Když člověk naslouchá koňským lekcím, hodně se naučí nejenom o ¨koních, ale i o sobě sama. Je to krásné spojení člověka, koně a přírody, které alespoň mě nic nenahradí. To, že je strach, obava, nejistota absolutně normální stav, se kterým se dá velmi dobře pracovat, už dnes vím nejenom já, ale i Petra, moje kdysi "žačka", dnes už kolegyně a kamarádka s velkým K. Je mi velikou oporou jako člověk i jako koňák a tady je její příběh
Svůj život miluji a nelituji ničeho. I když jsem možná mohla dělat věci jinak, tak i přesto bych je udělala zase stejně... I díky tomu všemu, co se stalo, mohu dělat svou práci opravdově, autenticky, s absolutním pochopením vašich pocitů a bez odsuzování toho, co žijete.
Stejní lidé, stejné situace. Jako bychom bloudily v kruhu a nemohly se pohnout dál. Žádný východ. Proč to ti lidé dělají, proč nám ubližují, proč nás nevidí a přehlíží nás? To pochopíme časem. Bez zkoušek bychom nemohly růst. Nepochopily bychom, že vše se děje pro naše dobro.
Stala jsem se matkou dvou úžasných dětí a už skoro 6 let jsem na mateřské. Chtěla jsem být dokonalou matkou a postupně jsem zapomněla sama na sebe, vše jsem podřídila rodině. Čas plynul a všechny dny byly stejné, denní rutina stále dokola, ale já najednou nebyla stejná. Neměla jsem žádný cíl, nic na co bych se těšila. Myslela jsem si, že je se mnou něco špatně, že to prožívám jen já
Na duben jsem si slíbila a doufám, že i s některými z Vás, si předsevzala, že věnuji každý den alespoň 10 minut relaxaci, či meditaci. První den jsem se rozhodla natočit si budík na deset minut a jen klidně sedět se zavřenýma očima a pozorovat nádech-výdech. Přestože jsem pokročilejší začátečník, stejně jsem na sobě pozorovala klasické "symptomy" – myšlenky odbíhaly všude možně od úplně neužitečných nápadů přes docela dobré ale bezmyšlenkovitého klidu se mi občas podařilo dosáhnout
Pokud chcete, aby vám předsevzetí déle vydrželo a abyste ve chvílích, kdy motivace upadá, neupadly s ní, je dobré zapojit někoho zvenčí. Ať už zapojit tak, že ten druhý bude danou věc dělat také (například: budete letos jíst zdravě celá rodina), nebo můžete okolí poprosit o spolupráci a tím budete motivováni zvenčí, když vám budou docházet síly
Všichni toužíme být přijímáni, ale zapomínáme, že ze všeho nejdříve musíme přijmout sami sebe. Svou cestu. Potřeby své duše. A za to začít bojovat. Za osvobození své duše, a svého srdce. Své cesty.... Potřebujeme vyměnit své životy žité na autopilota za životy žité VĚDOMĚ a SE ZÁMĚREM. Ale jak poznat, jaké jsou potřeby naší duše? Jak to poznat v situaci, kdy žijeme jako ostatní a podle jejich norem?
Knihy doprovází člověka od dětství... a právě proto, že jsou tak neodmyslitelnou součástí našich životů, ovlivňují nás, i náš život, více či méně, a "otisk" některých v sobě neseme až do konce života...
Předsevzetí třetího měsíce, aneb jak není vždy jednoduché vše dodržet Krásný den všem, kdo čtete tyto řádky. Možná jste zahlédly předchozí dva blogové články, ve kterých společně procházíme dvanácti předsevzetími mého letošního roku a kde se Vás, stejně jako sebe, snažím podporovat v tom, abychom to společně zvládly. Rovnou se přiznám, že měsíc únor byl pro mne...
Letadlem jsem letěla vloni poprvé a nikdy jsem nikam neletěla sama. Nikdy mě to ani nenapadlo, hlavně proto, že jsem ani trochu neuměla anglicky. Dnes jsem v kategorii začátečník... Tak jsem si na pár dní zaletěla do Řecka za dcerou a vzala to přes Itálii s třídenní zastávkou u mladého milence.
Jak jsem slíbila, budu se s vámi dělit o zkušenosti s novoročními předsevzetími. V lednu jsem si vzala na mušku pitný režim... Jsem z rodiny chronických "nepijáků" a ledvinových potížistů, a zároveň jsme evidentně i rodina tvrdohlavců. Jak se mi dařilo pít více vody?
Čtvrtý víkend se skupinou Krok za krokem (cesta z bulimie) se uskutečnil opět u mě v domečku. Věděla jsem, že potřebujeme pracovat s bříškem, s vlastní mocí, bezmocí a strachy. Dva týdny před termínem jsem seděla v lese pod bukem a v ten moment jsem jasně věděla, jak na to... Ty ženy by měly strávit celý den se zavázanýma očima a v tichu.
Čtyři měsíce po porodu mě čekal poporodní zákrok pod celkovou narkózou a tehdy to vybouchlo... Den po zákroku jsem cítila bolest krku a opravdu dost zrychlený srdeční tep. Něco bylo špatně. Ze dne na den jsem byla zasypána asi deseti prášky a byla fyzicky i psychicky úplně na dně... Stála jsem na zjevné hraně, plná strachu a úzkosti
Jsem na světě proto, abych žila, byla šťastná a tím dělala šťastné lidi kolem sebe. Abych dělala to, co mě baví a naplňuje, a abych se nešprajcovala tomu, co přichází, ať už se mi to líbí, nebo ne. Nic nového pod sluncem, že? Ale já jsem to OPRAVDU pochopila až v jednačtyřiceti.
Často se cítí osamělá. Touží po bezpodmínečném milování, po romantických gestech, po šimrání v žaludku, kdykoli na něj pomyslí. Sní o Muži. Je nejen silný a charismatický, ale i něžný a rozhodnutý dovolit si přijmout, co ona nabídne. A na oplátku ji i on rád obdaruje tím nejlepším ze sebe.
Ženy ženám
Alice Kirš
