč, spíš křik o pomoc. Něco takového jsem ještě naživo neslyšela.
Holčička volala na celé lázně: „To bolí, to bolí, to bolí!“ Plakala z takové hloubky a s takovou silou a opravdovostí, že mi málem vyhrkly slzy do očí.

Kdybych tohle slyšela venku v parku, vytáhla bych pepřák a běžela jí zachránit!

Nemohla jsem si pomoct, ale připadalo mi to jako znásilnění. A já přitom seděla za dveřmi ordinace výborné, skvělé a „citlivé“ lékařky. Tak jsem tam seděla, poslouchala ten křik a nemohla tomu uvěřit…

Pamatuji si, jak jsme šli brát krev mému Matýskovi. Sestra se k němu tenkrát sehla a řekla mu, že to nic nebude, že mu „dá jenom razítko“. Nevěřícně jsem na ni vykulila oči a zastavila ji. Řekla jsem jí:

„Moment, potřebujeme čas a já mu to chci vysvětlit“.

Viděla jsem, jak se sestřička tváří. Bylo mi jasné, co jí jede v hlavě. Mně to ale bylo jedno. Bylo to MÉ DÍTĚ. A bylo tam SE MNOU, se SVOJÍ VLASTNÍ MAMINKOU, které z celého srdce důvěřuje.

Ochraňte se u doktora, zejména své děti

Jak by se asi cítil, kdybych se tohohle účastnila?

Kdybych mu řekla, že to je „jenom razítko“ a nebude to bolet? Věřil by mi ještě potom? Cítil by se potom se mnou bezpečně?

A kdyby náhodou přestal důvěřovat mně, nejbližšímu člověku na světě, jak by potom mohl důvěřovat komukoliv dalšímu na světě? No tak jsem mu to prostě a jednoduše řekla.

„Matýsku, paní sestřička ti píchne jehličku. Bude to bolet a bude to jenom chvilka. Já jsem tu s tebou a pomůžu ti. A slibuju, že to za chvilku přejde.“

Stejně to bolelo. Stejně to nechtěl. Věděl to ale dopředu. A dostalo se mu vší mé podpory a pochopení. Pevně a zároveň bezpečně jsem ho sevřela do náručí. Dovolila jsem mu vztekat se a bránit, protože to je přirozená a zdravá reakce pětiletého dítěte a já jsem za ni vlastně velmi ráda.

A potom jsem ho nechala vyplakat s tím, že respektuji jeho pocity a vím, že to nebylo příjemné.

O tom, že mu tu injekci píchala paní, kterou viděl potřetí v životě a která mu ještě před pár vteřinami lhala, nemluvě. Nu, takhle jsme to zmákli my.

Bolelo to, ale myslím, že mi i teď věří a že díky tomu, že se vybrečel, to má v sobě vyřešené. Tak si asi dovedete představit, jak moc mě vzalo to, co se dnes dělo za dveřmi gynekologie.

Ochraňte se u doktora, zejména své děti

Představila jsem si desetiletou holčičku v její nevinnosti. To, že si musí sundat kalhoty i kalhotky před naprosto cizími lidmi. Že musí vylézt na to příšerné lehátko a roztáhnout nohy, zatímco se všichni ti lidé dívají. A pak se podrobit vyšetření přes prdelku.

A že když ji to bolí a ona křičí, tak tam není nikdo, kdo by jí pomohl. Že tam není nikdo, kdo by zavelel STOP!!!! a řekl:

„Klid, máme čas, zlatíčko, tudy to rozhodně nejde. Zastavíme a zkusíme to jinak. To zvládneme. Dáme ti prostor, všechno ti vysvětlíme, já budu velmi citlivá a měkounká a slibuji, že když mi budeš věřit a uvolníš se, tak to opravdu nebude bolet.

Máme to ozkoušené, neboj. Jen je potřeba, abys mi věřila. Pak se uvolníš a bude to v pořádku. A můžu ti s tím třeba nějak pomoct? Stydíš se? Chtěla bys tu míň lidí? Pomohlo by ti třeba, kdyby sis nechala sukýnku? 

Chceš maminku chytit za obě ruce? Chceš, abych ti vysvětlila a srandovně ti ukázala, co budeme dělat a abych ti řekla proč to potřebujeme? A HLAVNĚ: Řekneš mi, až budeš připravená?“

Takhle bych si to představovala! A vím, že to je reálné. Rozsvítit tuhle situaci a zvládnout ji láskyplně.

Ochraňte se u doktora, zejména své děti

Víte, já nikdy nezapomenu na doktorku Prokešovou.

Bylo to nejdrsnější zvíře na naší fakultě, ta nejtvrdší profesorka vůbec. Když jsem ji ale zažila jako terapeutku, pochopila jsem, kdo se uvnitř toho drsoně skrývá.

