Mé tělo, můj chrám

žena bohyně

Jsem žena!

Jsem bohyně, jsem kněžka, jsem matka, dcera i milenka. Prošla jsem dlouhou cestou, než jsem si uvědomila, jak nádherná a mocná jsem. Prošla jsem dlouhou cestou, než jsem zjistila, že taková je každá z nás.

Když se narodí děvčátko, je plně napojeno na Vesmír. Je plně napojeno na své tělo, na svou duši i na všechny své bohyně a předkyně. Je kouzelné pozorovat, jak se holčičky bez ostychu dívají na svůj obraz v zrcadle, jak se samy sobě líbí a jak se mají rády. Každá jsme taková byla. Tak proč tolik z nás v průběhu života zapomnělo na naši posvátnou a pradávnou sílu?

Naše tělo je náš posvátný chrám

Téměř každý den se sama sobě – své bohyni, své duši a hlavně svému tělu omlouvám, jak jsem byla nepokorná. Omlouvám se za to, jak jsem se na své tělo dívala. Kolikrát jsem si ubližovala svým kritickým hodnocením. Neměla jsem ráda pohled do zrcadla, nacházela jsem na sobě a svém těle tolik chyb a nedostatků.

S tichou závistí jsem pozorovala jiné ženy, které se v mém pohledu samozřejmě zdály být dokonalé, krásné a já toužila být také taková. Hanila jsem své tělo, svá prsa, své bříško, svůj obličej, hanila jsem svou podstatu. Nadávala jsem na menstruaci, zlobila jsem se za své emoce. Zápasila jsem se sebou, zápasila jsem s muži.

Když jsem se milovala se svým partnerem, milovala jsem se tak, aby to bylo pro něho. Ani jemu jsem nedovolila vnímat mou opravdovou podstatu. Myslela jsem si totiž, že by nebyla dost dobrá, dost sexy, dost krásná. Ó, jak slepá a nevědoucí jsem byla!

Která z vás se v tom alespoň částečně nepozná?

Žijeme své životy ve spěchu, v obavách a v nějakých mylných představách, že čím více budeme dokonalé, čím více toho zvládneme, tím více budeme uznané.

Ale kým? Kdo nás může uznat či ocenit dokonalost našeho bytí, když to nejsme schopny udělat my samy?

Naše planeta je Matka Bohyně. Všechny její kontinenty jsou Ženy. Voda – symbol čistoty, emocí a citu – je žena. Příroda je Žena. Už jen ta mantra „ŽENA“ je plná extatické energie. Matka je matérie. Je to vše pevné a živé, je to pradávná síla, počátek všeho.

žena bohyně

Každá z nás v sobě máme mnoho tváří, mnoho bytostí a poloh. Pojďme se opět spojit se všemi svými aspekty. Naše těla jsou přeci tak dokonalá. Jsou posvátným chrámem, jsou naším nejlepším přítelem. Každičký kousíček těla je posvátný. Je to ten nejpokornější přítel. Dovoluje nám totiž prožít tento život fyzicky. Je s námi neustále. I když ho tolikrát haníme.

Naše nohy nás s láskou nosí, naše bříška dávají život a jsou ochranou. Ústa stále vyslovují nádherná slova lásky, smějí se i nadávají, když chtějí vyjádřit volání duše. Oči dovolují dívat se na svět, dovolují vypouštět slzy smutku i radosti. Ruce jsou našimi pomocníky, a díky nim dokážeme tolik krásného… Mohla bych psát a psát a jen stěží bych vyjádřila svou vděčnost.

Ženy, buďme hrdé na každou vrásku, která je letokruhem a vepsaným příběhem

Rozmlouvejme s ním jako s nejlepší přítelkyní. Sděluje nám své pocity, touhy i obavy. Milujme každý záhyb svého těla. Važme si svého chrámu. Važme si ženské energie. Dovoluje nám být něžnou bytostí, vrnící kočičkou i nespoutanou šelmou. Dovoluje nám být divoženkou i kněžkou lásky.

Díky ní můžeme střídat role podle svého momentálního vedení. Naše vnitřní žena nám začne sdělovat pradávné příběhy a pravdy. Povede nás a my zjistíme, kolik nekonečna v sobě máme…

Uvědomme si naši dokonalost. Být ženou je dar. Modlím se k Bohu s prosbou, abych – pokud se sem po tomto životě opět vrátím – mohla tento dar prožít znovu..

Všem že-NÁM přeji požehnaný den.

S Láskou,

Michaela MooD

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře
  1. Ivana Smolová napsal:

    článek je nádherně napsaný a velice pravdivý. I já jsem na sobě stále hledala chyby, mám břicho, velká prsa…atd.
    Odešla jsem po celkem hektickém životě do důchodu a najednou mi sdělili tvrdou pravdu-rakovina prsu. Všechno šlo tak rychle a i když se rána a jizva po ablaci prsu zahojila, na duši jizvy zůstávají. A teprve nyní si svoje tělo hýčkám, říkám si, jsem krásná taková jaká jsem, i vrásky mám, no a co, vždyť jsem trojnásobná babička. Milujte svoje tělo takové jaké máte, je to dar, mít se rád, ale někdy se tomu musí člověk naučit.Všechny ženy jsou krásné, jen o tom možná pochybují….

    • Michaela MooD napsal:

      Drahá Ivanko,
      ze srdce děkuji za sdílení Vašeho hlubokého příběhu. Máte naprostou pravdu, že většina nás žen se sebelásce musí v průběhu života opět učit. Ale stejně tak, jako jsme si navykly se podceňovat a hanit, můžeme se tréninkem dostat zpět do našeho středu. Je úžasné, když si uvědomíme dokonalost a nádheru našich duší i fyzických těl, ať už je to v jakékoliv věku. Každá z nás, ať je nám 20 či 120, v sobě stále máme mnoho ženských podob a částí duše. Máme v sobě malé děvčátko se zářícíma očkama, dospívající dívku plnou nadějí, zralou ženu i velmi moudrou pramatku všech předchozích vnitřních bytostí. Je to úžasný pocit, když si nehledě na fyzický věk či stav těla uvědomíme, že naše vnitřní žena, naše nejlepší přítelkyně nás stále podporuje a pomáhá nám, kdykoliv ji o to požádáme. Milujte svou nádhernou jizvičku, s láskou ji hlaďte a hýčkejte na těle i duši, protože možná právě díky ní jste teď ještě krásnější a vědomá sebe sama..

      S Láskou a úctou,
      Michaela MooD

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů