Už od malička jsem snila o tom, že si pro mě jednou přijede princ na bílém koni a budeme spolu šťastně žít, dokud nás smrt nerozdělí. Tato iluze se ovšem s přibývajícím věkem vytrácela. Když se ohlédnu do své minulosti, charakterizovala bych své vztahy jako pokus – omyl. Když už se to jevilo nadějně, vždycky se něco pokazilo.
Když si vezmu sama sebe před nějakým časem, byla jsem nešťastná. Stále jsem musela myslet na vztah, který pozbýval svoji funkčnost a abych se vyhla svým myšlenkám, pracovala jsem i 14 hod. denně. Snažila jsem se ale být veselá a užitečná. Jenomže uvnitř jsem se cítila opuštěná a prázdná.
Nejspíš to taky znáte… Něco si přejete, opravdu moc toužíte po tom, aby se to stalo nebo čekáte, že něco bude tak, jak jste si naplánovali a najednou upsss… objeví se něco, co vás zabrzdí, nebo zastaví. Co dělat, když se na naší Cestě objeví překážka? Zamyslela jsem se nad tím, co mi pomáhá a sepsala jsem pro vás dneska takové desatero „Jak na překážky“.
Bolo to asi pred troma rokmi, keď som sa rozhodla, že si splním sny a povedala som si, že môj najväčší projekt bude sebapoznanie, že budem v prvom rade pracovať sama na sebe. Všetko naučené, čo už nepotrebujem, sa odnaučím a naučím sa nové vzorce, tie ktoré potrebujem a tie ktoré chcem ja. Prebudím v sebe aj tú divošku a múdru ženu, tú, ktorá vie byť hravá, ktorá je nespútaná a ktorá vie, čo je pre ňu najlepšie
Ráda bych sdílela svůj příběh na důkaz toho, že vždy je cesta ven, vždy je naděje. A není třeba k tomu vlastně nic složitého. Stačí citlivý, láskyplný a respektující přístup prostřednictvím doteku. Tam, kde nám došla slova, tam kde se slzami zalykáme a bolest v srdce je tak velká, že víme, že právě teď umíráme.
Když si vezmu sama sebe před nějakým časem, byla jsem nešťastná. Stále jsem musela myslet na vztah, který pozbýval svoji funkčnost a abych se vyhla svým myšlenkám, pracovala jsem i 14 hod. denně. Snažila jsem se ale být veselá a užitečná. Jenomže uvnitř jsem se cítila opuštěná a prázdná.
Aby něco nového mohlo začít, musí něco starého skončit. Tak jako stromy na podzim opadnou, aby mohly na jaře znovu pučet. Kdo nepochopil doteď, dopadají na něj zkoušky stále tvrdší a tvrdší! Už to nepřehlídnete. Už se nevyhnete sami sobě
Jaké je srdce muže? Jakým tabu čelí dnešní muži a proč je nutné hledat a jít za svou vizí. Jak mužům můžeme pomáhat my, ženy - jako kamarádky, přítelkyně, milenky a matky? Vydatný rozhovor s Pavlem Michalikem nejen o knize SRDCE MUŽE
Před lety jsem absolutně odmítala jenom tu představu, že bych jednou měla mít dítě. Přišlo mi to zbytečné. Postrádala jsem v tom smysl. Kdykoliv začal partner mluvit o dětech nebo se mi snažil pustit nějaké super video, okamžitě jsem odcházela na čerstvý vzduch. Pak ale přišel zlom
Věděla jsem, že tento rok 2016 má být náročným, ale nikterak si tato upozornění neberu k srdci. Denně mi volají různé přítelkyně a stěžují si, že je muž uhodil, že její muž pije a pak je zlý, další muž nemluví a pak vybuchne jak časovaná bomba. To bych nebyla já, abych nezačala přemýšlet nad tím co se děje. Proč tolik agrese ze strany mužů?
Už od malička jsem snila o tom, že si pro mě jednou přijede princ na bílém koni a budeme spolu šťastně žít, dokud nás smrt nerozdělí. Tato iluze se ovšem s přibývajícím věkem vytrácela. Když se ohlédnu do své minulosti, charakterizovala bych své vztahy jako pokus – omyl. Když už se to jevilo nadějně, vždycky se něco pokazilo.
V následujících dnech budeme mít pocit, že kráčíme v mlze a nic nevidíme. Naše kroky se mohou stát velmi nejisté a neohrabané, jako krůčky malého dítěte, které se právě učí chodit. Ničeho se však nelekejte, toto nevědění bude pro nás ženy velmi důležité. Tím, že ztratíme tu jasnou cestu, kterou jsme si vytyčily a rozhodly se po ní kráčet, získáme obrovské vnitřní bohatství
Už jako malá jsem měla bujnou fantazii a neustále vymýšlela nějaké příběhy. Bodejť by ne! Vždyť jsem z rodiny, kde všem v krvi koluje vypravěčský gen. Milovala jsem chodit se svou babičkou po návštěvách, kde se vyprávěla spousta historek ze života... A teď jsem se mi plní sen o vydání vlastní knížky
Měla jsem naprosto jasno v tom, co chci dělat, a věděla jsem, že nechci podnikat. Neměla jsem tu touhu, ty ambice. Chci být dál zaměstnanec, chci pracovat v obchodě a vést lidi. To mě baví. Ale jak to udělat, abych za pár let na tom nebyla úplně stejně?
Každý správný příběh změny se děje v nás samotných, v našem Já, které roste a sílí novou zkušeností. Pokud to necháme proudit... pak má moc nás změnit. Všechny. Od základu. Jinak je to jen další popsaný list v deníku našeho života. Jen další zářez, jako když odškrtáváte to-do-list.
Ženy ženám
Kateřina Svobodová
