Menstruační kalíšek – pro jedny fantastická revoluce v ženské intimní hygieně, pro druhé nepřijatelný módní výstřelek. Internetové diskuse se hemží ostrými výroky jeho odpůrců, kteří tuto pomůcku doporučují leda pološíleným ekoženám se zbytečně naditou peněženkou. Jakým mýtům čelí?
Prý těhotenství krade ženě krásu, říká se. Já tomu nevěřím! Naopak... Mám 14 dní do porodu a nikdy jsem se necítila hezčí. Ve svém těle se cítím skvěle a každé ráno mu děkuji, že je tak skvělé a dokáže tvořit zázraky. Usmívám se na svět, i když vím, že mám 13 kilo nahoře
Často slýchám od rodičů, že děti nejedí to a ono a i když by do domácího stravování rádi zavedli nějakou tu zdravější alternativu, obávají se, že by jim to děti nejedly. Zamysleli jste se ale někdy jak o jídle s dětmi mluvíte? A to ani nezmiňuji to, že velmi často děti přijdou do školky nebo školy a luštěniny vidí prvně v životě. Jak to změnit?
ALKOHOLISMUS. Tak často žité téma v rodinách. V našich krajích velmi tolerovaná droga, společenská norma. Nejen že přivíráme oči, ale někdy se snažíme téměř oslepnout a ohluchnout, abychom neviděli. Není snad nikdo, kdo by se s alkoholismem nesetkal. Mohli jste to zažít v dětství. Skrze rodiče, kamarády, nebo se vám během života stane, že váš partner či partnerka propadnou závislosti. Nebudeme...
To takhle jednou přišla do ordinace mladá slečna a přinesla mi jednu z největších lekcí, které jsem do té doby jako fyzioterapeutka zažila... Zhroutila se na židli a začala vyprávět. Už delší dobu ji trápily veliké bolesti zad. Nemohla se pořádně narovnat, ani se ohnout. Ale to byla jen třešnička na dortu
Naše pocity nás mohou krásně posouvat. Nebo naopak varovat před něčím. Nicméně stále potkávám lidi, kteří tuhle zpětnou vazbu nevnímají, nebo jí nerozumí dobře... Víte kdy si tělo říká o to, co opravdu chce a potřebuje, a kdy je to naopak výmluva, nebo nepochopení?
Je to již 10 let co tě postihla mozková mrtvice... Pamatuji si jak jsem přišla do nemocnice na ARO. Tys ležela a nereagovala vůbec na nic. Měla jsi štěstí, že vůbec žiješ, protože s tvojí diagnózou jsi měla umřít!
Možná to důvěrně znáte, říkáte si: tolik se snažím a ono NIC, nebo MÉNĚ NEŽ BYCH CHTĚLA. K snídani si dáte bílý jogurt, ke svačině zakousnete jablko, k obědu kousek libového masa s dušenou zeleninou a večer schroustáte mísu zeleninového salátu. Chcete pohnout se svou váhou, omezujete se, kontrolujete, co kdy jíte, ale výsledky nevalné. Řeknu vám proč
Každý pokládá své tělo za důležité. Naše touha je, aby naše tělo bylo harmonické a vitální. Onemocní-li, děláme vše proto, abychom ho vyléčili. Mnohdy však spíše "nevědomě zakrýváme" symptomy onoho problému. Často se nám to i podaří a my zase záříme vitalitou, ale co když to jde i jinak
Víte, že způsob, jakým se v zimě stravujete, dokáže ovlivnit to, jak moc budete smrkat a kýchat? Na základě poznatků čínské dietetiky uvádím doporučení, jak se stravovat v zimních dnech, abychom se ubránili nemocem a nepřirozenému úbytku vitality
Stále si říkám, že ještě něco potřebuju k tomu, abych byla spokojená, ještě něco k tomu, abych byla šťastná. Ale došlo mi, že jako mávnutím proutku v okamžiku nemusím mít vůbec nic... Za poslední rok jsem se se smrtí setkala několikrát. Přišla ke mě tak blízko, že mi došlo, že není na co čekat. Zvláštní je, že to v posledních týdnech nějak zhoustlo.
Necítím se dobře. Mám za sebou náročné období, cítím vyčerpanost. Přesto jdu, i když mi hlásek tam uvnitř říká: "Nechoď, zůstaň doma, odpočiň si." Zaplaším ho myšlenkou, že je to beztak jen ten můj vnitřní lenoch, kterému se nikdy nic nechce
Všechno to začalo ledvinovou kolikou a následným odebráním nefunkční pravé ledviny. Vlastně to byla spíš ta poslední kapka. Už od základní školy jsem totiž bývala často nemocná. Jedny prášky střídaly druhé a lékaři si mě předávali z ordinace do ordinace. Můj stav dlouhodobě nelepšil a mě bylo čím dál tím hůř
Na gymnázium jsem přišla o dvacet kilo lehčí. Když jsem si stoupla před zrcadlo a viděla vystupující žebra, kyčelní a klíční kosti, cítila jsem obrovské uspokojení. Tváře jsem měla propadlé, kůži popelavou, vlasy a nehty zničené. A to nemluvím o rozkolísané psychice. Ale to mi nevadilo – v porovnání se ztracenou váhou mi to přišlo jako lehce maskovatelný deficit.
Ono to není až tak o tom "hecnout se" a jít hubnout, ale vědomě jíst správně. Správné potraviny, které tělu neškodí. A taky jíst dost často. Být totiž celý den o hladu a najíst se až dorazím domů z práce, je naprostá hloupost, tím svému tělu nepomůžu!
Ženy ženám
Alice Kirš
