Sebedůvěra začíná doma

sama sebou

Občas se mi stává, zejména potkávám-li se s krajany, kteří nepracují se svou negativní (a naši národní) mentalitou a projektují / podsouvají své negativní myšlení a postoje do druhých, že se mne snaží nacpat do krabice pohodlné průměrnosti. Pokud nejsem ve škatulce „průměrná“ a nedělám věci podle jejich průměrných představ a znalostí, že přece „musí být“, tak jsem „vadná“. :-)

Navíc jako žena jsem na tom ještě hůř – to, co se u mužů obdivuje, u ženy je údajná „charakterová vada“. Protože normální žena se tak přece nechová. :-))))

Normální žena? Přece „hodná holčička“

Mám na mysli přímé a jasné jednání. Sdělení svého názoru. Sdělení, co chci a co nechci.
Normální žena přece jenom šikovně manipuluje s ostatními tak, aby to nepoznali. Neříká věci na rovinu a jasně. Má se dokonce zato, že normální žena vlastně ani neví, co chce. :-) Což je ovšem často taky pravda. :-))))

Prostě v myslích průměrné společnosti je zakódováno, že žena má být „hodná holčička“, která neobtěžuje ničím nepohodlným, pořád je jenom příjemná, aby ji za to měli rádi a odpovídala té správné škatulce, jak se má chovat. Je prostě submisivní stále a pořád.

Ale ti stejní lidé mají i škatulku „hodný chlapec“, což je zejména v církvi oblíbená podoba mužů. :-)

Jsou to podvědomé matrice v našem jednání a myšlení tak,
jak nás rodina a společnost zformovaly.

Trvalo mi velmi dlouho, než jsem se naučila postavit se tlaku takových nesprávných očekávání, kým údajně mám být a co už nesmím být, co je „nesprávné“ – podle naučených stereotypů společnosti. Ale přiznávám, že když se stane, že jsem více v kontaktu s krajany, tak se ten problém zjevuje v daleko větším měřítku, než je běžné s Angličany, kteří jsou navyklí respektovat druhého jako osobnost bez rozdílu pohlaví. Jak jsem už nejednou zmínila na svém blogu – v Anglii můžete být třeba zelený trpaslík, pokud něco umíte a děláte, oni to jsou schopni vidět a ocenit. Protože oni mají jinou mentalitu a jiné sebe-vědomí.

Abych se dostala z pod vlivu těchto falešných tlaků nevědomých lidí, kteří nemají velkou praxi s prací na sobě, a někteří nevidí často ani důvod, proč by to dělali, abych se emocionálně uzdravila z těch jejich zásahů, prošla jsem mnoha kurzy osobního rozvoje a studuju poradenství i koučink, protože vím, že stejně postižených lidí, a zejména žen, je velmi mnoho.

Absolutní většině lidí bylo v dětství hodně ublíženo, a tím pádem i v dospělosti = zákon přitažlivosti, a neumí nebo nechtějí se z toho dostat. Ale i když chtějí, nevědí často jak.

Uzdravit sama sebe je první krok

Vím, že když si člověk vyřeší jako první to, kdo je a co umí, když si vyřeší, že má právo i povinnost žít svůj vlastní život podle záměru, se kterým se narodil, nikoliv podle očekávání druhých – tak udělá první krok ke zvýšení sebedůvěry.

Nesvobodné lidi poznáte podle toho, že i druhým tlačí jakousi údajnou morální povinnost být nacpaný ve škatulce průměru a ničím nevybočovat. To se má za „správné“ jednání. Nesvobodní lidé vás kritizují za to, kým jste a jak jednáte. Protože oni sami se o to stejné neměli odvahu pokusit. A tak vás, i to, co děláte, shazují.

Za ta léta bojů o vlastní identitu a právo na vlastní identitu v nemocné společnosti, jsem se naučila, že je úplně zbytečné s takovými lidmi diskutovat (což ovšem ne vždy zvládnu :-D ), protože oni nemají jinou zkušenost a poznání, než to, jak být průměrný.

Nemají zkušenost s tím, JAK BÝT ODLIŠNÝ = SVŮJ.

Jak žít a jednat mimo škatulky a role, které předepisuje společnost. Nemají k tomu ani odvahu či vůli. A proto od nich nelze čekat pochopení. Pokud nejste dostatečně zařazení ve škatulce, kde podle nich máte být, tak prostě máte smůlu.

Kdysi mi v tomhle pomohla slova Lucie Bílé, která se taky musela potýkat se svou „odlišností“, a tím pádem taky s vnitřní osamělostí. Jsou to spojené nádoby. Nikoli vada charakteru, jak to průměrný dav označuje: Jsi odlišný, a proto osamělý – jsi vadný.

Lucie tehdy použila jedno úsloví, které mi pomohlo pochopit mentalitu davu:

Slepice na dvorku nemohou chápat mentalitu a chování orla.
Orel bude vždy výše a dále, vidí věci z jiné perspektivy.

Je to logické a srozumitelné přirovnání. :-)

Někomu se líbit nemusí, ale ti, co mají zkušenosti orlů, budou souhlasit. Prostě tak to je – každý jsme v dané chvíli na té své cestě někde… A záleží jenom na nás, zda si vybereme cestu orla nebo cestu slepice. :-)

Nemůžeme se proto zlobit na ostatní, pokud to vidí.

Jak zůstat sama sebou? Být věrná sama sobě?
Být vždy sama pro sebe na prvním místě?

Jana Mašková Zimolová Ti ve své přednášce poví, jak na to.

Více zjistíš ZDE:

Zora CzechWells

Poradce, mentor, učitel, kouč na cestě k probuzení duše a transformace života po osobní krizi

Autorka průvodce Jak začít život v Anglii a e-booku 40 dnů pro lásku

www.czechwells.com

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.