Kdyby nešlo o peníze, co bych dělala?

Velmi zajímavá otázka, kterou mi přineslo video sdílené Lucií Kolaříkovou na Facebooku. Má první reakce totiž byla: Já nevím.

V současnosti pracuji na pozici SAP Support konzultanta a má práce mi nevadí. Tak by se dala shrnout má vášeň pro zaměstnání, do kterého chodím každý den na osm hodin od pondělí do pátku. Mým hlavním cílem v devatenácti letech, kdy jsem vůbec netušila, co bych chtěla dělat, bylo získat takové zaměstnání, ve kterém budu mít jistotu, pravidelný příjem a jasnou vizi, že mě jen tak nevyhodí. A v neposlední řadě tolik peněz, abych si mohla koupit cokoliv, co potřebuji, a nemusela v ruce otáčet každou korunu.

co bych dělala, kdyby nešlo o penízeUž delší dobu ale přemýšlím nad nějakou změnou, nad svým vnitřním cílem, a usilovně bloumám nad kompromisem – co by mě bavilo a zároveň uživilo? Nic moc mě upřímně nenapadá. Se vším bych totiž musela začít od nuly a ve své práci, ač v ní nejsem bůhvíjak dobrá či výjimečná, jsem si vydobyla své místo a rozhodně vidím pokroky. Už si zde nepřipadám hloupá a neschopná. Vím ale, že s vnitřní motivací je to pro mě každodenní zápas.

Zkuste se donutit každý den do něčeho,
co vám sice nevadí, ale zároveň ani nijak extra nenaplňuje.

Tím chci říct – ano, mívám v práci dny, kdy se do úkolu ponořím až po uši, řeším všechna ta čísla a kombinace a dokonce mám i radost, když na něco přijdu. Jakmile ale dojde na nový problém, do kterého bych nedej bože musela vložit svou vlastní iniciativu a zájem, abych ho mohla vyřešit, je to věc jiná. Najednou se mi do ničeho nechce, dokážu celé hodiny sedět a koukat do monitoru a přemlouvat se i několik desítek minut v kuse, abych alespoň začala.

Nestěžuji si. Zkušenost a léta praxe mě naučily být hluboce vděčná za to, co mám. Ale něco tomu chybí. Něco, co mi bude rozjasňovat duši. Něco, co budu moct předávat dál. Líbila by se mi hlavně taková práce, kde bych cítila uspokojení z provedené práce.

 

Ráda bych dělala něco, co přinese
viditelný užitek mně i ostatním

Co by to „něco“ ale mělo být?

Třeba předminulý týden! Seděla jsem s kamarádkou nad výbornou polévkou v Polévkárně paní Mančo na Florenci a ještě teď si vybavuji ten skvělý pocit a radost, kterou jsem měla, když jsem s Terkou probírala její sny a vize. Cítila jsem se jako ryba ve vodě a v ten moment mě ani nenapadlo, že bych za takové naslouchání a trefně směřované otázky a rady měla vybírat peníze. Prostě mi v tom všem bylo dobře. Nacházela jsem se ve stavu Flow, který v dnešní době mnozí psychologové a koučové velmi rádi skloňují ve všech pádech.

Také mi dělá radost, když něco píšu, tvořím a dávám své myšlenky do éteru. Nejraději píšu o svých zkušenostech, o životě a nebo pro druhé lidi, mé milované. Právě psaný projev je mou velmi silnou stránkou. Slova na papíře jsou věčná. Lidé se k nim mohou neustále vracet a čerpat z nich moudrost či pobavení nebo potěšení i dlouhou dobu po tom, co je jejich autor již dávno po smrti.

Nejsem si ale jistá, zda mám dostatečnou kuráž na to, abych se vrhla na koučování a psaní knih. Nyní je s tím vším takový poprask, až mě napadá, zda už není na trhu tak trošku „překoučováno“.

 

Ideální pracovní den?

