Zpověď samaritánky

Kamarád mi řekl, že přitahuji stále podobné typy lidí (až na několik výjimek). Ač bych si nejraději zacpala uši špunty, když to slyším, musím uznat, že má pravdu.

Jsem chorobná samaritánka a vždy doufám, že jeden z těch lidí, kterým nabízím pomocnou ruku, prokáže takovou míru vnitřní síly a přestane lhát sám sobě. Sama si občas házím popel na hlavu, protože se snažím lidem ukazovat nové možnosti, nové zajímavé cesty, pomáhat jim dostat se z bludných kruhů a ohrádek, nalézat ztracené sebevědomí a nalézat jejich dobrou duši, o které pochybují.

 

Představte si, že před sebou vidíte skvělého člověka,
který balancuje nad propastí na laně…

Jednotlivé nitky toho lana praskají jedno po druhém. On to ignoruje, nechce to vidět. Až lano praskne a on spadne dolu, nepřipustí si, že chyba byla v něm, protože vlezl někam, kam neměl. Chyba bude v tom laně, které bylo špatné.

Lidem absolutně uniká, že oni udělali to rozhodnutí vlézt na něj. (Krása toho všeho je, že z něj vždy můžou slézt.)

Nejhorší je, že na tom laně balancují třeba několik let a vůbec jim nedochází, že tu stejnou dobu mohli věnovat stavbě mostu a přešli by bezpečněji.

Zpověď samaritánky

Stavba mostu má velké bonusy!

Objevili by skryté touhy, znalosti, dovednosti. Zlepšovali by se a dostávali se tak dál a dál. Museli by se postavit čelem problémům, které by při stavbě nastaly. Asi by ten most několikrát spadl, protože by použili špatný materiál, ale to přece nevadí. Věděli by, že tohle nebyla správná volba a zkusili by jinou.

Postavit most je složitější, než balancovat na jednom místě na laně. Protože udržet balanc se naučíte poměrně rychle… (s mostem si totiž musíte pomoci jedině vy sami…)

Znáte to, když vám lidé říkají „Jsem taková/ý…“ jen je škoda, že se lidé sebe nezeptají „Proč jsem takový?

Lidé přesvědčují sami sebe jací jsou. Říkají vám to, aby si vymezili jistý prostor bezpečí a vy jste jim nenabourali jejich pohodlí. Říct: „Víš, mám problém s … protože když jsem byla malá tak …“ potřebuje nutnou míru sebepoznání a hlavně sebepřijetí.

Cítím neskutečnou bezmoc, když vidím, jak lidé sami sebe ničí. Hledají cokoliv jiného jen aby nepotkali svého největšího nepřítele. Sami sebe.

Tak proč se lidé neptají více sami sebe PROČ?

 

Když jsme byli malí, ptali jsme se na to několikrát denně..

  • proč chodí každý den běhat i přesto, že jsou unavení a není jim dobře?
  • proč jsou tak často nemocní?
  • proč chtějí vyhrávat?
  • proč chtějí být vrcholovými manažery?
  • proč se tolik ženou za penězi?
  • proč kouří, když jsou ve stresu nebo mají dlouhou chvíli?
  • proč je kouření uspokojuje?
  • proč zůstávají v práci, která je nebaví?
  • proč pijí alkohol?
  • proč milují pocit totálního vyčerpání po cvičení?
  • proč si nevěří?
  • proč nemají dobrý pocit?
  • proč se dnes cítí tak mizerně?
  • proč chtějí tak vehementně pomáhat ostatním?

 

Sama přicházím na to proč to tak mám. Někde se to vzalo a já zatím nevím kde. Učím se pořádat ty moje záchranářské mise průběžně, ne najednou a se vší vervou jako dřív. Brzdím!

Musím, protože jinak bych byla zase nešťastná a vyčerpaná.

Každého, kdo se rozhodne stavit most, beru jako jedinečného člověka! Jsem ráda za ty jedinečné lidi, které okolo sebe mám!

Díky nim si totiž stavím ten svůj most!

 

Jájina

www.jajina.cz

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů