Bezpodmínečná Láska

Můj Muž oslavil nedávno narozeniny, a tak jsem sentimentální… Snad mi to odpustíte. :)

Velmi často od žen slyším: „Můj Muž mě nechápe, nerozumí mi, není takový, jaký bych chtěla. Chtěla bych, aby byl takový a makový…“

Všichni hledáme svou spřízněnou Duši.

Někoho, s kým bychom splynuli, souzněli až do morku kostí a kdo by byl pro nás ten pravý. A tak hledáme, hledáme a hledáme toho pravého a čekáme, až se objeví na bílém koni a budeme žít šťastně až navěky. A když máme štěstí, tak i toho pravého najdeme. Někdy je ale pro nás partnerství spíše očistcem než procházkou růžovým sadem. Co si počít pak?

Pravá láska se nehledá, pravá láska se dělá

To nejzákladnější, co nám v definici Lásky chybí je to, že pravá Láska se nehledá… ale že se pravá Láska dělá a že je s ní potřeba ZAČÍT U SEBE. A tak vstupujeme a žijeme ve vztahu plní očekávání, že náš partner naplní to či ono, že bude takový, jakého jsme si ho vysnili.

A běda, když tomu tak není, protože to pak třeba zuříme, nemluvíme, vztekáme se, žárlíme, křičíme… a prostě vyvádíme. A hlavně čekáme a čekáme a čekáme, až se náš partner změní, až dostane rozum, až pochopí, co potřebujeme, až udělá to či ono, a to ideálně dříve, než na to pomyslíme (a to třeba i ve stavu, kdy my samy vlastně nevíme, co si přejeme).

A ono nic. Skutek utek, jak se říká.

Žena čekatelka čeká, tajně doufá či věří, až se její muž změní a až přijde na to, co ona od něj potřebuje a dá jí to. A většinou čeká marně, a pak je zhrzená, smutná, protivná… a všechno kolem jde v tu chvíli, s odpuštěním, do kytek. Partnerství chřadne a rodinné soužití taky. A proč to všechno?

Povím vám k tomu svůj příběh. 

Když jsem byla malá, říkala jsem, že se nikdy nevdám. A když už, tak jedině za toho pravého. :) A tak se i stalo. Ve chvíli, kdy jsem si už říkala, že ten pravý snad ani neexistuje, se objevil ON. Můj Muž. Když jsem ho uviděla poprvé, celý svět se zastavil, čas přestal existovat a já měla pocit, že už ho znám celou věčnost.

Zažívali jsme spolu krásné chvíle, i ty horší. Těch horších a těžších bylo v jednu chvíli opravdu hodně, protože to, co jsem řešila, bylo velmi těžké a já jsem si říkala, proč to všechno musím zažívat? Nechápala jsem to. Přála jsem si krásný vztah a místo toho jsem se cítila nemilovaná, nedoceněná a nepochopená.

A tak jsem to všechno servírovala svému Muži neustále na talíři v naději, že to změní. Čekala jsem, až můj Muž udělá to či ono, to, co jsem chtěla a potřebovala. A když věci nešly podle mých přání a očekávání, byla jsem protivná, vyčítavá a zuřila jsem.

Pořád jsem mu říkala, ať se změní, ať dělá či nedělá to či ono a byla jsem plná výčitek. Uff, upřímně… divím se, že to se mnou můj Muž vydržel.

O co vlastně šlo, když se na to dívám teď s odstupem času?

Upřímně musím říct, že o totální nepochopení toho, o čem vztah vlastně je. S úctou k nám ženám… my ženy máme dost často mylné představy o tom, jak by takový vztah měl vypadat. Čekáme romantiku, prince na bílém koni, který pro nás přijede do věže a zachrání nás a budeme žít šťastně až na věky. Tahle pohádka není ani tak sentimentální, jako technicky nedotažená.

A to z jediného prostého důvodu… pořád čekáme, že ten, kdo musí cokoliv začít, je Muž, který udělá všechnu práci, ale zapomínáme na to, že primárně je potřeba začít u sebe!!!

