Po příjezdu domů jsem si chvíli myslela, že jsem do něj i zamilovaná. Chyběl mi. A tak jsme po měsíci strávily společně další týden. Nejdřív vypadalo všechno docela v pořádku, ale po pár dnech mi začalo být jasné, že to takhle nejde. Neměla jsem důvod s ním zůstávat - ne bez citů, které by mě držely u něj.
Mnoho lidí si plete sebelásku se sobectvím. Sebeláska znamená, že se mám ráda taková, jaká jsem i se svými nedokonalostmi, že se oceňuji a podporuji na cestě za svými sny a cíli, aniž bych při tom někoho využívala či nutila, aby se choval jinak, než je jeho přirozeností. Sobectví je naopak uspokojování svých potřeb na úkor druhých.
Možná mnoho let máme pocit, že se lišíme a bojujeme proti sobě. Naučili nás vidět nebezpečí v kráse, svobodě a odlišnosti. Ale jsme to my – ženy – posvátné společenství, kde jedna bez druhé nemůže být úplná. Pojďme najít svá vlastní pravidla, řád své duše a opravdu žít.
My, lidské bytosti, máme občas problém uvěřit, že bychom mohli mít všeho dostatek - dnes i po všechny zítřky. proč se upínáme na "falešnou jistotu" a zapomínáme být TADY a TEĎ? Jen v takovém okamžiku se tvoří obrovská síla a moc ke všemu, co potřebujeme.
S mým mužem Davidem jsme strávili 6 dní na retreatu pro páry u našich učitelů, kamarádů Denisy Říha Palečkové a Richarda Vojíka. Bylo to kouzelných 6 dní a já z nich instantně vytáhla to nejdůležitější, co jsem se naučila, uvědomila a prožila
Asi každá z nás někdy držela dietu a je smutné kolik z nás své tělo přímo nesnáší. Až zhubnu pět, sedm, deset nebo patnáct kilo, tak se vše změní... Jenže se nic nezmění a naše zoufalství se dále prohlubuje. Co tedy dělat, když chceme zhubnout a stále se nám to nedaří? Je to jednodušší, než si myslíte
Před 7 měsíci ze mě byl uzlíček nervů, nespokojený se svým životem, se spoustou otřesných zážitků z minulosti. Posledním problémem bylo moje zaměstnání. Dlouho jsem přemýšlela, v čem bych mohla podnikat, co by mě bavilo... pak jsem udělala obrat o 180° a začal se opět učit žít naplno...
Při pozorování dcer i ostatních dětí, a navracení se k vlastnímu dětství, jsem si uvědomila, jak moc důležitá etapa to pro budoucí život je. Z rodin a škol si odnášíme řadu poučení, přesvědčení, vzorů, názorů. Ne všechny jsou nám ale užitečné a ku prospěchu. Některé dokonce škodlivé
V lete som si zlomila veľmi vážne nohu a bývalý manžel ma odmietol odviesť k lekárovi. Zavolala som rodičov. Oni sadli do auta a za pár hodín boli tu. Otec ma vozil každý deň na nejaké vyšetrenie a mamina sa starala o dom. A čo na to bývali manžel? Nič. Absolútne nič. Nebol schopní sa ani len opýtať čo bolo u lekára.
Nechci se vrátit, zpátky do vztahu bez lásky a nezájmu. Co bude dál? Láska je pro mne velké uvědomění a už vím, že z téhle cesty nemohu sejít, i když jsou chvilky, kdy ji v sobě ještě plně necítím... tu bezpodmínečnou, čistou lásku.
Každý si hýčkáme to svoje vlastní peklo jako něco výjimečného. A tyto myšlenky nás drží ve naší jedinečnosti a doopravdy ji krmí, hýčkají a podporují. Je to odraz ega, které se potřebuje ztotožnit s nějakou důležitou rolí... V tomto mechanismu je i cosi zdravého, a tím je touha po jedinečnosti.
Toto sa stáva iba hlúpym, nevzdelaným ženám, ktoré sa nechcú brániť, lebo keby chceli tak to urobia... Som vysokoškolsky vzdelaná, aj môj bývali manžel ma vysokoškolský titul. Patrili sme k lepšie situovaným mladým ľudom. Mali sme dom, dva auta a dobré zamestnanie a presto som piata žena
Jak je možné, že jsme zapomněli a zaměřili se pouze na fyzickou stránku? Jak je možné, že ve školách se sice učí o lidském těle, ale pouze povrchně... Málokdo ví, co ve skutečnosti jeho tělo umí a zná a čeho je schopno. Jak je možné, že jsme dovolili, abychom se tak moc od sebe samotných oddělili?
Jakmile je jakýkoliv náš blok spojen s vírou, zasahuje nás hlouběji než ostatní přesvědčení... Často cítím, že je třeba oprostit se od veškerého učení a začít žít skutečný život, ne tak, jak by se domněle měl... ale jak ho skutečně cítíte vy.
Obraz nelže, nic před ním neschováte, a jak se říká, vydá za tisíc slov. Pohled do očí vlastní duše je něco, co s člověkem pohne. Přijde uvědomění. A pokud dotyčný zjistí, že se svým tématem chce něco dělat, něco změnit, může taková fotografie – zrcadlo duše - sloužit jako důležitá výchozí základna pro další práci s tématem, například prostřednictvím koučování
Ženy ženám
Alice Kirš
