Proč mi nikdo neřekl, že mít dítě je tak těžké? Z porodnice domů jsem jela jako uzlíček nervů. V tašce jsem měla přibalené příkrmy pro případ, že bych se nerozkojila. Bolavé krvácející bradavky a vytékající mateřské se staly denní realitou prvních dnů. Věčný křik a únava! Kdy tohle skončí? A proč se o tom neučí ve škole?
Po vyčerpávajících hodinách cestování jsme byli konečně v cíli naší rodinné zahraniční dovolené. Jaké však bylo překvapení nás všech, když nikde nebyl k nalezení jeden z kufrů. Dcera si doma nechala kufřík s oblečením, deníčky, knihami, osobními věcmi i její hygienou. Seděly jsme naproti sobě u stolu a ona začala vyjmenovávat všechny hrůzy a strasti dne, přičemž vyvrcholením bylo zjištění, že jede na dovolenou bez věcí. Zvolila jsem strategii pasivního naslouchání. O čem mluvím?
Tato metoda se osvědčila a úspěšně rozšířila zejména v rozvojových zemích, kde lékaři většinou nemají k dispozici špičkové vybavení, vhodné hygienické zázemí a často ani dostatek lůžek. Poslední výzkumy ale ukazují, že má co nabídnout i matkám, které rodí ve špičkově vybavených nemocnicích západního světa. O co se jedná?
Někdy vzpomínám na to, jak jsem s tebou byla propojená už v bříšku. Pamatuješ, jak ses tenkrát bála, jestli se mi něco nestalo nebo jestli nejsem nemocná? Bála ses tak moc, že i mně se rozbušilo srdíčko a začala jsem se bát taky. Chtěla jsem tě uklidnit a posílala jsem ti vzkazy a obrazy, ale přes strach jsi mě nevnímala.
Vím, že je pro někoho zvláštní přijmout fakt, že děti mohou učit nás dospělé. Většinou máme v hlavě nastaven vzorec, který říká: RODIČE UČÍ DĚTI! A tak my je učíme! Učíme je tomu, co učili rodiče nás a tak to jde stále dokola. Dokud nepřijde někdo, kdo začne nad tím vším přemýšlet. Čím nás mohou děti obohatit?
Pojďme se spolu podívat a představit si, co asi tak vnímá malé miminko v prvních chvílích po narození. Dítě má po narození velmi vyvinuté všechny smysly, je vysoce citlivé na naše/maminky citové rozpoložení, dokáže ihned reagovat na naše nálady, na náš hlas, dotek, vůni. ZAVŘETE OČI, nádech výdech. PRÁVĚ JSTE SE NARODILI – jak se asi cítí právě narozený človíček? Z teplého měkkého...
Dříve, když žena porodila, zůstávala ve společenství žen - v blízkosti své matky, babičky atd. Dnes se žena po porodu často stává osamocená se svými myšlenkami a nejistotami, zdali je schopna všechno zvládnout. Jak důležité je období šestinedělí a jaké nástrahy může přinést, se dozvíte v dnešním rozhovoru s Katkou Tůmovou.
„Každý“ mluví o mateřství, o tom, jak je to krásné, jaká nádhera je být matkou. Jenže ne všechny to mají takto idylické. Co třeba ženy, které „děti“ dohánějí k velmi silným reakcím… Co s tím – když jde tahle obrovská agrese ven? Jak to, že to malé dítě umí dokonale v jeden moment matku tak vytočit, že ona ochutná tu obrovskou nenávist, agresi a chuť ublížit?
Dělala jsem vše pro to, aby nebylo NIC vidět. Hovory o velikosti podprsenky jsem nesnášela, a tak jsem se dál vesele schovávala do kalhot a volných trik. Šlo by mi to asi i dál, kdyby se mé tělo nerozhodlo na protest přestat fungovat a v podobě nemoci mi dalo najevo, že bych se měla zamyslet nad tím, co mu dělám. Proto jsem se jednoho dne rozhodla vydat na cestu sebepoznání
Při jedné návštěvě sousedovic holčiček u nás vznikla situace, kdy můj syn a jedna z děvčátek naráz zakopli o polštáře na zemi a přitom se ze sousedčiny skleničky vylila kola na synova záda. Následoval synův velký pláč a hádka s holčičkou. Byla jsem fakt naštvaná, ale pak mi došlo, že mi ta situace něco zrcadlí. Co se mi touto situací skutečně ukázalo?
Přemýšleli jste někdy nad tím, jak je to možné, že v dnešním vyspělém světě je proces vzniku miminek tak nedokonalý? Já ano. S manželem o tom poměrně často debatujeme. Především při dlouhých proplakaných nocích nebo růstu zoubků. Pojďme se na to spolu podívat. Jsme mladí, perspektivní, plní elánu do života a rozhodneme se mít miminko. A tak do vesmíru pošleme objednávku na jednu malou dušičku. Co se stane?
Spaní (nebo spíše nespaní) malých nezbedů patří mezi klasické rodičovské strašáky. Co je ještě přirozené a kdy už je třeba zasáhnout? Co si počít, když dítě nechce usnout nebo se budí každou hodinu?
Jak žijeme, tak rodíme. Ale i jak se rodíme, tak žijeme… Vidím na našich dětech, jaký vliv mají porody na jejich povahu, náhled na svět a reakce. Pro někoho to možná zní neuvěřitelně, ale to, co je v dnešní době ještě považováno za normální způsob příchodu na svět, je už pro hodně z nás nenormální…
Předpokládám, že rodiče chtějí změnou přístupu k dětem docílit většího klidu v rodině a větší spolupráce dětí. A ani po přečtení knih, shlédnutí videí či absolvování seminářů rodiče nevidí valné změny. Nebo jen dočasné, ukončené výbuchy vzteku ze strany rodičů a k tomu pocity selhání. Ale jde to i jinak
Myslím si, že to, jakým způsobem rodíme naše děti a jak o ně pečujeme v prvních dnech a týdnech života, ovlivňuje osobnost dítěte, matky a také jejich společný vztah. A mnohem víc než kterákoliv jiná životní etapa.
Mgr. Elena Ježková
Ženy ženám
