Jak se učím dávat si pozornost a lásku aneb drahokam uvnitř nás

Občas si říkám, zda cesta k sobě má pro mě význam. Mám tendence to vzdát a vrátit se zpět do starých kolejí. Pochybnosti přicházejí jedna za druhou. Proč to vůbec dělám, když…

• Nejsem bohatší
• Chytřejší
• Oblíbenější

Prostě a jednoduše lepší

Moje hlava dokáže vymyslet snad tisíc důvodů, proč to nedělat.

Třeba proto, že si ušetřím všechny ty pocity strachu, smutku a vzteku, kterými procházím. Nebo proto, že se vyhnu nepříjemným otázkám od okolí. K ní se ještě přidá pan strach. Strach z toho, že budu viděna taková, jaká jsem. Strach z toho, že přijdou ještě horší pocity a výzvy. Strach z toho, že to prostě neustojím. Chuť vzdát to je na světě.

Taky máte občas chuť se vypnout?

Často podlehnu téhle chuti, nechám se strhnout svým strachem, myšlenkami a pocity a začnu plakat nebo prostě rezignuju. Nevím, co dělat. Tenhle můj stav jsem si označila pracovním názvem: Vypnu se, zapnu autopilota. Moje strategie ověřená praxí 28 let.

Jelikož už ale vím, jak příjemné a krásné je být sama sebou, tak mě ten stav vypnutí moc dlouho nevydrží.

Napětí ve mně stoupá. A pak se ven vyvalí další pocity z minulosti. Bolístky mojí duše. Pak prostě pláču nebo se vztekám. Čím dál na svojí cestě jsem, tím hlubší vztek a pláč prožívám. Pláču tak hluboce, že mě až bolí srdce. Prostě dám svým pocitům prostor, vyjádřím je. Ne vždy to jde. Někdy mi moje hlava brání je vyjádřit. A tak se dostávají ven postupně.

Když pocity odejdou, zůstane láska.
Vrátím se zpět k sobě.
K lásce.

Naše pocity potřebují laskavou péči

Naše pocity od nás potřebují úplně stejnou péči jako naše děti. Já se právě učím dávat sobě a Emmě tuto péči:

• Vnímat svoje pocity skrze lásku. Zkouším zavnímat, proč je mám, co je za nimi. Často zjistím, že jsou to pocity z mého dětství.
• Když si svoje pocity uvědomím, tak dost často zapnu moji naučenou a milionkrát vyzkoušenou strategii – vypnout a zapnout autopilota. Nevěřím jim. Nedokážu je přijmout. Je to stejné jako bych chtěla vypnout plačící nebo se vztekající děťátko uvnitř mě. Jo přesně takhle přísná jsem na sebe byla. Začínám ale tenhle můj program v sobě rozeznávat. Když ho rozeznám, tak ho můžu vypnout a být sama sebou. Pocity přijmu s laskavostí. Dám jim v bezpečí prostor a vyjádřím je.
• Když pocity vyjádřím, možná taky zjistím, že tam stále jsou. Dobře. Takže jim dám další prostor.
• Když už všechny pocity vyjádřím, tak ony odejdou. Zůstane láska. Cítím lásku a klid. Třeba obejmu tu malou Verunku uvnitř mě. Nebo zavnímám jinou její potřebu, třeba vnímat hudbu a tančit.

Stejně jako děti potřebují naši pozornost a lásku, stejně tak naše pocity potřebují naši pozornost a lásku. Naše pocity utváří náš život. Utváří náš život, i když je odmítáme a snažíme se je nevnímat.

A věřte mi, v tomhle jsem já profík. Kdyby se před 3 roky vyhlásila soutěž o nejlepšího autopilota s vypnutými emocemi, určitě bych vyhrála. ☺

Hledej drahokam uvnitř sebe

Naše pocity jsou součástí nás. Jsou to ty malé holky, ti malí kluci. Jsou to ta neodolatelná, úžasná miminka. My jsme ta úžasná stvoření.

My v sobě stále nosíme drahokam, svoji duši. Dušičku s důvěrou v život a láskou v srdci. Človíčka, na kterého se před několika lety jeho pyšná novopečená máma dívala se slzami v očích a láskou v srdci.

I ty máš uvnitř ten drahokam. My všichni ho máme.

Když tenhle drahokam (pracovní název Citlivka Verča) naleznu, tak cítím lásku a štěstí. Je to ten nejhezčí pocit, který znám. ☺

Ty sama máš v rukách, jak se ke všem svým pocitům zachováš. Přísně a necitlivě, nebo laskavě a s důvěrou?

• About
• Latest Posts

Veronika Hradecká

Mojí životní výzvou je milovat, důvěřovat a žít sebe. Vnímat a žít sebe v jednotlivých okamžicích svého života. Cítit a užívat si jednotlivé odlesky lásky v mém životě. Procházet skrze nenávist, vztek a smutek k lásce. Objevovat a žít krásy mě jako ženy. Jsem citlivá a vnímavá žena. Ve svém životě ráda objevuji a žiji tu svoji pravdu, pravdu mojí duše. Na intenzivnější cestu k žití sebe jsem se vydala po narození mojí dcery.

Můj příběh si přečtete zde >>>

Mým přáním je inspirovat ostatní k cestě k sobě, k lásce a naplněnému životu.

Jsem autorkou eBooku Jak jsem se dostala z vězení vlastní hlavy a začala žít SEBE >>>

Latest posts by Veronika Hradecká (see all)

• Co když máme všechno, světlo i tmu - 10 dubna, 2018
• Když nemáme „něčeho“ dost - 22 března, 2018
• Jak se učím dávat si pozornost a lásku aneb drahokam uvnitř nás - 6 února, 2018