Pojďme se spolu podívat a představit si, co asi tak vnímá malé miminko v prvních chvílích po narození. Dítě má po narození velmi vyvinuté všechny smysly, je vysoce citlivé na naše/maminky citové rozpoložení, dokáže ihned reagovat na naše nálady, na náš hlas, dotek, vůni. ZAVŘETE OČI, nádech výdech. PRÁVĚ JSTE SE NARODILI – jak se asi cítí právě narozený človíček? Z teplého měkkého...
Někdy pozoruji ostatní lidi a přemýšlím o jejich životě. Přemýšlím, proč stojí na místě a nic na svém stylu života nezmění. Já mám v podstatě vše, co jsem si kdy přála, vysnila nebo o co jsem prosila tam nahoru „do vesmíru“, a rozhodně se nedá říct, že by se to stalo tak nějak samo a bez mého vlastního přičinění
Joooo, to je pořád dokola. Ten můj potřebuje klid. Potřebuje čas a prostor. Potřebuje si od nás na chvíli odpočinout. Dítě kvílí, nedá mu chvíli pokoj, pořád něco chce, nemůže se ani v klidu podívat na televizi, aniž by u toho na něm malej nevisel a pořád tu televizi nekomentoval.
„Každý“ mluví o mateřství, o tom, jak je to krásné, jaká nádhera je být matkou. Jenže ne všechny to mají takto idylické. Co třeba ženy, které „děti“ dohánějí k velmi silným reakcím… Co s tím – když jde tahle obrovská agrese ven? Jak to, že to malé dítě umí dokonale v jeden moment matku tak vytočit, že ona ochutná tu obrovskou nenávist, agresi a chuť ublížit?
Při jedné návštěvě sousedovic holčiček u nás vznikla situace, kdy můj syn a jedna z děvčátek naráz zakopli o polštáře na zemi a přitom se ze sousedčiny skleničky vylila kola na synova záda. Následoval synův velký pláč a hádka s holčičkou. Byla jsem fakt naštvaná, ale pak mi došlo, že mi ta situace něco zrcadlí. Co se mi touto situací skutečně ukázalo?
Přemýšleli jste někdy nad tím, jak je to možné, že v dnešním vyspělém světě je proces vzniku miminek tak nedokonalý? Já ano. S manželem o tom poměrně často debatujeme. Především při dlouhých proplakaných nocích nebo růstu zoubků. Pojďme se na to spolu podívat. Jsme mladí, perspektivní, plní elánu do života a rozhodneme se mít miminko. A tak do vesmíru pošleme objednávku na jednu malou dušičku. Co se stane?
Byla jsem plná strachů. Jako já že bych měla vychovávat dítě? Já, která občas přemýšlí a někdy se i chová jako puberťačka? Co si nepamatuje, kolik stojí kubík vody a kdo je právě ministrem zemědělství? Copak já můžu být seriózní matkou a předat tomu malému človíčku všechny morální hodnoty? A možná právě kvůli strachu jsem nemohla otěhotnět. Neměla jsem co ztratit, a tak jsem se pustila do zkoumání svých strachů. A pochopila jsem
POHRÁTKY aneb cesta pavoučka Vincka - kniha otevírající srdce malých i velkých dětí... Knížka, která chce citlivým způsobem připomenout hodnoty, o které je třeba ve společnosti dbát. A jak se Pohrátky tvořily a o čem vlastně jsou?
S narůstajícím počtem párů, které mají problém s početím, se mnoho lidí dostane do situace, kdy se jim přátelé, příbuzní nebo známí svěří s tím, že se jim nedaří mít dítě nebo mít dítě nemůžou. Jak jsem zjistila z vlastní zkušenosti, mnoho příjemců takové zprávy v dané chvíli neví, jak reagovat.
Ráda bych skloubila rodinný a pracovní život. Měla dost času na rodinu a zároveň dělala smysluplnou práci, která mě baví a uživí nás. Máte podobné přání? Já toto přání proměnila v realitu. Než jsem se ale dostala až sem, prošla jsem kus cesty
Spaní (nebo spíše nespaní) malých nezbedů patří mezi klasické rodičovské strašáky. Co je ještě přirozené a kdy už je třeba zasáhnout? Co si počít, když dítě nechce usnout nebo se budí každou hodinu?
Jak žijeme, tak rodíme. Ale i jak se rodíme, tak žijeme… Vidím na našich dětech, jaký vliv mají porody na jejich povahu, náhled na svět a reakce. Pro někoho to možná zní neuvěřitelně, ale to, co je v dnešní době ještě považováno za normální způsob příchodu na svět, je už pro hodně z nás nenormální…
Pokud jste už někdy přemýšleli nad tím, jak mít pod kontrolou své reprodukční období, možná vás zaujala široká nabídka pilulek, přípravků a pomůcek farmaceutických firem. Možností je opravdu hodně. Ale existuje ještě jedna účinná metoda, o které se moc nemluví. Proč? Protože na ní nikdo nevydělá.
Předpokládám, že rodiče chtějí změnou přístupu k dětem docílit většího klidu v rodině a větší spolupráce dětí. A ani po přečtení knih, shlédnutí videí či absolvování seminářů rodiče nevidí valné změny. Nebo jen dočasné, ukončené výbuchy vzteku ze strany rodičů a k tomu pocity selhání. Ale jde to i jinak
Myslím si, že to, jakým způsobem rodíme naše děti a jak o ně pečujeme v prvních dnech a týdnech života, ovlivňuje osobnost dítěte, matky a také jejich společný vztah. A mnohem víc než kterákoliv jiná životní etapa.
Ženy ženám
