Rozmohl se nám tady takový nešvar….

Ne, nebudu psát o sprostých slovíčkách, které děti ve třídách používají. A že by to bylo téma rozsáhlé, protože peprné výrazy mnohdy padají i z úst roztomilých princezen. Budu mluvit o slovíčkách tak nějak celkově. Rodiče si totiž nějak přestávají uvědomovat, jaké má takové slovo moc.

Uvedu pár příkladů ze své praxe.

 

Je 1. září a do třídy vchází rodiče s dětmi

Někteří natěšení a s úsměvem, jiní se zakřiknutě koukají po ostatních. (Jestli teď nevíte, zda mluvím o dětech nebo rodičích, tak celkově o všech). Teď by to mělo pokračovat nějak takhle: Rodiče pozdraví vždy, děti většinou ano a pokud ne, jsou pobídnuti k pozdravu svými rodiči.

Ale jestli si myslíte, že je toto jasným a nediskutovatelným pravidlem, tak to jste na omylu. Začíná se běžně stávat, že dítko nepozdraví a rodiče to tiše přejdou. A pokud se vám toto zdá nevhodné, tak raději ani nečtěte, co bude následovat.

Rozmohl se nám tady takový nešvar

 

Tohoto 1. září mi totiž vtrhl do třídy i jistý Pepíno.

Rozrazil dveře, zařval: „Čůs lidi“, srazil židli a následně spadl, protože zakopl o aktovku své budoucí spolužačky. „U nás se vítáme slovy dobrý den“, reagovala jsem nahlas na jeho pozdrav a postavila židli na všechny čtyři. Načež se ode dveří familiárním tónem ozval mužský hlas: „Jó, s naším Pepínem si užijete legrace, to se máte na co těšit, paní učitelko.“ Ano, taky nepozdravil.

Načež vcházel do třídy další chlapec. Usmála jsme se na něj a pozdravila. Chlapec se usmál také, ale mlčel. Tentokrát reagovala matka: „Náš Oliverek prostě šetří slovy!“ a od srdce se zasmála svému vtipu. Ne, také nepozdravila a šla dál do třídy.

 

Kdo děti naučí slušnému chování?

To mě vedlo k zamyšlení. Nejsem přece jen moc náročná, když chci po dětech, aby v 6 či 7 letech dokázaly slušně pozdravit při vstupu do místnosti? Vždyť to už neumí ani dospělí.

Odpověď je jasná: NE!

Ale jak to mají asi ty děti vědět, když je k tomu rodiče nevedou?
Kdypak si asi Pepíno i Oliverek uvědomí, že pozdrav je součástí každodenního života a že se prostě v rámci slušného chování ještě stále používá? Kdo je to naučí, když sami rodiče nejdou příkladem?

Ano, je to tak. Jsme příkladem svým dětem. A měli bychom si to denně připomínat.

Rozmohl se nám tady takový nešvar

 

Uvědomujeme si vůbec, jakou máme v tomto směru moc?

Odpověď jsem dostala během pár dní. Opět od rodiče, ale tentokrát v obchodě. V kabince, během zkoušení několikerých riflí, jsem vyslechla následující telefonní rozhovor z vedlejší kabinky…

„Prosím tě, vždyť ona je úplně blbá! Představ si, že si mě pozvala na kobereček a rozčilovala se, že je divoký, neposlouchá, prý dokonce ubližuje ostatním dětem. No, určitě ne jen tak, beztak ho provokují a on se jen brání. Jsem jí říkala, že je prostě živější…“

Záhy jsme pochopila, že ta „blbá“ je učitelka jejího syna…

„No přesně! Jsem jí řekla, že já ji ho ve třídě vychovávat nebudu. Co si jako myslí? Když si neví rady se sedmiletým děckem, tak ať jde sedět někam k pokladně. Od čeho tam je?“ … „Ale tak jasně, známe přece Ondráška, je prostě divočejší, ale já s tím problém nemám, jestli ona ano, není to můj problém. Co mi je jako do toho, že ona si chudinka ani nemůže zajít o přestávce na záchod, protože nemůže našeho Ondru nechat bez dozoru? Ty, já musím končit. Jo, stavím se, pa.“

… „Ondro, jdeme!“

 

COŽE? Tak on to celé slyšel i její syn!?

Zůstala jsem na sebe koukat do zrcadla. Ani tak ne kvůli posouzení skvěle padnoucích riflí, ale prostě jsem byla v šoku. Uvědomuje si vůbec ta maminka, že pokud takto mluví o učitelce před synem, že ten ji nebude ve škole nikdy respektovat a problémy se budou jen prohlubovat? Co zmůže učitelka, o které sedmileté dítě „ví“, že je úplně blbá?

Netvrdím, že rodiče musí za každou cenu souhlasit se vším, co učitel řekne. Bohužel i já jsme zažila učitelku, která učila tak nějak proto, že ji nic jiného nezbylo a zjevně ji práce nebavila. Už jen proto, že jsem z oboru a vím, že se vše dá dělat i jinak, jsem doma pěnila o to více. Ale nikdy (!) u toho dcera nebyla. A ani na konci školního roku, kdy jsem koupila kytici paní učitelce hlavně od radosti, že odchází na jinou školu, dcera neznala na svou třídní můj skutečný názor.

