Co ještě nevíte o sebelásce?

  • Jak posílit svou intuici?
  • Jak zvládnout trému, rozchod nebo nahromaděné emoce?
  • Jak se uvolnit a sebelásku šířit dál?
  • Jak se v sebelásce posouvat a rozvíjet?

To je jen malý výběr z otázek pro Lucii Kolaříkovou, autorku Školy sebelásky, které jí poslaly ženy, které se sebeláskou už začaly…

Lucie Kolaříková

Lucie je psycholožka a absolventka výcviků v Transakční analýze a v koučinku. „Svádí“ lidi na cestu osobního rozvoje a přeje si, aby nad sebou jednoduše přemýšleli. Sama prochází osobním rozvojem již 15 let a ten velmi pozitivně ovlivňuje její život. Své semináře pořádá na nejrůznějších místech Čech, Slovenska, a také na Hawaii a na Bali.

Práci k sebelásce věnuje projektu Ženy ženám.

Že ještě o sebelásce nic nevíte? Že se vám to celé nějak nezdá a možná, že už je i pozdě? Budovat zdravý vztah k sobě sama, mít se ráda taková, jaká jste, a začít se v sobě cítit víc „doma“, s tím opravdu můžete začít kdykoliv! Vztah k sobě sama je ten, na kterém se opravdu vyplatí pracovat. Jak říká sama Lucie, vztah k sobě sama je jediný vztah, který je do konce života…

 

Jaké jsou tvoje praktické tipy k posílení intuice?

Buď ji poslouchat a přesvědčit se tak, že funguje, a pozorovat kdy a jak funguje, jak k nám promlouvá a kam nás vede. Nebo ji neposlouchat a pozorovat vše úplně stejně a zažívat ten pocit „kdybych ji byla bývala poslechla…“ Obojí vede k upevnění víry v intuici a v obou případech je vědomé pozorování účinným nástrojem.

Jistě je skvělá i změna stravy, jóga, meditace a jiné způsoby a techniky k posílení intuice (internet nabízí mnoho možností a chce to jen vyzkoušet a najít si vyhovující způsoby). Neexistuje žádná ultimativní a jediná cesta. Jediná cesta, jak se intuice neposiluje, je její odmítání a ignorování.

 

Zažíváš někdy výkyvy nálad a máš nějaký recept na uvolnění nahromaděných emocí?

Jsem emocionální, takže zažívám intenzivní emoce. Výkyvy nálad znám v obdobích, kdy jedu v jednom kuse a jsem příliš mezi lidmi a dopřávám si málo přestávek, kdy se nechám na delší čas strhnout rytmem jiného člověka a nerespektuji ten svůj. Když si nedopřávám dost samoty, ve které je mi dobře.

Uvolňuji pak emoce tím, že je opravdu uvolňuji. Vztek tím, že prožiji vztek, slzy uvolním pláčem, smích smíchem. Mám hodně poctivě odplakáno a odvztekáno, tak vyhrocené emoce a výkyvy prožívám zřídka. Dnes jsem spíš jednoduše živá ve svém projevu, ale uvnitř mám celkem klid.

 

Jak pomocí sebelásky zvládnout trému?

Začít se sebou zacházet jako se schopným člověkem, promlouvat k sobě jako k hodnotnému člověku. Dále neočekávat, že už tréma nepřijde, ale i s trémou sama sobě dokazovat, že to jde zvládnout. Snižovat na sebe požadavky a tlak, protože tréma je vlastně jen strach ze selhání, který byl kdysi upevněn právě přílišným tlakem a vysokými požadavky. Smiřovat se s neperfektními výkony a neperfektní sebeprezentací.

 

Jak se skrze sebelásku vyrovnat s rozchodem?

Sebeláska může posílit sebevědomí a sebehodnotu a každý takový člověk i přes bolest z rozchodu cítí, že bude jeho život zase v pořádku. Ano, pro víru, že zase bude vše ok, je třeba věřit hlavně sobě.

Sebeláska časem také vede k uvědomění, že láska je jednoduše přítomná, dojde tedy obecně k hlubšímu propojení s láskou a žití v lásce, a to znamená, že láska zůstává, i když se vztah rozpadá. My se bojíme právě o lásku a mnoho strachů zmizí, když začneme cítit, že tu láska stále je.

 

Jak dlouho se zabýváš sebeláskou a kde ses jí učila?

Vědomě jsem se začala učit sama sebe přijímat (= zabývat se sebeláskou) ve 22 letech, kdy jsem pochopila, že se svou soustavnou sebekritikou, výčitkami, tlakem na výkon apod. ničím. Moje sebeničení se projevilo i navenek (neúspěchy ve studiu, strach navazovat přátelství a vztahy a panické ataky).

Učila jsem se to sama, posloužil mi selský rozum. Začala jsem o sebe vědomě pečovat (zlepšila jsem stravu a začala pravidelně sportovat), vědomě od sebe žádala méně a na tu část své osobnosti, která na mě tlačila, jsem začala být přísná a vytyčovala jí hranice. Začala jsem k sobě láskyplně promlouvat jako k malé holčičce, povzbuzovat se, chválit, utěšovat a zklidňovat.

Vše probíhalo formou hlasitého nebo myšlenkového rozhovoru, hodně jsem se sebou mluvila. Tak jsem tedy začala pracovat se svým vnitřním dítětem, byť jsem to tenkrát neměla takhle pojmenované. Před spaním jsem se uvolňovala autogenním tréninkem, abych uvolnila stres v těle. Vědomě jsem si odpouštěla chyby. V tom všem jsem byla nejdřív hodně důsledná a disciplinovaná, vlastnosti, které jsem tedy dříve používala proti sobě, jsem začala využívat ve svůj prospěch.