Možná mi namítnete, že by Muž měl být tím aktivním prvkem. A že by měl začínat on, a ne my, Ženy. To je ale částečná pravda. Muž je sice aktivní prvek vztahu, Žena je ale jeho pasivním, vyživujícím prvkem. Takže pokud Žena něco chce, má to svému Muži říct, aby jí to mohl splnit (ne, opravdu nejsou naši Muži telepati) a on jí to milerád splní, a dokonce jí k tomu dá mnohem, mnohem víc, klidně jí snese modré z nebe.

Cítíte v tom nějaké ale? Ano, je tam.

Na to, aby Muž mohl svou Ženu nosit na rukou, je potřeba, aby ona mu dala TO NĚCO, co chybí všem Ženám čekatelkám. Tou „tajemnou“ esencí vztahu jsou dvě věci:

1. Tou první esencí je oddanost vlastnímu Muži. Mít úctu k vlastnímu Muži a podporovat ho, to zní možná dnes trochu staromódně, ale je to něco, na čem se spokojené páry shodnou, že je to pro ně důležité, ba co víc, životně důležité, protože jedině pak je Žena ve své ženské energii a Muž tak může být ve své mužské energii.

2. Ta druhá esence se popisuje daleko obtížněji… Jde u ní totiž o to, abychom my Ženy dokázaly otevřít svá Srdce a abychom začaly naplňovat Srdce svých Mužů. Tahle věta se snáz řekne, než udělá, protože ty naše nádoby vnitřní Lásky a sebelásky jsou vlivem našich Životů tak vyprahlé, že není téměř z čeho dávat.

A dát něco z ničeho, to je obtížné, ale ne nemožné. Opravdu to jde. A proč bychom měly začít my Ženy? Inu přiznejme si, že našim Mužům stačí obvykle málo… a to to, aby byl klid. :) To my Ženy obvykle potřebujeme to či ono, takže když se naučíme si o to říct, bude to jen a jen dobře.

Dopovím vám náš příběh, chcete? :)

Vztah s mým mužem se v jedné chvíli ocitl v takovém bodě, kdy už to bylo vážně moc. Uvnitř sebe jsem cítila, že On je ten pravý, že spolu máme být, ale naše společné soužití bylo hotové peklo. Chtěla jsem to všechno změnit. A tak jsem se rozhodla, že to změním a že nebudu žádná oběť, ale Tvůrce.

To, co přišlo, bylo jako smršť. K největší změně mě inspirovala Miluška a její rada nad zlato: „Správná žena má držet hubu a krok.“. Drsná rada, viďte? :) Jenže přesně to někdy potřebujeme. Pokud patříte k ženám, kterým jejich partner nedává tolik, kolik byste chtěly, tak je na čase přestat se litovat a začít konat.

Nebo můžete čekat až až až… a třeba se jednoho dne dočkáte. Pokud se rozhodnete začít s tím něco dělat, ZAČNĚTE U SEBE, protože všechno okolo je stejně jen odrazem vašeho vlastního nitra!

Určitě znáte pojem zrcadlení v partnerství, pokud ne, pak zrcadlení je v krátkosti o tom, že váš partner vám VŽDY ZRCADLÍ JEN TO, CO MÁTE V SOBĚ NEZPRACOVANÉ A UKRYTÉ, POTLAČENÉ. Někdy se ta příčina hledá těžko, ale pokud ji najdete, rozhodně to vždy stojí za to.

Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné,
že to, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře a to,
co jest nahoře, jest jako to, co jest dole,
aby dokonány byly divy jediné věci.

úryvek z textu Smaragdové desky

Já se tehdy rozhodla, že přijmu odpovědnost za to, jaký vztah mám se svým Mužem. Uvnitř sebe samé jsem přijala všechno, co se nám dělo, na sebe, a v tu chvíli začalo ozdravování a hojení mých ran. Věci a informace se začaly skládat jako dílky puzzle a já prohlédla, že to, co jsem k svému Muži cítila, byla podmíněná Láska.

