Když padá hvězda, něco si přej

V panelákovém dětském pokoji sedí u stolu osamělá blonďatá holčička. Modré oči upírá soustředěně na papír před sebou… maluje. V té samotě není ani chvilku sama, protože pastelka v její ruce čaruje příběh. Loďka na mořské hladině ožívá, panáčci v moři se pohybují. Je to jen malovaný dětský výtvor, i když – ne tak docela…

Děvčátko se usměje. Cítí celým svým tělem, jak žluté slunce v rožku obrázku hřeje a hladí, paprsky se dají protáhnout kamkoliv, stačí si jen představit. A ona to ví. Cítí, že ten malovaný svět se dotýká i jejího skutečného života a slunce z obrázku kouzlí veselou náladu i jí, která tu sedí.

Není rozdíl mezi TAM (ve fantazii) a mezi TADY (v realitě), oba světy jsou společné a propojené – všechno dává dokonalý smysl…

„Maminko, až vyrostu, budu malířkou.“ utíká se pochlubit obrázkem – plná radosti, kterou jí malování dokázalo dát.

Maminka ji shovívavě pohladí „Ale prosím tě, tím se neuživíš. To je prostě jen zábava a ne zaměstnání pro slušný lidi. Na to, abys mohla být malířkou, musíš mít talent.“

* * *

Na koberci leží mladá dívka, skloněná k poznámkovému bloku, blond vlasy jí v pramíncích padají do očí. Propiska s obrovským nadšením tančí po papíře nedokonalé piruety. Proniká do tajů volně plynoucí inspirace, odkrývá sama sobě svou vnitřní fantazii. Slova se jako tajuplné klikyháky vinou různými směry a získávají svůj význam, tvar, chuť i vůni….Vzniká příběh a lehce se uvolňuje do éteru. Dívka zvedne pohled a s propiskou opřenou o rty se usměje. Cítí se příjemně a svobodně, když vyplavuje ven své emoce, zhmotňuje svá přání. Všechno má smysl a perfektně zapadá. Slova se sama seskupují do vět a dokonalost vlastně neexistuje, protože důležitý je jen ten úžasný momentální pocit.

„Tati, až budu velká, chtěla bych být spisovatelka.“

„Opravdu? Ale to se budeš muset nejdřív pořádně učit. S pětkou z diktátu to daleko nedotáhneš.“

* * *

Paměť je zkrátka ne-milosrdná sbírka všech rozhodnutí.

Paparazzi

Jak málo stačí, aby si kdokoliv z nás nechal vymluvit své sny. Spousta z nich zmizí nenávratně pod nánosem času v zapomnění. Budíme se do nového dne a za sebou necháváme stále delší stopu minulosti. Je tak lehké nevěřit. Skrýt svou touhu sami před sebou ze strachu, že nejsme dost dobří ji naplnit – cokoliv uskutečnit podle svého přání. Nevykročit. Plácat se několik zbytečných let v dohadech o tom, co bychom měli nebo že bychom mohli … až tohle a támhleto.

Přemítáním o životě a o tom, jak to mají druzí a jak my to asi stejně nemůžeme mít. V čemkoliv. Vždycky jsme na tom jaksi hůř a jaksi v nevýhodě. Konkurence plíživě dotírá na náš strach a naši hodnotu. Bolestná zkušenost kritiky. Mysl vysoustruží dokonalé překážky, abychom se náhodou neodvážili riskovat svoji komfortní zónu.

Jak řekl Jan Werich: Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody.

A tak si – povzbuzena silou tohoto slavného argumentu – zastrčím pramen blond vlasů za ucho a po promalovaném odpoledni lehnu do postele s notebookem na kolenou… začnu psát. Už zítra může přijít okamžik, kdy svým dětem povím příběh o tom, že jakýkoliv svůj sen mohou změnit ve skutečnost…

 

Monika Fišerová

www.monikafiserova.cz
www.facebook.com/MonaCreative

Ženy ženám
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře
  1. all the technical KINGDOM777 solutions and staff we need for 에볼루션 카지노 operators who provide world

  2. BNTglB napsal:

    evolution korea
    554BNTglB}~<

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.