Rok 2017 mě naučil několik zásadních věcí. Tak třeba jsem loni přestala používat make-up a spolu s ním i dalších milion kosmetických serepetiček, kterými jsem maskovala svoji dříve nedokonalou pleť. (Nedokonalá je stále, ale už to považuji za součást hry, tedy dokonalosti.) Používám na pleť už jen tři produkty, z nichž dva jsou domácí výroby (včetně kopřivového tonika) a ta poslední věc...
Čeká tě plánovaný císařský řez a přemýšlíš o tom, co by se dalo udělat pro to, aby co nejvíce vyhovoval tvým přáním? Sama zažívám situace, kdy mě nenapadlo, že bych něco mohla udělat jinak, a tak bych ráda s vámi sdílela své zkušenosti. Ujasni si, co je pro tebe důležité Jako první doporučuji ujasnit si, co je pro tebe...
Tuhle otázku si od vytvoření knihy Život bez hormonální antikoncepce pokládám poslední dobou celkem často. Je pro mě úplně klíčová v tom, abych více těmto ženám porozuměla. Donedávna jsem totiž byla jednou z nich. A až po zkušenosti jsem zjistila, jak tomu většinou je. Díky tomu, že se čím dál častěji o tématu antikoncepce, menstruace a sebevědomí bavím, zjišťuji, že odpověď je celkem prostá. O to alarmující je, jak antikoncepce ovlivňuje život nejen nás žen, ale i v podstatě celé naší společnosti. A na co jsem přišla?
Pohybujeme-li se ve vztazích na tenké hranici mezi rozkoší a bolestí, koledujeme si o zranění. Obyčejné vztahy, jisté a bezpečné nás po určité době jednoduše znudí. Toužíme po napětí, vzrušení, máme deficit. Aniž bychom včas rozpoznali křehkost současných hodnot, vrháme se do víru dobrodružství. V naději na oživení, občerstvení a trochu toho povyražení. A jaký to má vliv?
Taky to znáte? Okamžiky, kdy se vám někam nechce, do něčeho se vám nechce, ale když to uděláte, změní vám to život? Přesně to se stalo mně a nikdy bych tomu nevěřila. Věřím, že vás můj článek inspiruje přesně pro takové chvíle. :)
Ženy se velmi přirozeně a celoživotně setkávají s mysteriem života skrze své tělo. Proměny těla nám připomínají, že nic nemáme zcela pod kontrolou. Že neexistuje jistota. Ženy se v každém věku setkají s proměnou, a to ať chtějí nebo ne. Jak se holčičí tělo neočekávaně a rychle promění v ženské Nemůžete to naplánovat – můžete se tomu tak akorát poddat a přijmout to. Vždy cítím smutek,...
Po vyčerpávajících hodinách cestování jsme byli konečně v cíli naší rodinné zahraniční dovolené. Jaké však bylo překvapení nás všech, když nikde nebyl k nalezení jeden z kufrů. Dcera si doma nechala kufřík s oblečením, deníčky, knihami, osobními věcmi i její hygienou. Seděly jsme naproti sobě u stolu a ona začala vyjmenovávat všechny hrůzy a strasti dne, přičemž vyvrcholením bylo zjištění, že jede na dovolenou bez věcí. Zvolila jsem strategii pasivního naslouchání. O čem mluvím?
Už od malička jsem snila o tom, že si pro mě jednou přijede princ na bílém koni a budeme spolu šťastně žít, dokud nás smrt nerozdělí. Tato iluze se ovšem s přibývajícím věkem vytrácela. Když se ohlédnu do své minulosti, charakterizovala bych své vztahy jako pokus – omyl. Když už se to jevilo nadějně, vždycky se něco pokazilo.
Často se cítí osamělá. Touží po bezpodmínečném milování, po romantických gestech, po šimrání v žaludku, kdykoli na něj pomyslí. Sní o Muži. Je nejen silný a charismatický, ale i něžný a rozhodnutý dovolit si přijmout, co ona nabídne. A na oplátku ji i on rád obdaruje tím nejlepším ze sebe.
Žijeme v době velmi elektronické. S možnostmi, o kterých se nám dřív ani nezdálo. Má to své pro i proti. Virtuální realita je všude. A kde je život? Na obrazovce? Na blogu? Na chatu? Ve sluchátkách?
Mám za sebou tři fyziologická těhotenství, tři donošené děti ale ani jeden z lékařů v průběhu těchto těhotenství mi nikdy nesáhl na břicho. Lhostejno, jestli ambulantní lékař nebo v nemocnici, prostě nikdo. Maximálně udělali ultrazvuk, ale když jsem odmítla, tak se jen zatvářili uraženě, a tím to skončilo.
Mám pocit, že dnešní společnost je zaměřená na nikdy nekončící výsledek. Hlavně, abychom toho za den stihli hodně. Spousta vjemů, spousta myšlenek, spousta nepozornosti... Kolotoč činností, prací, myšlení, civění na televizi či zběsilá fyzická aktivita v domnění, že se jedná o odpočinek a ráno nanovo. A tak jsem se rozhodla skoncovat se spěchem
Už při vyslovení toho slova mi dříve vstávaly vlasy na hlavě a žaludek se stahoval. Nikdy jsem nepatřila k těm, kteří by nějak s oblibou měnili své vyjeté koleje. Teprve až ve chvíli, kdy jsem pochopila, že
Srdce má neuvěřitelné schopnosti. Centrum lásky dokáže mnoho procítit, pochopit, odpustit a vyléčit. Ale někdy je to zatraceně těžké. Hádka s partnerem, lidské odlišnosti, křivdy, ponížení, neohleduplnost a zklamání. To vše a ještě více negativně zaměstnává srdce a ubližuje mu. A přece to vše má vyšší smysl a cíl, jemuž se učíme být vděčni
PRO Boha, chce se mi říct... Cožpak to stále nepochopíme? Znova a znova vysvětluji ženám, jak důležité je, aby do hloubi své bytosti, až do morku kostí pochopily, že se nemají bát být Ženami, aby fungovaly po svém. Skutečně máme tolik času, abychom potlačovaly své nejpřínosnější dary? Jak tedy být Ženou?
Ženy ženám
Adéla Nováková
Jana Mašková Zimolová
