Ještě teď se ve mě všechno svírá a třepe, mám ledové ruce, když to píšu a do očí se derou slzy. Do poslední chvíle jsem věřila, že je to jen formalita. Tohle mě fakt vůbec nenapadlo. Rána jako z čistého nebe. Downův syndrom se potvrdil. A opět dvě možnosti. Zase rozhodování o životě a smrti
My, lidské bytosti, máme občas problém uvěřit, že bychom mohli mít všeho dostatek - dnes i po všechny zítřky. proč se upínáme na "falešnou jistotu" a zapomínáme být TADY a TEĎ? Jen v takovém okamžiku se tvoří obrovská síla a moc ke všemu, co potřebujeme.
Jak málo stačí, aby si kdokoliv z nás nechal vymluvit své sny. Spousta z nich zmizí nenávratně pod nánosem času v zapomnění. Budíme se do nového dne a za sebou necháváme stále delší stopu minulosti. Je tak lehké nevěřit. Přitom v okamžiku můžeme jakýkoliv svůj sen měnit ve skutečnost
Každý intuitivně víme, co je pro nás správné – dobré a je jen na nás, zda ten hlas Pravdy v sobě následujeme či nikoli. Každý máme svůj vlastní úhel pohledu a jednání, svou svébytnou Pravdu, utvořenou z našich zkušeností a ušlou cestou, proto je bezcenné se navzájem přesvědčovat a blahodárné přijímat se, respektovat a pomáhat.
Postupně mi dochází, že skutečně jdeme na seskok už teď. 4000 metrů, svítí světlo a ozývá se zvukový signál. Nasadit brýle... Můj instruktor si mě strká před sebou, jsme natěsno připoutáni k sobě. Přichází závan paniky, ale nemám na výběr - lze jen dopředu... a pak už přichází naprostá ztráta kontroly ... a volný pád
Jakmile je jakýkoliv náš blok spojen s vírou, zasahuje nás hlouběji než ostatní přesvědčení... Často cítím, že je třeba oprostit se od veškerého učení a začít žít skutečný život, ne tak, jak by se domněle měl... ale jak ho skutečně cítíte vy.
Ráda bych dělala něco, co přinese viditelný užitek mně i ostatním. Co by to „něco“ ale mělo být? ... Přede mnou se nachází nová možnost. Cítím ji, volá mě a láká. Neznamená to ale, že se hned všeho vzdám. Vše chce svůj čas. Přesto, pokud bych neuposlechla volání a podlehla strachu, znamenalo by to, že se nechci vyvíjet. Ale já chci, protože život plyne hrozně rychle
Váhavě jsem vstoupila do porodního bazénku. Voda se mi nejprve zdála příliš teplá. Mám do ní vůbec lézt? Adélka mě uklidnila, já se uvolnila a voda mi nakonec přišla příjemně hřejivá a uvolňující. Kontrakce začínaly nabírat na intenzitě. Stále jsem je nevnímala jako bolest, spíše jako velkou sílu, energii, která mě vždy kompletně pohltila. Adélka mě vedla k tomu, abych se mezi kontrakcemi co nejvíce uvolnila. Pod jejím vedením jsem se zcela rozpouštěla do vody, než se mě zmocnila další vlna, která mě přibližovala k tobě, Tobiášku
Známe to všechny. Občas jsme nuceny udělat takové kroky, které nám nejsou zrovna příjemné. Máme ale silný pocit, že je udělat prostě musíme. I když nám náš vnitřní hlas říká něco jiného. Co nás k tomu ale nutí? Proč v nás neustále zuří tenhle boj? Jak z něho ven?
Jak se cítí maminka 5 týdnů před jejím prvním porodem? Co se jí honí hlavou? Co prožívá? Jak se jí mění svět? Možná vás někdy podobné otázky napadly. Možná jste muž a chcete vědět více o tajuplném fenoménu zvaném porod nebo jste žena, kterou těhotenství teprve čeká a ráda byste se dozvěděla více…ať je to tak, onak nebo úplně jinak zvu vás na cestu do nitra mé předporodní duše…připraveni?
Na konec svého pobytu u šamanského páru ve francouzských Pyrenejích jsem dostala následující výzvu. „Teď je čas, abys vše, co umíš, použila v praxi.“ Monika Michael mi ukazuje do dáli. „Támhle přejdeš louky, napojíš se na cestu a kus po ní půjdeš a někde támhle z ní sejdeš do lesa a přijdeš z opačné strany. Uděláš si takový závěrečný okruh
Někdy se stává, že vám život přinese výzvy a situace, o které teda ale fakt vůbec nestojíte. Třeba jako když si celou dobu myslíte, jak jste se svým životem spokojení a najednou si uvědomíte, že to možná zas až tak bezva neni. Něco se stane, většinou i nějaká blbost a vy najednou zjistíte
Během pár dní ve francouzských Pyrenejích jsem zažila, že z mého obličeje slézá další maska. Jakási vrstva, která mi bránila naplno prožívat radost. Můj obličej a vyzařování se opět změnilo. Někteří mí blízcí jen kroutí hlavou, nad mými fyzickými proměnami
Napadlo Vás, proč tomu tak není? Proč se chcete seznámit a potkáváte samá podivná individua, zadané muže a nebo mamánky? Mohu to shrnout do jedné věty - Potkáváte neperspektivní muže pro vztah, kteří vztah nechtějí s Vámi a nebo vy s nimi.
Dítě se narodí a prvních pár měsíců se za normálních podmínek cítí relativně v bezpečí. Jakmile ale zjistí, že má nožičky, situace se začne měnit. Samo začne objevovat báječný svět kolem sebe. Jeho přirozený impuls je vnímat svět jako bezpečný, zkoumat jej a hrát si. Dospělí to ale vidí jinak
Ženy ženám
