Proč ze srdce miluji svoji nemoc

Když jsem před několika lety započala svoji cestu za zdravím, vydala jsem se DO BOJE proti své nemoci. Čím urputněji jsem však bojovala všemožnými prostředky, tím silnější protiútok od nemoci přišel. Protiútok natolik silný, že mě totálně smetl a já se musela znovu hrabat z největšího bahna. Když jsem se v něm topila asi popáté, došlo mi, že musím udělat něco jinak. 

Boj plodí zase jenom boj

Vždyť jsem se tolik snažila, bojovala jako lev, motivovala se od rána do večera, zapojila všechny své zkušenosti i vědomosti. A stejně mě nemoc vždycky něčím dokázala překvapit a následně položit na lopatky. A pak znovu přišly deprese, nervozita, úzkost, smutek… a všechny ty „báječné“ doprovodné příznaky dermatilománie, o kterých už jsem několikrát psala.

Až teprve před rokem, když jsem začala psát Kompletní manuál pro dermatiloman(k)y, mi začalo docházet, že boj plodí zase jenom boj a já tedy musím zvolit přesně opačnou strategii. Tou je paradoxně přijetí.

Dokud jsem totiž popírala, že mi ničí život nějaká ne-moc (dnes už bych ji nazvala spíše náchylnost, ale v době svého rozpuku to ne-moc opravdu byla), popírala jsem část sebe. Ve chvíli, kdy jsem dermatilománii začala brát vážně a uznala její existenci, zachovala se přesně naopak, než bych čekala – stáhla se.

Konec boje za vlastní existenci

I ve svém Manuálu uvádím, že (nejenom) tahle nemoc je jako malé dítě – čím více si jí nevšímáme, tím více „zlobí“ a vyžaduje pozornost. Pokud se navíc (nedejbůh) soustředíme na to, jak moc/že nás pořád zlobí a snažíme se ji umlčet, zlobí nás pak ještě více.

Naopak pokud tohle malé dítě – v našem případě nemoc – ukojíme naší pozorností, uznáme její existenci i důležitost v našem životě, pak zkrotne a nechá se ukonejšit až ke spánku. Konečně totiž nemusí bojovat za svoji existenci, konečně si jí někdo všiml. A pokud ji její majitel dokonce začne mít rád, pak mají vyhráno oba.

Láska k nemoci

Postupem času jsem začala být za svoji nemoc (dnes už náchylnost) vděčná. Začala jsem si uvědomovat, že nebýt dermatilománie, nikdy bych nebyla tam, kde jsem dnes. Donutila mě totiž na sobě neskutečně makat a byla mi motivací a motorem pro osobní rozvoj, naplněnost, vnitřní klid… a konec konců i práci.

„Potlačením svých stinných či slabých stránek se totiž nikdy nestaneme silnějšími.“

Když si vzpomenu na ty roky, po které jsem svoji nemoc nenáviděla, plakala bych. Dnes totiž vím, že to byla nenávist k sobě samotné. Potlačením svých stinných či slabých stránek se totiž nikdy nestaneme silnějšími. Naopak nás oslabují a přebírají nad námi moc – protože se dožadují pozornosti a práva na existenci, stejně jako zmiňované malé dítě/nemoc.

Když však svoje stinné stránky pojmenujeme, přijmeme, skamarádíme se s nimi a následně je začneme milovat stejně tak, jako ony milují nás (protože bez nás by nemohly existovat), staneme se silnými. Najednou se nemáme čeho bát, protože už se nic tajného a zlého nekrčí v temném koutku, ale bylo naopak vyneseno na světlo. A taky nás nemá co udeřit zezadu (což dermatilománie s oblibou dělává), protože se k ničemu neotáčíme zády.

Péče o sebe samotnou

Ve svém eBooku popisuji, jakým způsobem se dá dermatilománii zdravě věnovat pozornost. Jak naplňovat její potřeby, jak ji hýčkat, aby se nechovala jako rozmazlené dítě. Když jsem kdysi dostala od jedné své klientky dotaz, proč by měla věnovat pozornost nemoci, když nechce být nemocná a nechce jí tedy logicky žádnou pozornost dávat, nedokázala jsem uspokojivě odpovědět. Je to totiž velký paradox, že přijetí a následná láska k nemoci není totéž, jako dávat nemoci ten známější druh pozornosti, při kterém nemoc sílí.

Nyní už však odpověď znám: začneme-li totiž věnovat lásky-plnou pozornost naší přehlížené nemoci, dáváme ve skutečnosti pozornost sobě samým. A to přesně v oblasti, kterou naše bytost potřebuje opečovat nejvíce. Naše nemoc nám tak poskytuje velký dar – ukazuje nám, kde máme nepřijatá či nezpracovaná témata, a za to bychom jim měli ze srdce poděkovat. Nebýt nemocí, hledali bychom tyhle své opomenuté části duše možná i stovky nebo tisíce let…

Lucka Šťastná

Propagátorka vědomého uzdravení, která se po více jak 10 letech života s dermatilománií věnuje její osvětě a pomáhá především ženám, které si neví rady s chronickými onemocněními (nejenom) své kůže. Je autorkou eBooků 3 kroky pro nalezení skryté příčiny vaší nemoci a Kompletního manuálu pro dermatiloman(k)y.

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018