Na jedné hodině se nás zeptala, jak se budeme chovat k lidem po mrtvici. Po chvíli odpovědí se zatvářila zklamaně a zeptala se nás

„DOVEDETE SI TO VŮBEC PŘEDSTAVIT?“

„Dovedete si vůbec představit, jak tomu člověku je?

Je dezorientovaný. Má narušenou paměť. Je v bílé místnosti, kde nikoho nezná. Většinou je polonahý a bez vlády nad svým tělem. Vůbec neví, co se s ním děje a už vůbec ne co se dít bude. A vy s ním jdete cvičit, proboha!!! To musíte být VELMI citliví!!!“

Ochraňte se u doktora, zejména své děti

Tahle lekce se mi vryla do paměti a jednám v souladu s ní dodnes. Svým klientům vždy naslouchám. Nechám je vyplakat. Poslouchám jejich osobní trable, protože vím, že mohou být kořenem problému.

Ptám se jich, jestli se nestydí. Hlídám, aby jim na terapeutickém lehátku bylo teplo. Zajímá mě vše, co se s nimi v mé ordinaci děje.

Protože já jsem tam pro ně.
Ne oni pro mě. Ne oni pro medicínu.

To oni jsou středem toho, co se v ordinaci děje. To oni jsou ti důležití. Takže vás chci skrz tento článek poprosit – mějte se rádi. Když se k vám lékař nechová s úctou a citlivostí, vyměňte ho. Určitě najdete lepšího.

Pokud je ve vyšetřovací místnosti někdo, kdo se vám nepředstavil a vy nemáte tucha, co tam dělá, zeptejte se ho. Máte na to právo.

Pokud vám někdo chce udělat nějaké vyšetření, zeptejte se proč a jak bude probíhat. Je to přeci vaše tělo a vy byste měli vědět, co se bude dít.

Chtějte důstojné zacházení a stůjte si za ním.

Ti v bílých pláštích nejsou Bozi. Jsou to jenom lidé, kteří vystudovali 6 let toho, jak funguje lidské tělo. A měli by mít k vám i k veškerým vašim potřebám minimálně stejnou úctu, jako vy k nim.

A jestli to nezvládnete pro sebe, UDĚLEJTE TO ASPOŇ PRO SVÉ DĚTI. Já už totiž vím, proč mě ta dnešní akce tak rozčílila. Já sama jsem chodívala v asi pěti letech na gynekologii.

K vyhlášené nejnepříjemnější doktorce v Sokolově. Ke zlé ženské, se kterou bych nešla na čaj, natož abych jí nechala podívat se mi, či dokonce šáhnout „tam dolů“.

A ne nadarmo jsem pak při emoční terapii pánevního dna u Janičky Zimolové řvala: „Vypadni ty kreténe, vypadni ze mě!!!“

Nemyslím si, že to byl nějaký „kretén“. Nevím o tom, že by mi nějaký muž fyzicky ublížil. Vím ale, že první člověk, který na mě šahal tam dole, byla necitlivá stará vyhořelá žena, která svoje povolání opravdu neměla ráda.

Ochraňte se u doktora, zejména své děti

Nedivím se, že jsem si to musela prohojit, když jsem chtěla uzdravit svou ženskost.

Tak myslím na tu holčičku, která byla dneska svým způsobem znásilněná. Někdo do ní strčil něco, co svou vlastní svobodnou vůlí nechtěla.

Neptal se jí, jestli to opravdu chce a nenabídl jí jiné možnosti. Matka u toho stála vedle a nepomohla jí. A když řvala a naprosto zdravě a silně projevila své emoce v přirozené ochranné reakci, byla zastavena.

Venku jí řekli „nebreč“ a odvedli jí domů.

Promiňte, i přes meditační hudbu ve svých uších je mi zase zle. Takové znesvěcení. To je to nejsilnější, co tam vnímám. Takové znesvěcení.

Nejspíše to bylo poprvé, co se té malé někdo dotkl v těch nejintimnějších partiích jejího těla a proběhlo to takhle.
Co si z toho asi do života ponese?

Ochraňte se u doktora, zejména své děti

A co bych ráda řekla na závěr? 

Aby tenhle článek něčemu pomohl? Mamince i doktorce bych ráda řekla, že je chápu. Že vím, že to teď dělají nejlépe, jak umí, a že dělají to, co je podle nich v nejvyšším zájmu dítěte.

Současně bych jim však vřele doporučila kurz Nevýchovy a řekla jim, ať si ho projdou co nejdříve. Holčičku bych velmi ráda obejmula a nechala ji vyplakat. Kéž jí to někdo dopřeje.

A nám všem bych popřála, ať máme stále více lékařů, kteří respektují své klienty se vším, co k nim patří. A chovají se k nim s úctou, kterou si jako citlivé lidské bytosti zaslouží.

