Není to nadsázka, když o sobě řeknu, že škola je celý můj život. Koneckonců – jak jsem do ní nastoupila, tak jsem z ní nevyšla dodnes. Vlastně jsem na rok ze školy odešla a pracovala v úplně jiném oboru, abych po roce v zaměstnání s dvojnásobným platem i pracovní dobou zjistila, že mi výuka, děti v lavicích a to vše kolem učení, prostě chybí
Splynutie Luny a Slnka v jedno na 23° Raka. Rovnaké zacielenie týchto dvoch telies a to - dať priestor pre prúd trpkosti i radosti, dať priestor potlačenému hnevu, vytvoriť hranice životným situáciám tak, aby sme nemuseli viac potláčať trpkosť, či spontánnu radosť.
Jako dítě jsem nebyla tlustá, ale vcelku normální holčička. Žádné vyžle ani barokní andělíček. V hloubi duše jsem se ale "normální" necítila. Své kořeny měl tento dojem už ve školce. Žádné z dětí si se mnou nechtělo hrát. S nástupem puberty jsem začala otázku "kdo jsem" řešit mnohem intenzivněji – tím spíš, že nějakým způsobem ji začali řešit i vrstevníci. V mysli se mi uhnízdilo přesvědčení, že se nemůžu nikomu líbit
Nedávno jsme odjeli na měsíc do Toskánska a víte, co se stane, když se smíchá náročný začátek druhého těhotenství, velké životní změny, které u nás nastaly během posledních 2 měsíců a obrovská touha po odpočinku a klidu? Naše dcera nám dala opět krásnou životní lekci
Je to len o tom, urobiť to, čo chceš práve teraz, nech je to čokoľvek a bez ohľadu na všetko čo bolo pred týmto okamžikom. Je tak krásne keď sa naučíme komunikovať sami so sebou, keď vieme čo naozaj chceme, keď sa sami sebe staneme najlepším priateľom. Nech už spravíme akúkoľvek „chybu“, alebo sa akokoľvek odkloníme od nasej...
Mým aktuálním předsevzetím je dopsání ebooku. Moje mužská část, tedy ta mužská energie ve mně, by moc ráda ebook dopsala dle plánu, odškrtla si, co je potřeba, a pak si někde v klidu sedla a měla radost z dokončeného úkolu. Dnes se mi stala zvláštní věc
Červenec je měsíc, ve kterém, my ženy, budeme a můžeme rozvíjet svou ženskost... Jistě si pamatujete, že jako mladé slečny jsme se na dva měsíce prázdnin velmi těšily. Představovaly pro nás volnost, svobodu a lásky. Takovéto vnímání léta v nás všech zůstalo - volnost a rozkvět. Proto tento měsíc vypněte, a netrapte se s ničím, co nemůžete vyřešit hned
Prázdniny jsou chvíle, kdy děláme věci, na které přes rok většinou nemáme tolik času. Taky spousta věcí chutná v čase dovolených úplně jinak. A jestli existuje na světě něco šikovného, co byste si měly kromě plavek, opalovacího krému a letních šatiček přibalit do kufru na dovolenou, tak je to kniha. Jakou si přibalíme na dovolenou my? A vy?
Kamarád mi řekl, že přitahuji stále podobné typy lidí... Ač bych si nejraději zacpala uši, musím uznat, že má pravdu. Jsem chorobná samaritánka a vždy doufám, že jeden z těch lidí, kterým nabízím pomocnou ruku, prokáže takovou míru vnitřní síly a přestane lhát sám sobě. Sama si občas házím popel na hlavu, protože se snažím lidem ukazovat nové možnosti, nové zajímavé cesty, pomáhat jim dostat se z bludných kruhů a ohrádek, nalézat ztracené sebevědomí a nalézat jejich dobrou duši, o které pochybují.
Mám pocit, že dnešní společnost je zaměřená na nikdy nekončící výsledek. Hlavně, abychom toho za den stihli hodně. Spousta vjemů, spousta myšlenek, spousta nepozornosti... Kolotoč činností, prací, myšlení, civění na televizi či zběsilá fyzická aktivita v domnění, že se jedná o odpočinek a ráno nanovo. A tak jsem se rozhodla skoncovat se spěchem
Tuhle větu jsem si nedávno přečetla v jednom facebookovém článku. A jako už tolikrát, znovu mě fascinovalo, jak moc naše životy ovlivňuje náš "úhel pohledu"... Autor měl ze svého úhlu pohledu nejspíš dojem, že předstírat orgasmus je pro nás - ženy velkým a příjemným dobrodružstvím. Možná si myslel, že nás to dokonce baví!
Šperk, to zní hezky... Nitroděložní tělísko působí cize a chladně... A já bych mohla posloužit jako průvodkyně, protože ta žena by před zavedením tělíska ráda prošla ženským rituálem, kdy by se domluvila s tělem, aby tuto formu antikoncepce přijalo. Domlouváme si setkání
Dnes jsem dostala zajímavý dotaz od jedné mladé ženy: "Zjistila jsem, že se často vrhám do náruče nesprávných mužů – z touhy po doteku, z hladu po přijetí, po pochvale, po bezpečí, po pocitu lásky. Vím, že to pochází z určitého nedostatku z dětství, ale co s tím? Jak si mám dosytit malou hladovou holčičku?"
Ono to není až tak o tom "hecnout se" a jít hubnout, ale vědomě jíst správně. Správné potraviny, které tělu neškodí. A taky jíst dost často. Být totiž celý den o hladu a najíst se až dorazím domů z práce, je naprostá hloupost, tím svému tělu nepomůžu!
Pamatuji si ten okamžik... Asi před 6 lety jsem seděla v Praze na tramvajové zastávce, s kávou z jednoho světově proslulého fastfoodu, totálně vyčerpaná z tehdejšího pracovního dne, plna deziluze a nepochopení... v té firmě jsem vydržela pouhopouhý měsíc a půl... a tam mne napadla myšlenka: Co kdybych zkusila práci s dětmi?
Ženy ženám
Alice Kirš
