Mám se ráda

sebe-láska

„Nejseš dost dobrá. Nic nedokážeš. Jsi nicka. Nikdo tě nemá rád. Nezasloužíš si lásku. Podívej se na sebe, jak vypadáš. Co to z tebe zase vypadlo? Radši mlč, jsi trapná. Zase jsi to zvorala. Jsi vážně k ničemu, nenávidím tě…“

Nedostatek sebevědomí, pocity méněcennosti, nespokojenost sama se sebou…

Kdo z nás to nepoznal?

Většinou jsme totiž od malička vedeni k tomu, abychom byli dokonalí (podle koho nebo čeho vlastně?). Abychom nedělali chyby (protože za chyby se trestá). Abychom upřednostňovali druhé před sebou (protože myslet v první řadě na sebe je přeci sobecké). Abychom byli poslušní a dělali to, co po nás druzí chtějí (protože jen tak nás budou mít rádi)…

Naši rodiče nám často i svým vlastním životem předávají zprávu: „Na mně nezáleží, druzí jsou důležitější,“ když například setrvávají ve vztazích bez lásky a obětují se pro své děti.

A tak se postupně naučíme ukazovat jen tu naši hezkou stránku. Tu, o kterou společnost stojí a tu druhou, nežádoucí, před světem schováváme. Chceme být hodní chlapečci a holčičky, kteří si zaslouží lásku.

To všechno přináší veliké vnitřní napětí a v konečném důsledku vede k tomu, že se nepřijímáme takoví, jací jsme. Nemáme se rádi, jsme nespokojení s tím, jak vypadáme, bojíme se udělat chybu, často se obětujeme pro druhé, protože na nás přece nezáleží, cítíme se frustrovaní, nešťastní, nehodni lásky…

sebeláska

Žijeme v nefunkčních vztazích, chodíme do práce, kterou nemáme rádi, necháme sebou manipulovat… A taky si způsobujeme celou řadu zdravotních potíží.

Potlačujeme sami sebe, abychom byli ti hodní chlapečci a hodné holčičky, které mají druzí rádi.

I já jsem to tak měla.

Připadala jsem si, že nejsem dost dobrá a nic si nezasloužím, nenáviděla jsem se za to, jaká jsem. Snažila jsem se být v očích ostatních lidí dokonalá, ve všem jim vyhovět a všechno odsouhlasit, aby mě měli rádi.

Pocity frustrace, strachu a smutku se střídaly se záchvaty hněvu a vzteku. A jak už to tak bývá, člověk svoje strachy a pocity méněcennosti často skrývá za aroganci a netoleranci.

A tak jsem kritizovala, ukazovala na chyby druhých a celkově jsem byla dost nespokojená. Ve chvílích, kdy jsem k sobě byla upřímná, jsem si ale musela přiznat, že ve skutečnosti jsem nespokojená sama se sebou a se svým životem.

To, co člověk nepřijímá na druhých lidech, je totiž často právě to, co nepřijímá sám na sobě, aniž by si to vůbec uvědomoval.

A tak jsem postupně začala objevovat své nitro, odemykat svoje 13. komnaty, otevírat staré bolavé rány, uvědomovat si příčiny svých pocitů i činů a krůček po krůčku se pomalu měnit.

Vykročila jsem na cestu sebelásky – proces sebeobjevování a sebepřijímání.

Mezi vším, co mi pomohlo na mojí cestě k tomu, abych se měla ráda a přijímala se taková, jaká jsem, bych ráda vyzvedla online kurz Lucky Kolaříkové a Alice Kirš Škola sebelásky a jejich Učebnici.

Lucie Kolaříková

Během pěti týdnů intenzivního poslouchání videí, meditačních nahrávek a webinářů, plnění praktických úkolů a cvičení, jsem do sebe napumpovala tolik lásky a sebevědomí… Dostalo se mi spoustu inspirace a podpory a vytvořila jsem si silné základy pro pěstování sebelásky.

Úžasnou sílu mělo i vzájemné sdílení účastníků v uzavřené Facebookové skupině. Díky této škole a Učebnici sebelásky jsem si začala uvědomovat svojí jedinečnost a krásu, svoje kvality a schopnosti, začala jsem si více všímat svých potřeb a pečovat o sebe, oceňovat se, dávat sebe na první místo, dělat si radost…

Přestala jsem lpět na názorech druhých lidí a ztrácet energii zbytečným vysvětlováním a obhajováním. Postupně zmizela potřeba dostávat od druhých lidí souhlas a uznání.

Prostě jsem se začala mít opravdu ze srdce ráda.

I se všemi svými nedokonalostmi, protože právě v těch zdánlivých nedokonalostech se ukrývá dokonalost života. Hodně silný zážitek pro mne bylo setkání s mým vnitřním dítětem. Mojí malou Zuzanku jsem tehdy našla v zoufalém stavu, smutnou, opuštěnou, uplakanou, nešťastnou… Objala jsem ji, slzy nechala stékat po tvářích, utěšila jsem ji a slíbila, že ji už nikdy neopustím.

Od té doby ji často navštěvuju ve svém srdci, dávám jí plno lásky, pozornosti a objetí, smějeme se spolu, mazlíme, tančíme, hrajeme si, běháme po loukách. Kupuju jí dárky pro radost a utěšuju ji v těžkých chvílích.

Pečuju o ni a dávám jí dosytosti všechno, co potřebuje, aby se cítila šťastná, spokojená a milovaná.

Lásku totiž musíme dát každý v první řadě sobě.

Teprve potom, když naše srdce překypuje láskou, ji můžeme vkládat i do srdcí druhých lidí. Zároveň, pokud dáváme sami sobě dostatek lásky, nebudeme závislí na lásce z vnějšku.

Nebudeme mít potřebu nahrazovat si lásku sladkostmi, oslabovat si tak slezinu a zadělávat si na cukrovku.

Proto se každý den obejměte, pohlaďte se a řekněte si upřímně do zrcadla s úsměvem a do očí: „Miluju Tě.“

Mějte se rádi, sebeláska je totiž naprostý základ pro zdravý život, vztahy i finance.

Začněte třeba knihou Učebnice sebelásky.

 

Zuzana HoffmannováZuzana Hoffmannová

zuzanahoffmannova.cz

autorka e-booku 7 kroků ke zdraví >>>
autorka 21 denního programu Cesta ke zdraví těla, mysli i duše

Ženy ženám
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře
  1. all the technical KINGDOM777 solutions and staff we need for 에볼루션 카지노 operators who provide world

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.