Jak jsem se stala oporou sebe sama

Moje dětství bylo pohodové… byla jsem obyčejná holka, která byla pyšná na to, že je fajn kamarádka a vrba, když je druhým „ouvej“. Moje dospívání bylo také „normální“, žádné velké prohřešky, a byla jsem pyšná na to, že dodržuju většinu nastavených rodičovských pravidel (napadlo vás někdy, proč existují?).

Pak přišla láska a ty nádherné chvíle poprvé a já se stala podporou a oporou, věrnou přítelkyní života partnera a pak manžela. Přišly děti a já byla pyšná na svůj úděl matky, byla jsem tu pro ně ve dne v noci, stále připravená plnit svůj úkol (Kdo vymyslel pravidla chování dobrých matek?). Kdybych natočila film, asi byste nezůstaly do konce a nebo se možná i nudily… běžný „obyčejný“ život jedné „obyčejné“ ženy.

 

Žila jsem rolí PODPORY A OPORY druhým a dělalo mě to šťastnou,
protože byli šťastní hlavně oni

Pak přišla chvíle, kdy jsem byla nemocná, měla jsem 40 stupňů horečky a bylo mi hodně zle. Manžel nebyl doma, děti vyžadovaly pozornost. A já tak potřebovala cítit, že i ostatní žijí to samé co já, že jsou i pro mě oporou a podporou, že mi pomohou a hlavně, že to vycítí, aniž bych si řekla o pomoc nahlas.

Jak jsem se stala oporou sebe sama

 

Je vše jak má být?

Tenkrát poprvé ke mně přišla myšlenka… pocit… jestli je vše tak, jak má být. Chyběla mi podpora a opora, chybělo mi, aby někdo pečoval o mě. Čas plynul a já tu byla stále pro druhé, ale ten „červík“ stále hlodal a vytvářel potřebu, chtění, touhu a nenaplnění…

Cítila jsem smutek, prázdnotu, byla na ostatní někdy naštvaná, protože já jim naplňovala jejich potřeby a touhy a… oni nic!

Naučila jsem se nespoléhat na ostatní a začala se chválit, že jsem dobře uvařila, uklidila, že je o děti dobře postaráno, že to všechno stíhám a zvládám (a večer padala únavou a někdy i cítila velké bolesti zad). Začala jsem si dělat radosti maličkostmi jako jarní kytičkou v květináči, zmrzlinou cestou z práce s pocitem, že dobíjím energii a že je všechno v pořádku.

Ale smutek tam někde hluboko uvnitř zůstával a čekal, až přijde správná chvíle a já budu ochotná a schopná se na něj podívat. Podívat se na to, co je špatně…? Možná to v tuto chvíli už vy víte, já to však v tu dobu vůbec netušila, nechápala.

Dál jsem si žila, jako ta chudinka, o kterou se nikdo nepostará. Ano, žila jsem programem OBĚTI… Oběti chtění, toužení, nenaplnění a potřeb. A má hlava z toho stále obviňovala ostatní.

Uběhlo několik let… hodně let.

 

Hledám…

Hledám cestu… cestu z bolesti… cestu ze smutku… cestu ke smíchu a spokojenosti. Na rady kamarádek si kupuji knihu Čtyři dohody a nalézám. Nalézám první možnost řešení: PŘESTAT SI DĚLAT DOMNĚNKY. Hurá, jdu do toho a trénuji a trénuji a ono to funguje. Další řešení z knihy je: NEBRAT SI VĚCI OSOBNĚ. A já se cítím po trénování těchto návyků líp a líp.

Další řešení a možnost nalézám v knize Luis Hay Miluj svůj život a už chápu, proč mě stále tolik bolí záda (uvědomění, jak PSYCHIKA A TĚLO SPOLU SOUVISÍ… to byla pro můj rozum „pecka“!!!).

Léta jdou dál a já se divím, proč tam někde uvnitř stále zůstává
kousek toho smutku a nenaplnění.

Jak jsem se stala oporou sebe sama

 

Po pádu ze schodů a následné operaci kotníku zůstávám 7 týdnů nucena trávit čas na posteli s nohou nahoře, a tak si zapínám počítač a hledám. Ano, hledám. A opět nacházím…

Nacházím odvahu a přihlašuji se do semináře k Lucce Novákové (která taky hledala a svou cestu našla) 4 OTÁZKY, KTERÉ MOHOU ZMĚNIT VÁŠ ŽIVOT. Vůbec jsem netušila, co mě čeká…

A přišlo trénování rychlé a přímé metody, která se dívá na myšlenky, které mě tolik let zraňovaly a vyráběly smutek v mojí duši. A konečně přichází ta chvíle… ten moment pochopení… Já celou tu dobu, celá ta léta POTŘEBOVALA, ABYCH BYLA PODPOROU A OPOROU SAMA SOBĚ. Celá ta léta jsem neviděla sebe, že jsem svá nejlepší kamarádka. Pravda byla tady a s ní i já…

 

Dnes už tuto jednoduchou a přímou metodu trénuji několik měsíců (a jsem již v Průvodcovském programu) a jsem nadšená, že to, co jsem hledala tolik let… jsem našla… i 4 otázky, které mění můj život k lepšímu…

4 otázky, které si pokládám, kdykoliv potřebuji
a nalézám hned řešení a skutečnou pravdu.

Jsem už podporou a oporou hlavně pro sebe (a samozřejmě i pro ostatní, kteří o to stojí) a vnímám i své tělo, kdy potřebuje odpočinout. A protože už jsem v kontaktu sama se sebou, dokážu už lépe vnímat i okolí… s klidem a nadhledem. Mám daleko víc času na prožívání té chvíle… tady a teď, protože už ten čas neztrácím myšlenkama a pocitama oběti.

Je to úplně jiný život… radostný… pohodový… laskavý.
A nalézám dál…

Živote… Děkuji…

 

Katka NesvadbováKatka Nesvadbová

5. průvodkyně metody The Work v ČR
lektorka seminářů Vztah a intimita, seminářů pro ženy a intuitivních tanců

www.katkanesvadbova.cz

 

 

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů