Čekáte, až … přestanou zlobit!?

To si tak někdy čekáte na to, AŽ bude čas, AŽ si odpočinete, AŽ se to dítě uklidní, AŽ vyroste a přestane zlobit…

Přestože na žádná AŽ v životě nečekám, nedávno jsem do toho opět pěkně sklouzla a řeknu Vám, pokud čekáte, AŽ se něco stane a Vaše dítě se změní, tak přijde velmi rychlé vystřízlivění.

Nedávno jsme odjeli na měsíc do Toskánska a víte, co se stane, když se smíchá náročný začátek druhého těhotenství, velké životní změny, které u nás nastaly během posledních 2 měsíců a obrovská touha po odpočinku a klidu?

Co se stane, když tohle všechno odjedete rozdýchat 1300 km daleko od svého domova a myslíte si, že tam to opravdu poleví a uvolnění konečně přijde?

Naše dcera, které zásadně žije tady a teď,
nám dala opět krásnou životní lekci

Díky za ni – za tu lekci (i za dceru :-) ).

Ve chvíli, kdy se první den zabydlíme a rozkoukáme, se nám Adélka „změní“ před očima. Vzteká se, pláče, potřebuje neustále pozornost, neuplyne minuta, aby nám dala chvilku klidu, chodí spát před půlnocí i přesto, že doma je v 20 hodin dávno v posteli, a tak po 2 dnech jsem už v koncích a mám chuť tak akorát zařvat: „Nech mě chvíli na pokoji!

Přece bych na to měla i právo, je mi špatně a jsem tak neskutečně unavená…

ALE v hlavě mi paralelně zní druhý hlas: „Tohle se přece u nás nedělá. Bylo by to až moc jednoduché a takhle my přece nefungujeme. Nic se tím nevyřeší.“

A tak začínám přemýšlet – jako už minimálně stokrát o sobě, je mi totiž naprosto jasné, že se to dítě „zázračně nezměnilo“ přejezdem přes hranice.

životní

Takže Lucko, co potřebuješ? Co ti chybí?

Vím to hned, není potřeba nad tím dlouze přemýšlet. Tak moc si přeji být sama, vlastně si nevědomě přeji, aby tam ta Adélka aspoň pár dní nebyla a já měla klid.

AHA, a tady to je! Já si přeji být na chvíli bez ní a ona to cítí, tak si mě neustále přitahuje, protože nechápe, proč se jí chci „vlastně zbavit“.

Stačí tohle jedno uvědomění, stačí přepnout jen ten knoflík v hlavě „že ona za to může“ a ráno se samozřejmě (ne)vědomě začnu chovat jinak a co se stane? Adélka najednou od té chvíle začíná spát přes den 3 hodiny, což se předtím nikdy nestalo. Náhoda? Určitě ne. Náhody neexistují.

 

Když tak teď nad tím přemýšlím… je to tak jednoduché!

Kolik stresu a zbytečných nervů by si rodiče ušetřili, kdyby přestali měnit děti a začali pracovat sami na sobě! A jak neuvěřitelně by se tím posunula naše společnost!

Stačí mít neustále na paměti: Děti nemusíme učit, jak se mají chovat. Dělají vše tak, jak to vidí právě u nás. I když se nám to mnohdy nemusí líbit… :-)

A co Vy? Čekáte, až se to Vaše dítě uklidní, až konečně vyroste, až přejde ta příšerná puberta, až…? :-)

 

 

Lucie ValchařováLucie Valchařová
autorka online programu pro rodiče, kteří chtějí být vzorem pro své děti

„Děti nemusíte učit, jak se mají chovat.
Dělají vše tak, jak to vidí právě u vás.“

www.novyrodic.cz

 

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.