Když jsem přemýšlela nad takovou tou klasickou otázkou k zamyšlení – „Kdybyste měli poslední den života, jak byste jej prožili“, tak mě už před lety napadlo, že bych v průběhu toho dne sepsala knihu pro své děti a předala v ní vše, co považuji za podstatné a už jim nebudu moci sdělit.
Nestíhala jsem jíst, pít ani si dojít na záchod. Manžel mě krmil, zatímco jsem houpala malou, protože plakala i 12 hodin v kuse. Prsa se mi nenalila a tak jsem jí začala dávat umělé mléko. Připadala jsem si totálně neschopná.
S tím, jak se blížil Den matek, začaly mi děti domů nosit všelijaké ty dárečky a obrázky se srdíčky a kytičkami, vyjadřujícími lásku. Mezi tím vším přistála v žákovské knížce syna jednička za "dotazník o mamince". Zvědavě jsem pátrala, co že se to paní učitelka dotazovala? Výsledek mě vedl k zamyšlení, co vlastně o mě moje děti ví
Ne, nebudu psát o sprostých slovíčkách, které děti ve třídách používají. A že by to bylo téma rozsáhlé. Budu mluvit o slovíčkách tak nějak celkově. Rodiče si totiž nějak přestávají uvědomovat, jaké má takové slovo moc. Ale kdo jiný to má děti naučit?
Nechci měnit své dítě, chci měnit sebe, pokud se mi něco nelíbí... Navíc, co je to být normální? Kdo určuje, co je a co není normální? Přece pouze my sami! Jak si to nastavíme, tak to bude! Ostatně stačí si sednout na pár minut na jakékoliv dětské hřiště a jen děti se svými rodiči chvíli pozorovat
Tento týden jsme strávili s mým partnerem children-off week :-), stejně jako každý rok. Polovinu času jsme trávili prací na sobě a vzděláním, a druhou polovinu času jsme obyčejně randili a dávali si prostor pro náš vztah... Právě u jedné randící večeře jsme přemýšleli nad tím, proč se většina vztahů s příchodem dětí tak změní, doslova zamrzne. Napadlo nás 5 věcí, které nám pomáhají neupadnout do všedního stereotypu a poctivě je dodržujeme
Nechci mít děti. Nechci mít ani jedno dítě. Jsem divná? Je to tak správně? Pro někoho nepochopitelná věc... Ze začátku jsem argumentovala tím, že jsem ještě mladá a mám na děti čas. To mi bylo ale kolem dvaceti. Nyní, když už jsem starší, by věk odpovídal případnému těhotenství... jenže já jsem spokojená bezdětná
Lucie Harnošová je propagátorka kontaktního rodičovství. Co si pod tímto pojmem představit a jak s ním začít? Co nám může jiný výchovný přístup přinést do našeho života s dětmi? Rozhovor o výchově, hranicích a radostech, které přináší rodičovství
Jak překonat poporodní odloučení a následné problémy? Jak a kdy nejlépe začít s bezplenkovou komunikační metodou? Období vzdoru - jak zaujmout jiný než autoritativní přístup? Jak uspávat dřív než za 2 hodiny a v pohodě a co společné spaní? Očkovat či neočkovat? Jak motivovat své děti a jak s nimi komunikovat? aneb další natáčení a vaše otázky zodpovězeny
Často slýchávám, že jsem špatná matka. Pokaždé z jiného důvodu, ale vždy v doprovodu s „dobře míněnými“ radami: musím trávit víc času s dítětem, to zase musí být víc času ve škole, kupuji mu málo hraček, příliš ho rozmazluji, jsem až moc času v práci, příliš na něm lpím, nesmím ho vzít do Indie (kam se hodláme s manželem v létě přestěhovat), ale nesmím...
Nedávno jsme odjeli na měsíc do Toskánska a víte, co se stane, když se smíchá náročný začátek druhého těhotenství, velké životní změny, které u nás nastaly během posledních 2 měsíců a obrovská touha po odpočinku a klidu? Naše dcera nám dala opět krásnou životní lekci
Byly spolu teprve jeden rok a už čekali dítě. Ano, říkali něco o tom, že by dítě chtěli, ale netušila jsem, že tak brzy. Hlavně jsem netušila, že se jim to tak brzy povede. My se snažili o dítě už 4 roky a ono pořád nikde. To nebylo fér. Znovu mi to připomnělo bolest, kterou jsem celou tu dobu prožívala. Znovu jsem selhala, znovu jsem byla bezmocná, znovu jsem se cítila mizerně.
Stala jsem se matkou dvou úžasných dětí a už skoro 6 let jsem na mateřské. Chtěla jsem být dokonalou matkou a postupně jsem zapomněla sama na sebe, vše jsem podřídila rodině. Čas plynul a všechny dny byly stejné, denní rutina stále dokola, ale já najednou nebyla stejná. Neměla jsem žádný cíl, nic na co bych se těšila. Myslela jsem si, že je se mnou něco špatně, že to prožívám jen já
Po překrásném a plnohodnotném porodu začala každodenní a celodenní péče o malého kloučka, o našeho Martínka. Je nádhera stát se rodičem a vzít na sebe veškerou zodpovědnost a starost o toho malého roztomilého drobka. Stále jsem si zvykala. První dny doma, první měsíce. A stále jsem si ještě nezvykla. Jak je to vůbec možné? Jsem normální?
Mámou jsem se stala před téměř 26lety. Tedy ještě v komunistické éře. Možnost podnikat se pro lidi otevřela o rok a dva měsíce později, a to už jsem byla podruhé těhotná. Podnikatelské zkušenosti sbírám už 18 let... Jsem už jiná máma a jiná podnikatelka než kdysi, ale stále jsem nezdolná životní optimistka
Stanislava Stiborová Mrázková
Ženy ženám
Kateřina Svobodová
Lilia Khousnoutdinova