Pokud se ale vrátím k nadpisu mého článku, zkusím si představit svůj ideální pracovní den. Vstala bych tak v osm hodin, nasnídala se, upravila a šla si nejprve přečíst, co je nového ve světě a zkrátka se stihla do těch jedenácti hodin dostatečně probudit, abych si mohla zajít na oběd. Odpoledne bych měla sjednáno několik schůzek, které by zahrnovaly mé poradenské služby ohledně motivace, výběru zaměstnání, školy atp. Po těchto schůzkách bych se v šest vrátila domů a vrhla se na sepisování poznámek ze schůzek a přemýšlela bych o nich. Po vynikající večeři bych usedla za čistý psací stůl ze světlého dřeva, otevřela bych laptop a pokračovala bych v psaní své knihy, která by byla zaměřena na motivaci. Další den by se vznášel v podobném duchu a měla bych tolik peněz, že by to pro mě sice bylo příjemné a fajn, ale nevěnovala bych tomu přílišnou pozornost, protože radost by mi plynula spíše z mé práce než z toho, kolik peněz se mi vesele rochní na účtu (a že by jich bylo!).

Kdyby nešlo o peníze, co bych dělala?

Mým problémem ale ani tak není motivace
jako spíš strach z toho, že se neuživím
a že mě budou všichni ti cizí lidé vysávat.

Občas mám období, kdy jsem hodně introvertní a nemám náladu na cizí lidi. Dobíjí mě ticho. Do mého života samozřejmě patří i má extrovertní stránka. V těch okamžicích nechodím pro vtipnou poznámku příliš daleko. Jsem zkrátka svá a cítím se dobře. Jak bych ale mohla skloubit tuto svou stránku s prací, ve které je komunikace opravdu důležitá?

 

Přede mnou se nachází nová možnost…

Cítím ji, volá mě a láká. Neznamená to ale, že se hned všeho vzdám, že dám výpověď z práce a půjdu lidem radit, jak mají žít. Vše chce svůj čas. Zkusím dělat pomalé krůčky. Kdybych to neuposlechla, to volání a podlehla strachu, znamenalo by to, že se nechci vyvíjet. A to rozhodně nechci.

I kdybych se tím neměla živit a „jen“ pár lidem pomohla k naplnění jejich snu, přesto by mi to za to stálo.

A proč to všechno? Protože jen Bůh ví.

Život plyne hrozně rychle. A my jsme tu možná jen jednou.

 

Kateřina Botová

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře
  1. Kačka napsal:

    WOW! Mně vyšel článek! :D Jsem moc šťastná! Děkuji ;) Káťa

  2. Viktor napsal:

    peckózní článek Katko, četl se dobře a byl i vtipnééé. V ČR není překoučováno. Toho bubáka si vyndejte z hlavy, zkuste se na to podívat jinak. Položte si otázku kolik % populace nevyužívá kouče? Pak zjistíte, že vaše obavy jsou plané. Mám kamarádku, která je taky introvert, ale jak jde o koučování, tak je extrovert. Je krásná, chytrá úspěšná a nemá žádnej oficiální kurz, jen našla svůj talent a tím se živí a dobře. Pokud děláte věci srdcem je jedno jaká jste povaha. Jen mne zaráží, ta častá předpona ne…, Ať se daří a těším se na jiný článek až budete popisovat Vaše kroky kam jste se posunula.

  3. Kačka napsal:

    Viktore, moc díky za zpětnou vazbu. Moc mě potěšila. Informovat určitě budu, to se nebojte. :)

  4. Kačka napsal:

    Btw. nebyla by kamarádka ochotná se se mnou propojit, abych si s ní o tom mohla popovídat? Děkuji :)

  5. Viktor napsal:

    napište mi na mail prosím, ať se můžeme napsat.

  6. Lenka napsal:

    Kačko, krásně napsáno. Stoprocentně souzním s tím, co jste napsala a mám stejný problém. STRACH. Já už mám vše připraveno,včetně webovek jen to spustit. Ale ten hlas v hlavě-máš na to?stojí o tvé služby někdo?máš vůbec co říct?….No, příští týden mám narozeniny a rozhodla jsem se že si dám dárek a že to spustím, takže Kačko s chutí do toho, pokud to jde ze srdce a budeme ignorovat ty pochybovačné egoistické plky našeho mozku tak to půjde :-) Přeju hodně štěstí :-D

    • Kačka napsal:

      Leni, určitě do toho běžte. :) Život je jen jeden! Hezky oslavte narozeniny a když se ozvete, jak to jde, budu jen ráda. Já do toho jdu! ;) Držím pěsti, ať Vám to vyjde!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.