Kdybych tak byla tak krásná jako ona! Mám moc krátké nohy! Nejraději nosím šedou nebo černou, nejsem pak tolik vidět! Všechny tyhle obavy mají jedno společné. Máme strach, že si někdo všimne našich nedokonalostí. Tedy spíš těch našich vlastností, které my samy za nedokonalé považujeme. Ve skutečnosti nás zošklivuje strach. Strach z toho, že nejsme dost dobré...
Možná mnoho let máme pocit, že se lišíme a bojujeme proti sobě. Naučili nás vidět nebezpečí v kráse, svobodě a odlišnosti. Ale jsme to my – ženy – posvátné společenství, kde jedna bez druhé nemůže být úplná. Pojďme najít svá vlastní pravidla, řád své duše a opravdu žít.
Minulý týden,když jsem jela ráno do práce, uviděla jsem opět obrázek, který mě přiměl přemýšlet nad tím naším ženským sebevědomím a sebe hodnotou. Proč se neustále ponižujeme? Proč se bojíme, že nás nikdo nebude chtít? Proč si nevěříme?
Toto nejsou žádné magické recepty a už vůbec ne návod na “správný” způsob, jak by žena “měla” žít. Jsou to jen moje osobní postřehy ohledně toho, co mi pomáhá vytvářet ve svém životě více radosti a extáze a tipy, o které bych se ráda podělila.
Máte sebe samotnou až na 156. místě žebříčku priorit? Nejdřív děti, rodina, práce, vaření... a až teprve když náhodou zbyde chvilka, vzpomenete si, že máte vlastně i sebe samu? A přitom dát sebe samu na první místo je ten nejdůležitější krok k sebe-lásce. Navíc péče o sebe je o každodenních rituálech, na které potřebujete jen 15 minut
Bála jsem se být ženou. Bála jsem se, protože pod pojmem žena jsem si představovala ufňukanou slabou holku, která nic sama nezvládne, nevydělá a nepostará se o sebe. No prostě neměla jsem žádný vzor ženy s velkým Ž. Postupně jsem ale objevila, že můžu být mnohem víc, než muž v sukních. Co mi ženské kvality přinesly do života a jak se můj život změnil?
Prošla jsem dlouhou cestou, než jsem si uvědomila, jak nádherná a mocná jsem. Prošla jsem dlouhou cestou, než jsem zjistila, že taková je každá z nás. Proč tolik z nás v průběhu života zapomnělo na naši posvátnou a pradávnou sílu?
Pohrávám si v myšlenkách s uvědoměním, zda jsem si sama sebe vědomá. Ležím u toho na posteli, prsa se mi odráží v odlesku monitoru a s nimi i moje zvrásněné břicho. Sebevědomí, hm… Jak na něj? To vám prozradím v článku:
Přišly časy, kdy jsem byla velmi vyčerpaná a ztracená. Být ženou v současném světě je úžasné, ale velmi náročné zároveň. Převažuje jangová energie neustálého růstu, poklusu, výkonu, vnější síly a výsledků. Být v takovém světě ženou není jednoduché, protože takto my ženy od přírody nefungujeme, je to spíše mužský princip, a proto každá žena musí
Bála jsem se být ženou. Bála jsem se, protože pod pojmem žena jsem si představovala ufňukanou slabou holku, která nic sama nezvládne, nevydělá a nepostará se o sebe. No prostě neměla jsem žádný vzor ženy s velkým Ž. Postupně jsem ale objevila, že můžu být mnohem víc, než muž v sukních. Co mi ženské kvality přinesly do života a jak se můj život změnil?
Minulý týden,když jsem jela ráno do práce, uviděla jsem opět obrázek, který mě přiměl přemýšlet nad tím naším, dokolečka omílaným ženským sebevědomím a sebe hodnotou. Proč se neustále ponižujeme? Proč se bojíme, že nás nikdo nebude chtít? Proč si nevěříme?
Za ta léta co přednáším na konferencích jsem si zvykla, že každý druhý email, který dostanu, se netýká výzkumu ani přednášky, ale zahrnuje otázku: „Odkud máte ty šaty?“ Časem mi přišla škoda neustále odpovídat: „koupit se nedají - navrhla jsem si je sama“, proto jsem se rozhodla navrhnout a nechat ušít kolekci šatů, ve kterých se ženy budou cítit jako bohyně…
Nemám na sebe čas. A na svoji krásu? Už vůbec ne! Počítala jste vlastně někdy, kolikrát za týden řeknete to populární slovní spojení? Je to skutečně tak nebo je někde zakopaný pes? Možná je na čase něco konečně změnit.
Jak často se přistihnete, že myslíte na něco negativního? Kolikrát se vám stávají situace, že někdo zmáčkne malý červený knoflík ve vaší hlavě a váš mozek vám začne pěkně servírovat jednu negativní pochoutku za druhou? Máte s tím taky zkušenost? Mně na to pomáhá jednoduchá věc
V školskom veku som v kútiku srdca závidela svojim spolužiakom, ktorí vedeli kresliť. Uplynulo niekoľko desiatok rokov a ja sa venujem maľbe. Maľujem a tvorím s nadšením, s radosťou, s láskou a najmä farebne. Vediem tvorivé kurzy zamerané na výtvarnú techniku maľba horúcim voskom. Vo svete túto výtvarnú techniku poznáme pod názvom Enkaustika. Zde je môj príbeh
Anna Vršník
Ženy ženám
Lilia Khousnoutdinova
