Přijde mi to jako věčnost… Existence projektu Ženy ženám je uvnitř mě daleko delší než pouhých 6 let. Za tu dobu změnil životy tisícům lidí, troufám si říct lidí, protože skrze spokojené a naplněné ženy se mění rodina, vztahy, společnost. Troufám si také říct, že těch semínek inspirace jsme v ŽŽ rozsely mnoho a nyní nastal čas loučení. Když...
Když jsem před několika lety započala svoji cestu za zdravím, vydala jsem se DO BOJE proti své nemoci. Čím urputněji jsem však bojovala všemožnými prostředky, tím silnější protiútok od nemoci přišel. Protiútok natolik silný, že mě totálně smetl a já se musela znovu hrabat z největšího bahna. Když jsem se v něm topila asi popáté, došlo mi, že musím udělat...
Osmá třída základní školy …. má váha začíná stoupat. Jde neúprosně nahoru. Nevím, netuším proč bych měla být se svým tělem nespokojená, proč by mi měl ten tuk navíc vadit.
Možná mnoho let máme pocit, že se lišíme a bojujeme proti sobě. Naučili nás vidět nebezpečí v kráse, svobodě a odlišnosti. Ale jsme to my – ženy – posvátné společenství, kde jedna bez druhé nemůže být úplná. Pojďme najít svá vlastní pravidla, řád své duše a opravdu žít.
Každý den jsem zažívala úlevu a když jsem se necítila dobře, stačilo objetí nebo jedna věta, že je to takhle v pořádku. To sdílení, ten pocit, že nikdo nejsme víc a nikdo míň je nepopsatelný... JE TO SVOBODA! Nikdy jsem to tak hluboce a intenzivně nezažila jako tady - na Hawai
Potkávám ho na každém kroku, v každém člověku. Potkávám ho hlavně v sobě. Donutil mě nahnout se nad záchodovou mísu zvracet jídlo, které jsem předtím snědla. Navedl mě, abych trápila svého přítele uraženým mlčením, aby se i on cítil blbě, když já jsem taková nicka. Pocit „nejsem dost dobrá“ mě ovlivňoval víc, než bych si dokázala připustit... Dovolte si i vy nechat pocit nedostatečnosti odtéct a osprchovat se v zářivém vodopádu sebepřijetí díky této meditaci:
Snažíme se být dobří a dosáhnout zdánlivého ideálu. Tak často a tak moc hrajeme role silných. Silných žen, silných matek, silných mužů. Vzájemně se obdivujeme za výkonnost, protože jsme sami naskočili na tuto závodní dráhu pro snaživé. Ale proč?
Je začátek nového roku a já si sama pro sebe shrnuji poznání za poslední rok, možná i roky: Jak na to "nepříjemné", co mě v životě potká a jak na to "příjemné". Už je mi jasné, jak na to. Co nechci, co je mi nepříjemné. A taky jak si přivést do života to, co chci, po čem toužím
Včera byl zvláštní den. Moje kolegyně Beba, o které si všichni myslí, že se ulejvá, a že když neudělají práci za ni, tak to nebude hotové, odcházela na pauzu a říká nám všem: „Pojďte, máme pauzu!“ A najednou mi to došlo. Proč nejdu také? Proč se tam naháním?
Ať se je pro vás sebeláska nový pojem, nebo už máte první krůčky za sebou, možná i vás zajímá, jak vám sebeláska pomůže s intuicí nebo s rozchodem. Jak s ní lze zvládnou trému, nahromaděné emoce anebo si dovolit odpočívat. Odpovědi na otázky žen, které se sebeláskou začaly
Kamarád mi řekl, že přitahuji stále podobné typy lidí... Ač bych si nejraději zacpala uši, musím uznat, že má pravdu. Jsem chorobná samaritánka a vždy doufám, že jeden z těch lidí, kterým nabízím pomocnou ruku, prokáže takovou míru vnitřní síly a přestane lhát sám sobě. Sama si občas házím popel na hlavu, protože se snažím lidem ukazovat nové možnosti, nové zajímavé cesty, pomáhat jim dostat se z bludných kruhů a ohrádek, nalézat ztracené sebevědomí a nalézat jejich dobrou duši, o které pochybují.
Vidina bezchybné kůže, která je na dokonale nalíčených lidech v médiích, na fotkách upravených počítačovým programem, a mnohdy navíc v kombinaci s naší nemocí kůže (ale mnohdy i bez ní) dokáží způsobit systematické ničení vlastního těla. Navíc čím závažnější je tento problém, tím víc se nemáme rádi za to, že s tímto chováním nedokážeme přestat.
Každý den jsem zažívala úlevu, a když jsem se necítila dobře, stačilo objetí a nebo jedna věta, že je to takhle v pořádku. To sdílení, ten pocit, že nikdo nejsme víc a nikdo míň, je nepopsatelný... JE TO SVOBODA! Nikdy jsem to tak hluboce a intenzivně nezažila jako tady, na Hawai
Možná mnoho let máme pocit, že se lišíme a bojujeme proti sobě. Naučili nás vidět nebezpečí v kráse, svobodě a odlišnosti. Ale jsme to my – ženy – posvátné společenství, kde jedna bez druhé nemůže být úplná. Pojďme najít svá vlastní pravidla, řád své duše a opravdu žít.
Každý si hýčkáme to svoje vlastní peklo jako něco výjimečného. A tyto myšlenky nás drží ve naší jedinečnosti a doopravdy ji krmí, hýčkají a podporují. Je to odraz ega, které se potřebuje ztotožnit s nějakou důležitou rolí... V tomto mechanismu je i cosi zdravého, a tím je touha po jedinečnosti.
Barbora Zemanová
Ženy ženám
Lucie Kolaříková