Zároveň jsem zavedla pravidelný režim v učení i v práci, protože jsem věděla, že je výkon nutný. Časem se tenhle můj přístup k sobě stal automatický a péče o sebe samozřejmá. S rostoucím klidem se pak dostavovaly úspěchy (dokončila jsem školu mezi nejlepšími a vedla tréninky pro manažery ve firmách), proměňovalo se také moje vnímání, takže jsem odhalovala pořád nové oblasti, kde můžu ještě polevit tlaku na sebe i na okolí a kde si můžu plnit svá přání. Objevila jsem tak, že i s mými omezenými finančními možnostmi můžu například cestovat, což přinášelo další krásné zážitky a plnila jsem si tak své sny.

Důležité na tom celém je, že jsem postupně chápala, že jsem hodnotný člověk, když jsem k sobě laskavá, přející a přísná tím správným způsobem. Zvláštní paradox, že jsem svou hodnotu objevovala díky tomu, že jsem se sama k sobě chovala tak, jako bych ji už ve svých očích měla. Ještě asi do svých 30 let jsem vesele brala ibuprofen na bolesti hlavy, používala antiperspiranty, spoustu chemie na své tělo i v domácnosti a stále byla velmi výkonná, ale už tak jsem se měla raději, než kdy předtím.

Až časem se moje vnímání prohlubovalo a přešla jsem k čistě přírodním prostředkům, přemýšlení nad ekologií, bio potravinám, omezení masa, seminářům osobního rozvoje, spiritualitě, prozkoumávání sexuality a životnímu stylu, ve kterém mám hodně volného času. Své poslání, coby jeden z mých současných vrcholů sebelásky, objevuji a žiji až poslední čtyři roky, kdy si sebeláska sama „řekla“, že ji mám učit.

K mé sebelásce patří i pravdivost k sobě sama, tak jsem ukončila i dvě neuspokojující partnerství, která navenek vypadala harmonicky, ale můj pocit byl „není to ono“. Sebeláska má zkrátka hodně podob a jde stále do hloubky, když se rozhodneme, že je důležitá. Dnes jsem dál na své cestě a mám co předat, ale nekončí to a jsem zvědavá, jaké další změny mi do života přinese.

 

Co bylo pro tebe osobně nejtěžší přijmout ve svém životě?

Nevím, stále se učím něco přijímat. A když něco přijmu, objeví se něco dalšího, co jsem ještě nepřijala a ono to přijaté být chce. Takže kdysi pro mě bylo těžké přijmout sebe sama jako člověka, o pár let později bylo těžké přijmout, že dokážu být nevěrná, pak bylo těžké přijmout, že potřebuji opustit Německo a vrátit se do Čech. Dlouhodobě bylo těžké přijmout svoje rodiče.

Bylo těžké přijmout mnoho svých chyb, těžký byl rozvod a potrat, a to všechno, co jsem řešila, je dnes přijaté (to můžu tvrdit, protože se zatím nic z vyjmenovaných témat nevrací). Ale v dané životní fázi to vždy bylo to největší, stejně jako má současná témata jsou právě největší. Ale pocit přijetí, klidu a míru se stále prohlubuje, takže se přijímání vyplatí, byť to vypadá jakkoli nepřijatelně :-).

 

Jak se naučit uvolnit a odpočívat?

Uvolňováním se a odpočíváním :-). Odpočívat se dá třeba nicneděláním, nenechat se strhnout k činnosti, kterou přikáže hlava, dá se ležet, sedět, procházet se v přírodě a vědomě se „flákat“. Flákání se a nicnedělání patří k vědomé práci na sobě, když se chceme učit odpočívat.

Na uvolnění existuje nespočet technik. Fyzické i psychické uvolnění přináší například jóga, pilates, pro hodně roztěkané/napjaté lehčí sport (např. pomalý běh). Autogenní trénink, meditace, relaxační masáže.
Čistě pro uvolňování mysli existují technické vymoženosti jako psychowalkman a biofeedback. Ale výše zmíněné na uvolnění těla a mysli je účinnější díky celostnímu přístupu, nikoli zaměření pouze na mysl.

 

Jak sebeláskou „nakazit“ i partnera?

Vlastním příkladem, žít ji. Partner zůstane a zaujme ho to, pokud je na to připravený. Odejde, nebo Vy odejdete, pokud připravený není. Obojí je dobře.

 

Moc ráda bych se zúčastnila tvého semináře sebelásky, ale mám malé miminko a netroufnu si cestovat. Poradíš mi prosím, jak se můžu i tak do sebelásky s tebou intenzivně pustit?

Možností domácího studia a praxe je má kniha Učebnice sebelásky. Pokud však chcete něco hodně intenzivního na doma, tak právě teď otevírám další běh online Školy sebelásky, což je 5 týdenní program pro ženy, které se chtějí mít opravdu rády :)

Školou ženy osobně provádím společně s Alicí Kirš, zakladatelky Ženy ženám®. Jarní Škola měla velký úspěch a ženy byly opravdu nadšené. Veškeré informace ke Škole sebelásky najdete zde…

 

skola-sebelasky-2016

 

Komentáře
  1. K napsal:

    Pěkné :-).

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *