Postupem času jsme zjistily, že tatínek maminku podvedl a že s tou paní má holčičku. Další utvrzení, že MY nejsme dost dobré, když potřebuje ještě další dítě. Ten čas, kdy nám neříká, kde je, je s nimi a na ně je určitě hodný a chová se k nim lépe než k nám…
Když si vezmu sama sebe před nějakým časem, byla jsem nešťastná. Stále jsem musela myslet na vztah, který pozbýval svoji funkčnost a abych se vyhla svým myšlenkám, pracovala jsem i 14 hod. denně. Snažila jsem se ale být veselá a užitečná. Jenomže uvnitř jsem se cítila opuštěná a prázdná.
Minulý týden,když jsem jela ráno do práce, uviděla jsem opět obrázek, který mě přiměl přemýšlet nad tím naším ženským sebevědomím a sebe hodnotou. Proč se neustále ponižujeme? Proč se bojíme, že nás nikdo nebude chtít? Proč si nevěříme?
Jsme jako prázdné nádoby, které touží po naplnění. Chodíme po světě a potkáváme spoustu dalších nádob. Některé jsou plné, některé méně, jiné zase vůbec. Je vztah dvou lidí skutečně pouze o přelévání energie z jedné misky do druhé? Kde se náš nevyčerpatelný zdroj skutečně nachází? Odkud můžeme čerpat?
Je pokaždé někdo lepší než Vy? Snažíte se zavděčit? Dovolíte ostatním zacházet s Vámi jak s hadrem? Uvědomte si, JAK jste skvělá, co všechno dokážete, a že jste sama na sebe hrdá! Nemusíte nikomu dokazovat co všechno jste dokázala a jak jste dobrá... Jak se stát svobodnou, volnou? Prostě se do sebe zamiluj!
Ano. Začnete žít svůj vlastní život. Ne každý měl radostné dětství. Navíc děti mají spoustu očekávání. Chtějí, aby rodiče byli podle jejich představ, zahrnovali je láskou, pozorností a péčí. Samozřejmě na to děti mají plné právo, ale také rodiče mají plné právo toto dítěti neposkytnout. Jak tedy svým rodičům odpustit?
Za svůj život jsem prošla už pár partnerských vztahů a ve všech řešila nějaké nepohodlné situace. Nemusí to být přímo konflikt, může jít jen o nepohodlí, které si navzájem zprostředkováváme, protože si nevidíme si do hlavy. Za ta léta už jsem se naučila postavit se za sebe, říct NE a zároveň být v souladu sama se sebou. JAK?
Životy mnohých z nás jsou opravdu nehostinným místem, místo toho, abychom žili v bujaré, zelené, životem oplývající zahradě, šťastni a s vědomím své hodnoty. Je mi líto, že lidé zůstávají a věří, že to není tak strašný, že se to zlepší, místo toho, aby sbalili kufry a odešli. Každý máme právo na šťastný život. Dnes vám na něj ukážu můj jednoduchý recept
Dříve jsem chtěla vše HNED, a pokud to nebylo, vzdávala jsem to. Dnes jsem si uvědomila, že to nejde. Vše má svůj čas. Pokud věříš, přehráváš si v mysli ten film vítězství, nemůže se stát opak. Jen pokud to dřív nevzdáš...
Potkávám ho na každém kroku, v každém člověku. Potkávám ho hlavně v sobě. Donutil mě nahnout se nad záchodovou mísu zvracet jídlo, které jsem předtím snědla. Navedl mě, abych trápila svého přítele uraženým mlčením, aby se i on cítil blbě, když já jsem taková nicka. Pocit „nejsem dost dobrá“ mě ovlivňoval víc, než bych si dokázala připustit... Dovolte si i vy nechat pocit nedostatečnosti odtéct a osprchovat se v zářivém vodopádu sebepřijetí díky této meditaci:
Nejspíš to taky znáte… Něco si přejete, opravdu moc toužíte po tom, aby se to stalo nebo čekáte, že něco bude tak, jak jste si naplánovali a najednou upsss… objeví se něco, co vás zabrzdí, nebo zastaví. Co dělat, když se na naší Cestě objeví překážka? Zamyslela jsem se nad tím, co mi pomáhá a sepsala jsem pro vás dneska takové desatero „Jak na překážky“.
V posledních týdnech jsem opět potkala pár lidí, kteří prožili nějaká traumata v dětství. Ve většině případů se jejich problémy z mládí promítají až dodnes. Podle toho, jaký základ v životě dostaneme, pak následně zvládáme nebo nezvládáme svůj život v dospělosti. Naše mládí a útlé dětství ovlivňuje naše pozdější chování a reakce. Jak s tím tedy pracovat?
Občas se mi stává, že se mne lidé snaží nacpat do krabice pohodlné průměrnosti. Protože normální žena se takto přece nechová! Trvalo mi velmi dlouho, než jsem se naučila postavit se tlaku takových nesprávných očekávání, kým údajně mám být a co už nesmím být, co je "nesprávné" – podle naučených stereotypů společnosti. Doporučuji vám to také
Na základě článku o „silných ženách“ přicházím s dalším tématem, které by mohlo lépe osvětlit celou bublinu kolem silných žen. Mnoho z vás totiž tento, skoro už fenomén, chytilo za špatný konec. Naštěstí ne všechny. Pojďme se na to podívat:
Velmi často od žen slyším: „Můj Muž mě nechápe, nerozumí mi, není takový, jaký bych chtěla. Chtěla bych, aby byl takový a makový…“. Všichni hledáme svou spřízněnou Duši. Někdy je ale pro nás partnerství spíše očistcem než procházkou růžovým sadem. Co si počít pak?
Ženy ženám
