Mám se ráda

sebe-láska

„Nejseš dost dobrá. Nic nedokážeš. Jsi nicka. Nikdo tě nemá rád. Nezasloužíš si lásku. Podívej se na sebe, jak vypadáš. Co to z tebe zase vypadlo? Radši mlč, jsi trapná. Zase jsi to zvorala. Jsi vážně k ničemu, nenávidím tě…“

Nedostatek sebevědomí, pocity méněcennosti, nespokojenost sama se sebou…

Kdo z nás to nepoznal?

Většinou jsme totiž od malička vedeni k tomu, abychom byli dokonalí (podle koho nebo čeho vlastně?). Abychom nedělali chyby (protože za chyby se trestá). Abychom upřednostňovali druhé před sebou (protože myslet v první řadě na sebe je přeci sobecké). Abychom byli poslušní a dělali to, co po nás druzí chtějí (protože jen tak nás budou mít rádi)…

Naši rodiče nám často i svým vlastním životem předávají zprávu: „Na mně nezáleží, druzí jsou důležitější,“ když například setrvávají ve vztazích bez lásky a obětují se pro své děti.

A tak se postupně naučíme ukazovat jen tu naši hezkou stránku. Tu, o kterou společnost stojí a tu druhou, nežádoucí, před světem schováváme. Chceme být hodní chlapečci a holčičky, kteří si zaslouží lásku.

To všechno přináší veliké vnitřní napětí a v konečném důsledku vede k tomu, že se nepřijímáme takoví, jací jsme. Nemáme se rádi, jsme nespokojení s tím, jak vypadáme, bojíme se udělat chybu, často se obětujeme pro druhé, protože na nás přece nezáleží, cítíme se frustrovaní, nešťastní, nehodni lásky…

sebeláska

Žijeme v nefunkčních vztazích, chodíme do práce, kterou nemáme rádi, necháme sebou manipulovat… A taky si způsobujeme celou řadu zdravotních potíží.

Potlačujeme sami sebe, abychom byli ti hodní chlapečci a hodné holčičky, které mají druzí rádi.

I já jsem to tak měla.

Připadala jsem si, že nejsem dost dobrá a nic si nezasloužím, nenáviděla jsem se za to, jaká jsem. Snažila jsem se být v očích ostatních lidí dokonalá, ve všem jim vyhovět a všechno odsouhlasit, aby mě měli rádi.

Pocity frustrace, strachu a smutku se střídaly se záchvaty hněvu a vzteku. A jak už to tak bývá, člověk svoje strachy a pocity méněcennosti často skrývá za aroganci a netoleranci.

A tak jsem kritizovala, ukazovala na chyby druhých a celkově jsem byla dost nespokojená. Ve chvílích, kdy jsem k sobě byla upřímná, jsem si ale musela přiznat, že ve skutečnosti jsem nespokojená sama se sebou a se svým životem.

To, co člověk nepřijímá na druhých lidech, je totiž často právě to, co nepřijímá sám na sobě, aniž by si to vůbec uvědomoval.

A tak jsem postupně začala objevovat své nitro, odemykat svoje 13. komnaty, otevírat staré bolavé rány, uvědomovat si příčiny svých pocitů i činů a krůček po krůčku se pomalu měnit.

Vykročila jsem na cestu sebelásky – proces sebeobjevování a sebepřijímání.

Mezi vším, co mi pomohlo na mojí cestě k tomu, abych se měla ráda a přijímala se taková, jaká jsem, bych ráda vyzvedla online kurz Lucky Kolaříkové a Alice Kirš Škola sebelásky a jejich Učebnici.

Lucie Kolaříková

Během pěti týdnů intenzivního poslouchání videí, meditačních nahrávek a webinářů, plnění praktických úkolů a cvičení, jsem do sebe napumpovala tolik lásky a sebevědomí… Dostalo se mi spoustu inspirace a podpory a vytvořila jsem si silné základy pro pěstování sebelásky.

Úžasnou sílu mělo i vzájemné sdílení účastníků v uzavřené Facebookové skupině. Díky této škole a Učebnici sebelásky jsem si začala uvědomovat svojí jedinečnost a krásu, svoje kvality a schopnosti, začala jsem si více všímat svých potřeb a pečovat o sebe, oceňovat se, dávat sebe na první místo, dělat si radost…

Přestala jsem lpět na názorech druhých lidí a ztrácet energii zbytečným vysvětlováním a obhajováním. Postupně zmizela potřeba dostávat od druhých lidí souhlas a uznání.

Prostě jsem se začala mít opravdu ze srdce ráda.

I se všemi svými nedokonalostmi, protože právě v těch zdánlivých nedokonalostech se ukrývá dokonalost života. Hodně silný zážitek pro mne bylo setkání s mým vnitřním dítětem. Mojí malou Zuzanku jsem tehdy našla v zoufalém stavu, smutnou, opuštěnou, uplakanou, nešťastnou… Objala jsem ji, slzy nechala stékat po tvářích, utěšila jsem ji a slíbila, že ji už nikdy neopustím.

Od té doby ji často navštěvuju ve svém srdci, dávám jí plno lásky, pozornosti a objetí, smějeme se spolu, mazlíme, tančíme, hrajeme si, běháme po loukách. Kupuju jí dárky pro radost a utěšuju ji v těžkých chvílích.

Pečuju o ni a dávám jí dosytosti všechno, co potřebuje, aby se cítila šťastná, spokojená a milovaná.

Lásku totiž musíme dát každý v první řadě sobě.

Teprve potom, když naše srdce překypuje láskou, ji můžeme vkládat i do srdcí druhých lidí. Zároveň, pokud dáváme sami sobě dostatek lásky, nebudeme závislí na lásce z vnějšku.

Nebudeme mít potřebu nahrazovat si lásku sladkostmi, oslabovat si tak slezinu a zadělávat si na cukrovku.

Proto se každý den obejměte, pohlaďte se a řekněte si upřímně do zrcadla s úsměvem a do očí: „Miluju Tě.“

Mějte se rádi, sebeláska je totiž naprostý základ pro zdravý život, vztahy i finance.

Začněte třeba knihou Učebnice sebelásky.

 

Zuzana HoffmannováZuzana Hoffmannová

zuzanahoffmannova.cz

autorka e-booku 7 kroků ke zdraví >>>
autorka 21 denního programu Cesta ke zdraví těla, mysli i duše

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů