Byli jsme spolu jen pár let... Stále dokola jsem přemýšlela, kde se stala chyba, kdo za to může a hlavně jsem se zabývala tím, jestli jsem udělala všechno, co jsem mohla, abych vztah zachránila. Časem mi došla jedna důležitá věc
Nevěřila jsem tomu, že by se věci děly, když je přestanu hlídat a kontrolovat každičký kousek svého života. Asi se nebudete divit, že se mi to často nedařilo. Ale pustit to nešlo – nevěřila jsem životu, že mi může nabídnout víc, než dokážu sama vymyslet a naplánovat a už vůbec ne se odevzdat tomu, aby někdo vedl na chvíli místo mě. A pak jsem se rozhodla – nechám to plynout.
Lidé mají tendence nám říkat, jací máme být, co máme dělat a bohužel se jim velmi často podaří zasadit v nás semínko pochybností, jestli takoví, jací jsme, jsme v pořádku. Občas přemýšlím nad tím, jak moc se necháváme ovlivnit cizími názory na nás samotné a jak často uvěříme, že bychom skutečně měli žít tak, jak si přejí naši rodiče, babička, sousedka,
Každý tu máme velký dar – svůj život. A co s ním uděláme – je na nás. Pokud nevnucujeme svoji cestu násilím ostatním. Největším projevem neslušnosti jsou podle mě potom právě nevyžádané rady. Zásadní myšlenka cesty extáze je tedy jednoduchá, ale přesto úžasná:
All is perfect je větička, která nás od určité doby velmi silně provází. A jak vlastně vznikla? Ani nevím, odkud to vzít, abych to dokázala dobře vystihnout. Je to pro mě silné životní téma a věřím, že některým z vás také otevře oči
ČEHO SE VLASTNĚ BOJÍME? Je důležité si na tuto otázku odpovědět a uvědomit si, z čeho naše strachy pramení. Mohou to být nepříjemné vzpomínky z dětství, nebo se jen mohlo stát něco nepříjemného v průběhu dne. Pokud jsme je nevyřešily, tak stres a napětí jsou stále schované uvnitř nás. Jak s našimi strachy naložit?
Odstranit větve, které nám brání v plavbě... Že máte strach vzdát se svých jistot? Že máte strach o ztrátu bezpečí? Věřte, že tohle vše je pouhá iluze. S láskou pusťte vše, co již nefunguje, co vás brzdí a neobohacuje. Proč? Jak? Protože je to
„ČÍM HŮŘ, TÍM LÍP.“ Říkáte si, co je to za bláznivý titulek? :) Vždyť přece každý chceme, abychom se měli lépe, tak proč čím hůře, tím lépe? Pokud vás zajímá tak trochu jiný pohled na potíže, které nás v Životě potkávají, tak je tenhle článek přesně pro vás. :)
Dříve, když žena porodila, zůstávala ve společenství žen - v blízkosti své matky, babičky atd. Dnes se žena po porodu často stává osamocená se svými myšlenkami a nejistotami, zdali je schopna všechno zvládnout. Jak důležité je období šestinedělí a jaké nástrahy může přinést, se dozvíte v dnešním rozhovoru s Katkou Tůmovou.
Kdysi jsem měla pocit, že svět je prapodivné místo, kde není možné žít šťastně a svobodně. Od školky Vás neustále do něčeho nutí a Vy se přizpůsobujete. Po svatbě je mnoho žen v soukolí práce, domov, děti a manžel. Rozčtvrtit se je málo, aby člověk dostál všem těm tlakům. Jak to tedy udělat, abychom byly šťastné? Mám pro vás pár účinných tipů
Jako dítě znáte své možnosti. Ještě se znáte a cítíte. Ale časem je do vás vkládán strach a nejistota, že nejste dost, že to nezvládnete. Ztrácíte se sebou kontakt, své sebe-vědomí a sebe-hodnotu. Takže jak to udělat? Jak se dostat opět na 1. místo ve svém životě?
Moje kamarádka, říkejme jí Jitka, se hodně zajímá o osobní a duchovní rozvoj. Zajímá se o sebe-lásku. Její manžel tomu ale moc nerozumí a často se jí dotkne nějakou hloupou poznámkou typu: „Ty už jdeš zase na seminář? Nemáš se ráda až moc?" CO se tedy děje v našich vztazích, když jsme autentické a máme se rády?
Kdybych se bývala neškrábala, měla bych větší sebevědomí. Mohla bych (bývala!?) pracovat na jiné pozici. Mohla bych si víc stát za svým názorem, protože bych se za sebe v první řadě nemusela stydět. Já chudák. A pak to přišlo. Co že nám to ta naše kůže říká??
Připadala jsem si, že se mi zhroutil svět. Nedokázala jsem fungovat dál. Nešlo to. Pořád jsem brečela. Nevěděla jsem, co se se mnou děje. Jediné, co jsem věděla bylo, že už nemám sílu na to žít a přemýšlela jsem, jestli by nebylo lepší odejít. Zemřít. Naštěstí mě napadlo, že s tím zkusím ještě něco udělat. Pomohlo mi
Ovládaly mě panické ataky, které byly vyvrcholením dětství a dospívání, kdy nebyly nasycené mé zdravé narcistické potřeby – pocit, že někam patřím, jsem milovaná a jako lidská bytost a žena můžu být respektovaná. Dnes se s vámi podělím o svůj příběh - o tom, jak se má pesimistická mysl začala měnit a přicházel optimismus
Ženy ženám
Stanislava Stiborová Mrázková
Lilia Khousnoutdinova
Lucie Kolaříková
