Když jsem přemýšlela nad takovou tou klasickou otázkou k zamyšlení – „Kdybyste měli poslední den života, jak byste jej prožili“, tak mě už před lety napadlo, že bych v průběhu toho dne sepsala knihu pro své děti a předala v ní vše, co považuji za podstatné a už jim nebudu moci sdělit.
Nestíhala jsem jíst, pít ani si dojít na záchod. Manžel mě krmil, zatímco jsem houpala malou, protože plakala i 12 hodin v kuse. Prsa se mi nenalila a tak jsem jí začala dávat umělé mléko. Připadala jsem si totálně neschopná.
Postupem času jsme zjistily, že tatínek maminku podvedl a že s tou paní má holčičku. Další utvrzení, že MY nejsme dost dobré, když potřebuje ještě další dítě. Ten čas, kdy nám neříká, kde je, je s nimi a na ně je určitě hodný a chová se k nim lépe než k nám…
Často slýchám od rodičů, že děti nejedí to a ono a i když by do domácího stravování rádi zavedli nějakou tu zdravější alternativu, obávají se, že by jim to děti nejedly. Zamysleli jste se ale někdy jak o jídle s dětmi mluvíte? A to ani nezmiňuji to, že velmi často děti přijdou do školky nebo školy a luštěniny vidí prvně v životě. Jak to změnit?
V roce 2012 jsem společně s 12 ženami při rituálu Oslavy vody a Panny Marie prožila okamžiky velice emotivní a hluboké. Pro někoho bude toto vyprávění možná mimo jeho ochotu pochopit, že se to opravdu stalo
S tím, jak se blížil Den matek, začaly mi děti domů nosit všelijaké ty dárečky a obrázky se srdíčky a kytičkami, vyjadřujícími lásku. Mezi tím vším přistála v žákovské knížce syna jednička za "dotazník o mamince". Zvědavě jsem pátrala, co že se to paní učitelka dotazovala? Výsledek mě vedl k zamyšlení, co vlastně o mě moje děti ví
Ne, nebudu psát o sprostých slovíčkách, které děti ve třídách používají. A že by to bylo téma rozsáhlé. Budu mluvit o slovíčkách tak nějak celkově. Rodiče si totiž nějak přestávají uvědomovat, jaké má takové slovo moc. Ale kdo jiný to má děti naučit?
Téma očekávání pohlaví miminek je dost citlivé a málo se o něm mluví, možná podvědomě proto, že by to byla složitá práce rozkrývání na mnoha úrovních... Když jsem čekala prvního syna, vůbec jsem neřešila, jestli to bude kluk nebo holka. Po druhém synovi jsem cítila, že přijde ještě jedno miminko a přála jsem si, aby to byla holčička
Domov dětem vytváříme VŠÍM: tím, jací jsme, čím pro děti jsme, co s nimi děláme, kudy s nimi chodíme, co jim dovolíme, co jim ukazujeme, co s nimi prožíváme – a také tím, jací nejsme, čím pro děti nejsme, co s nimi neděláme, kudy s nimi nechodíme, co jim nedovolíme, co jim neukazujeme, co s nimi neprožíváme
Před lety jsem absolutně odmítala jenom tu představu, že bych jednou měla mít dítě. Přišlo mi to zbytečné. Postrádala jsem v tom smysl. Kdykoliv začal partner mluvit o dětech nebo se mi snažil pustit nějaké super video, okamžitě jsem odcházela na čerstvý vzduch. Pak ale přišel zlom
Nechci měnit své dítě, chci měnit sebe, pokud se mi něco nelíbí... Navíc, co je to být normální? Kdo určuje, co je a co není normální? Přece pouze my sami! Jak si to nastavíme, tak to bude! Ostatně stačí si sednout na pár minut na jakékoliv dětské hřiště a jen děti se svými rodiči chvíli pozorovat
Sepsala jsem svou zkušenost, abych mohla podpořit i jiné maminky, které prošly nebo procházejí podobnou událostí a mohly si z toho vzít sílu, uklidnění a snad i vnitřní mír. Je to mapa jedné cesty, která snad může inspirovat a pomoci
Znám mnoho lidí, kterým je přes 50 let a dospělými nejsou. Jejich duše je dětská a je v ní potřeba toho tolik poléčit, dořešit. Potřebují ve svém vlastním vnitřním dítěti cítit spoustu lásky, podpory, péče a přijetí. Není-li tomu tak, nelze doopravdy dospět a posunout se dále, nelze skutečně žít plný, láskyplný a naplněný život
Napadá vás, jaké úžasné věci nám mohou při výchově pomoci? Určitě spousta, ale většinu z nich musíme koupit, udělat nebo vymyslet, a taky můžeme narazit na problém, že nejsou teď k dispozici. Přitom máme VŽDY k dispozici DVA úžasné pomocníky, jen je musíme objevit a naučit se s nimi zacházet. Jací to jsou?
Taky znáš ten tlak povinností, kdy víš, co vše je potřeba udělat, všech těch "měli bychom" a "musíme stihnout"... a před tebou stojí tvé dítě a vlastně se ptá Proč nemůžeme být tady a teď? Co když je nabídka ke hře, k plnému bytí tady a teď a k otevření se radosti, ta NEJVĚTŠÍ VÝZVA? Ještě úplně nevíš, jak to myslím?
Stanislava Stiborová Mrázková
Ženy ženám