Rozmohl se nám tady takový nešvar

 

Jak se chováme my, tak se chovají i děti

Uvědomme si, že děti jsou jako houby, které vstřebávají vše, co my kdy před nimi uděláme nebo řekneme. A čím více se to opakuje, tím větší to má šanci v dětech zakořenit. Tak, jak se chováme my, tak se chovají i naše děti. To, co říkáme my, budou říkat i oni.

Uvedu ještě jeden příklad ze své praxe.

Měla jsem ve třídě chlapce (opět třída prvňáčků), který jednoho dne zařval na svou spolužačku: „Ty tlustá, pitomá krávo“. „Petříku, proč tady říkáš takové ošklivé věci, co ti Alenka udělala?“ Čekala jsem odpověď ve stylu: protože mě žďuchla, protože mě naštvala, protože mi vzala tužku… ale vzteklá odpověď zněla takto: „Taťka tak taky říká mamce, tak co!“

Uf! Na každé třídní schůzce jsem si na to vzpomněla.

Pokaždé, když jsem maminku někde potkala. Ale maminka neměla ani tušení, co o jejím manželství Petřík prozradil.

Ono spousta rodičů by byla překvapena, co o nich dokáží jejich děti bezelstně jednou větou prozradit. Ale nemůžou za to ty děti. My sami si tvoříme svou vizitku.

Práce učitelky mi dala a dodnes dává hodně.
Třeba i právě uvědomění, jakou moc má na děti náš vzor a naše slova.

 

Jaromíra BednářováJaromíra Bednářová
„Jak přežít školní docházku svých dětí a nezbláznit se.“

autorka ebooku Jak na násobilku

www.skolazvesela.cz

 

 

Ženy ženám
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře
  1. Martina napsal:

    Zdravím, na vyhrožování fyzickým napadením jsem docela agresivní, takže bych po paní nejspíš skočila já. A kdyby mi volala a štěkala po mě svým tónem, bez omluvy zavěšuji já. Bohužel dneska platí pravidla, že si lidé dovolí to, co jim dovolíte Vy :(.

    • Katka Svobodová napsal:

      S tím, Martino, souhlasím… naší reakci máme ve svých rukách, ale za sebe vím, že jsem často tak vyvedena z míry, že jen lapu po dechu a to ten druhý už mne dávno 30 x setře… Musíme se to naučit – udržet si tu svou hranici a tvrdě si jí chránit. Tedy tvrdě, ale současně citlivě, lidsky…

      • Peter Humaj napsal:

        Dobrý deň, náhodou som sa dostal na túto stránku a zaujal ma uvedený nešvár. 23 rokov som pracoval ako majster pre 15-18ročných pubišov. Málokedy som musel zvýšiť na nich svoj hlas. To že je niekto na nás veľmi drzý veľmi ľahko zabrzdíme tichým hlasom, s nekompromisným vyjadrovaním (slušným). Divy robí hlavne otázka:“Povedzte mi to prosím ešte raz a tichšie, nerozumel som Vám“… V tom momente sa ten vulgárny rozčúlený človek úplne zmení. treba to vyskúšať a funguje to!
        Čo sa týka detí, sú vizitkou svojich rodičov. Najlepšia otázka na také dieťa je v prítomnosti rodiča sa ho spýtať: A to ťa kto tak učil rozprávať (správať sa, kričať…). Učiteľ dieťa on ho len vedie aby ho mohol vychovávať rodič. Keď má zlé návyky a správanie z domu, učiteľ sa môže aj roztrhnúť a neodstráni to.

        • Katka Svobodová napsal:

          Peter, díky za váš komentář – to s tím křikem je zajímavý postřeh, ale dává to logiku… díky! Vyzkouším (jen si to musím zapsat do mozku, jak říkají děti a nezapomenout použít – přece jen, nestává se to tak často!)

  2. Eva napsal:

    Děkuji vám za ten článek, ovšem opravdu se bojím, že těm, kterých se to týká to nedojde, ba, že to ani ve své aroganci nebudou číst. Děti jsou opravdu jako opičky a když se jim vysvětlí, že příjemné chování je základ dobrého vycházení s lidmi, tak to dobře chápou, zvláště, kdy to vidí u rodičů. Takže první věc je, abychom zdravili, prosili a děkovali atd. hlavně my, co je vychováváme. Ovšem musím k tomu dodat ještě druhou stranu mince. Všichni by měli mít na paměti, že pozdravit je slušnost, ale ODPOVĚDĚT NA POZDRAV JE POVINNOST. Malé dítě velmi povzbudí, když mu dospělý s úsměvem a třeba i obdivem odpoví. Ale když děcko zdraví a nestojí dospělému za odpověď, pak bych nejradši vyliskala toho dospělého.

    • Katka Svobodová napsal:

      No, odpovědět je zase o té naší slušnosti… také pár podobných sousedů máme – děti to prvně trochu zmátlo, ale relativně rychle pochopily, kdo o jejich pozdrav resp. kdo jim za pozdrav stojí a kdo ne… ale s tím nenaděláte nic… důležité je, že děti od nás vědí co a jak mají a co by měly vnímat jako správné… že je to pro každého něco trochu jiného, to je druhá věc… trochu zmatek, ale dobrý :-)

  3. all the technical KINGDOM777 solutions and staff we need for 에볼루션 카지노 operators who provide world

  4. PpaFFc napsal:

    evolution casino
    381PpaFFc~~‘

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.