Nejseš dost dobrá. Nic nedokážeš. Nezasloužíš si lásku. Podívej se na sebe, jak vypadáš. Kdo z nás to někdy nepoznal? Žijeme v nefunkčních vztazích, chodíme do práce, kterou nemáme rádi, necháme sebou manipulovat… Zkrátka se nemáme rádi. Znám to, i já jsem to tak měla. Ale rozhodla jsem se to změnit.
Poslední dobou, když přijde řeč na lásku a přátelství a na s nimi spojené problémy, musím se zamyslet. Naše pozornost směřuje k materiálním věcem. Dělám servírku a vidím, jak se lidé honí za majetkem. Slýchám, že by chtěli nové auto, telefon, barák... Ale co je v životě skutečně důležité?
Všimli jste si někdy, jaký máte pocit, když jste u stolu s někým, s kým nemáte zrovna hezký vztah? A jaké to je naopak jít na večeři s někým, s kým vám je hezky? To, s kým a od koho jídlo jíme, vytváří důležitou energii, která dál ovlivňuje náš život.
Čo prináša sláva, chvála a potlesk? Pocit, že sme úžasní, dosť dobrí, že sme milovaní, ale... prečo potom tá šťavnatosť a plnosť tohto šťastia tak rýchlo vyprchá? Prečo to vlastne nestačí? Prečo je to tak ako sa hovorí "sláva poľná tráva"?
Vztah a domov by měla být místa, kde se můžeme svobodně projevit. Kde můžeme být skutečně MY. Kde jinde, sakra, bychom měli být svobodní, uvolnění, sví? Kde lépe odhalit, poznat a přijmout svoje stinné stránky?
Myslím si, že to, jakým způsobem rodíme naše děti a jak o ně pečujeme v prvních dnech a týdnech života, ovlivňuje osobnost dítěte, matky a také jejich společný vztah. A mnohem víc než kterákoliv jiná životní etapa.
Po pár letech jsem začala cítit, jako by se ze vztahu vypařila šťáva a vášeň, která tam byla na začátku. Jak je to možné? Vždyť mám po boku muže svých snů! Mám krásný vztah, ale stejně mi v něm něco chybí! Začala jsem tedy pátrat...
Cítím se opuštěná. Jsem jako botník, užitečný kus nábytku naší domácnosti. Máme ho, používáme ho, ale jinak ho ignorujeme. Je to jen věc. S manželem se v podstatě míjíme, jsme každý na jiné vlně. A byli jsme někdy na stejné? Nevím. Nic mi nedává smysl. Kdysi mi byl ten muž tolik blízký, ale teď je to cizinec
Už od mala jsem byla rebelka. Přesto jsem se snažila být i hodná holčička. Je to zajímavé, ale tyto dva hlasy ke mně promlouvají i teď, v dospělosti. No jo, ale každý potřebuje dostávat pravidelně příděly lásky. Neučí nás, jak milovat sami sebe a lidi kolem nás, a tak jsme všichni emočně a citově vyprahlí
Jak je na tom váš vztah? Bydlí u vás ještě Vášeň? Udělejte si malý test a budete mít jasno :-)
Já tomu fakt nerozumím. Myslím, že se máme pořád rádi. Jsme spolu dvanáct let, tak to už není tak úplně žhavý, ale když si představím, že bych byla bez něj, tak je mi smutno. A myslím, že i on mě má ještě pořád rád. Za celý ty leta mi ani jednou nezahnul... Ale té jeho potřebě fakt nerozumím
Věděla jsem, že tento rok 2016 má být náročným, ale nikterak si tato upozornění neberu k srdci. Denně mi volají různé přítelkyně a stěžují si, že je muž uhodil, že její muž pije a pak je zlý, další muž nemluví a pak vybuchne jak časovaná bomba. To bych nebyla já, abych nezačala přemýšlet nad tím co se děje. Proč tolik agrese ze strany mužů?
Kolikrát si ani neuvědomujeme, jaké štěstí nás potkalo, když naše děti tímto ideálním způsobem na svět přišly. Plodit děti z lásky a vášně je však mnohdy pro ženy, které mají s plodností problém, noční můra. Především pak, když není k početí vytouženého miminka jiná cesta než umělé oplodnění. Ale není vše ztraceno
Viděli jste nedávný kontroverzní snímek natočený podle knihy 50 odstínů šedi od E. L. Jamesové? Názory na tento počin se hodně různily, stejně, jako pocity diváků. Někdo byl nadšen, někdo přímo znechucen. Čím to? Film totiž ťuká na dveře každého z nás s cedulkou SEXUALITA. Co se za nimi skrývá, je vaším tajemstvím
Byl jednou jeden muž a jedna žena... Znali se pár měsíců... Jejich láska byla stále křehká, jemná, opatrná a hledající odpovědi
Ženy ženám
Dana-Sofie Šlancarová