Díky Bohu za vás. 🙂

Markéta

Markéta Strnadová

Markéta je expertkou na fyzioterapii, která je fascinována efektivností, zdravým selským rozumem a logikou. Ráda lidi učí, jak se jednoduše a s úsměvem navždy zbavit svých bolestí. I proto vytvořila Vyprošťovák, díky kterému se nyní lidé po celé republice hromadně zbavují svých obtíží. 🙂

Další články v kategorii

Inspirace Zdraví
Přidejte se do diskuze
  1. Niki napsal:

    Úplně si pamatuji na své zkušenosti se ztrátou nevinnosti, když jsem šla na operaci se zlomenou nohou a oni mi ve 14 letech řekli, že se mám svléknout před operačním sále a já nechápala proč, když mi mají operovat nohu, pak ten stud, jak na mě koukali všichni doktoři muži a ostatní lidé před podáním narkózy a gynekologie ta v 15 letech, protože jsem měla přece dost silné akné, takže i když sexuální zkušenosti přišly dost později ve 21 letech, tak jsem si tuto zkušenost na gynekologii taky vytrpěla a taky jsem volala ať toho doktorka nechá, další roky jsem tam chodila s pocitem, že tam jdu za trest. Už loňský rok jsem tam dokonce byla až po roce a půl a dostala jsem seřváno, jaktože jsem tam nepřišla dříve. Ale neměla jsem žádné problémy a tak jsem necítila potřebu návštěvy. Asi by bylo lepší, když by k nám měl trošku trošku jiný přístup lékař a další lidé. Hodně by to ulehčilo tomu, že lidé to pak mají jako já, berou to za trest apod.

    • Markéta Strnadová napsal:

      Niki zkuste se do toho postavit se zodpovědností. Vím, že to není jednoduché, ale je to jediná cesta, jak se z toho dostat. Já si tuhle bolest léčím skrz meditace s Terezkou Kramerovou. A jak si to hojím, tak mám pak i SÍLU SE TOMU VZEPŘÍT. Bolí to, podívat se na ty své rány, ale stojí to za to. A osud pak přínáší do života jiné lékaře, s daleko lepším a citlivějším přístupem… <3

  2. Mája napsal:

    Markétko,díky za tě,za to jak vnímáš a chápeš věci aby si je i nám ostatním mohla osvětlit a vysvětlit :-*

  3. Markéta Strnadová napsal:

    Děkuju! 🙂

  4. Iveta napsal:

    Něco podobného, jen v daleko horším se mi stalo ve druhé třídě – velmi bolestivé mechanické rozšiřování močových cest. Něco naprosto nepopsatelného, ponížení táhnoucí se celý další život a zrada. Pro dítě něco naprosto nepochopiteného.

  5. Jitka napsal:

    Hezký den, asi až moc jsem se vžila do té malé desetileté holčičky, je mi jí při čtení tak líto..bohužel zase jedna budoucí žena, která si do života ponese trauma, které jí může dost znepříjemnit sexuální život.
    Jako dítě jsem si taky s doktory zažila své. Když mi bylo asi 13 let, šla jsem do nemocnice se zlomenou rukou. Ošetřoval mě velice hezký, mladý pan doktor, pár let po škole. Byl to prostě fešák a líbil se mi. Já v té době teprve začala objevovat svoji sexualitu a sestra, taková stará protivná bába mi nařídila vysvléct se před ním do půl pasu! Taková hanba a stud…a když si vzpomenu na ten její opovržlivý pohled, když jsem namítla proč se mám vysvlékat kvůli ruce celá(něco ve stylu „no tak dělej fracku a neodmlouvej, nemáme na tvoje stížnosti čas“). Moje máma stála u toho a nejen, že mě nepodpořila, ale naopak se přidala k sestře a nutila mě do toho, že to přece nic není ať nezdržuju. Nikdo mě tehdy nedokázal pochopit, vžít se do dospívající slečny které právě začala růst prsa, a pro kterou to bylo poprvé, kdy se měla svléknout před mužem, který se jí líbil..

    Gynekologové jsou kapitola sama o sobě. První má gynekoložka byla necitlivá studená paní před důchodem, která dbala na formality (podání ruky, ale jen „pro forma“ ala leklá ryba)a cítila jsem se u ní vždy jen jako číslo. Nic nevysvětlovala, jen konala svou povinnost. Proto jsem v plnoletosti zkusila gynekologa muže. Byl fajn, ani jsem se nestyděla, ale bohužel byl jediný OK z celkem pěti, které jsem kdy navštěvovala. Další pan doktor se mě se zájmem ptal na počet sexuálních partnerů, chtěl znát adresu včetně poschodí na kterém bydlím apod. Současná gynekoložka se zase chová jako moje kámoška, používá srandovní výrazy pro zlehčení, ze všeho si dělá srandu, nemá absolutně žádný profesní odstup. Přijdu za ní s vážným problémem a ona si z toho dělá legraci..ani ji vlastně neberu moc jako doktorku..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.