Chtěla jsem, aby byl podle mých představ a neviděla jsem to, jaký doopravdy je. Byla to taková ta Láska kdyby. Viděla jsem jen chyby, ale neviděla jsem tu kupu dobrých věcí na něm. A PŘEDEVŠÍM JSEM NEVIDĚLA TU PŘÍČINU V SOBĚ.

A tak jsem to změnila

I když jsem se cítila jako vyprahlá nádoba, začala jsem víc a víc držet hubu a krok, což znamená, že jsem začala více naslouchat tomu, co mi říká (namísto toho, abych pořád soustředila pozornost jen na sebe) a jeho slova si začaly nacházet Cestu až k mému bolavému srdci.

Přestala jsem chtít milovat svého Muže za určitých podmínek a začala jsem se svému Muži odevzdávat a přijímala jsem všechno jako důsledek manifestace a projekce svého vlastního nitra. Začala jsem mu dávat víc a víc, aniž bych za to čekala cokoliv na oplátku a najednou jsem viděla, že za všechny ty neshody mezi námi nemůže On, ale já a mé staré bolesti a očekávání, které mi bránily v tom vidět všechnu tu Lásku, kterou on mi celou dobu dával.

A především mi bránily v tom začít Lásku cítit sama v sobě. Byly to krušné dny a noci, které mě přivedly k poznání temných a bolavých zákoutí mé Duše. Přeměnit ty bolesti v dar trvalo nějaký čas, ale byla to jedna z nejcennějších zkušeností, kterých se mi dostalo.

A já jsem za ni dnes nesmírně vděčná stejně tak, jako jsem vděčná za svého úžasného Muže, k němuž chovám v srdci hlubokou úctu a Lásku za to, že to tenkrát se mnou vydržel (a to mi věřte, že bych v té době nechtěla žít sama se sebou ani já :) ).

Dnes už chápu větu, kterou říkaly v dávných dobách kněžky svým Mužům… že by líbaly zem, po které jejich Muž kráčí… Protože v té chvíli mohly být opravdu odevzdané. Protože v té chvíli mohly být opravdu Ženami a jejich Muži mohli být opravdu Muži. Dnes ke svému Muži vzhlížím a žijeme takový vztah, až se mi z toho tají dech a každý den děkuji za všechny lekce, které mi Život přichystal nejen v partnerství.

Žena, která pochopí, co to je BÝT ŽENOU a dovolí si být slabou Ženou vedle svého Muže… TA se pak stává Bohyní v celé své síle. <3

A tak i vám dnes přeji, abyste i vy v sobě našly odvahu skrze sebe změnit své partnerství tak, abyste v něm našli ráj na Zemi. Zkuste si k tomu poslechnout některé mé meditace.

A abyste zažili Lásku, která naplní i vaše srdce.
Buďte s Láskou a v Lásce.

* Lenka

Věřte, mí milí Tvůrci, že všechno v Životě má svůj čas. Vše se děje přesně v ten okamžik, kdy se to dít má a kdy jsme na to připravení. Možná jsme někdy nedočkaví, možná to či ono, ale je důležité vědět, že vše, co se nám v našich Životech děje, je v pořádku a je to „jen a jen“ odrazem našeho vlastního nitra. Kdo toto pochopí, pochopil vše.

Lenka Lipenská
průvodce na vaší  Cestě k ŽIVOTU TVŮRCE

„DOKUD NEUČINÍME NEVĚDOMÉ VĚDOMÝM, BUDE TO NEVĚDOMÉ ŘÍDIT NÁŠ ŽIVOT A MY TOMU BUDEME ŘÍKAT OSUD.“ C. G. Jung

Nevěřím na osud, ale na předurčení. Každý sem na Zemi přicházíme s nějakými dispozicemi, které občas uvíznou za zdmi našich bolestivých zkušeností a prožitků. Pokud tyto bolesti v sobě uzdravíme a najdeme dar, který se v takové bolesti skrývá, osvobodíme naši moc a sílu a ZAČNEME TVOŘIT SVÉ ŽIVOTY PODLE NAŠICH PŘEDSTAV.
www.myjsmetvurci.cz   /  ebook „Buď tvůrcem vlastního života“/ meditace PRO SPOJENÍ
S VNITŘNÍM TVŮRCEM

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018