Kráčíme s přítelem po schodech a jdeme na procházku a najednou z něj vypadne toto: „Ty Leni, je to stejně zvláštní, že je tolik ochránců přírody a zvířat a žádní ochránci lidí a kolektivní energie.“ A já na to: „No vidíš to, to je pravda. O tom musím napsat článek.“ – Tak tady je. 😊 Přemýšlely jste nad tím někdy? Já se většinu svého času zabývám zkvalitňováním...
Být bohyní. Být ženou se rovná být bohyní. Ženství je posvátné. Ženství je poselství budoucím generacím. Tančit, zpívat, odvázat se, smát se, vlnit se. Dát průchod emocím. Utrousit slzu. Zachumlat se. Křičet a být potichu. To všechno ženy umí. A mnohem víc. Ženy dokážou projevit neskutečnou magii. Jsou to čarodějky. Zavřu oči a vidím něhu Společnost se nějakým...
Často si tento pojem lidé zaměňují s frází. Jen tak to plácnou a vůbec si neuvědomují, jakou sílu toto slovo může mít, když se správně prožije. Jak moc vás může ovlivnit a změnit váš následující život. Je potřeba si uvědomit, jak jste doposud žili. Jak jste byli vychováni, jací lidé vás obklopovali a jak ti lidé uvažovali. Či co...
Mám pocit, jako bych vám dnes psala dopis a tlačítko Publikovat bude představovat poštovní schránku. 🙂 Je to jako bych byla několik týdnů pryč, někde hodně daleko… A taky jsem svým způsobem byla. Ale tentokrát ne někde v Asii, ale ve svém vnitřním světě. „Kdo se dívá ven, sní. Kdo se dívá dovnitř, probouzí se.“ C. G. Jung...
Byla jednou jedna žena, říkejme jí třeba Lenka. Milovala tanec, čerstvé květiny a procházky po lese. Rodiče jí vždycky říkali, že se musí dobře učit, aby byla v životě šťastná. Byla hodná holka, ty jsou totiž milováníhodné, a tak vystudovala se samými jedničkami gympl. Rodiče jí řekli, že nejjistější peníze bude mít ve státní sféře, a tak šla studovat dál...
Když jsem v roce 2009 začala trpět na chronické záněty močového měchýře, neměla jsem tušení, jak veliký dopad na tuto nemoc mají moje emoce. A možná ne ani tak emoce, jakožto způsob, kterým je projevuji.
Životy mnohých z nás jsou opravdu nehostinným místem, místo toho, abychom žili v bujaré, zelené, životem oplývající zahradě, šťastni a s vědomím své hodnoty. Je mi líto, že lidé zůstávají a věří, že to není tak strašný, že se to zlepší, místo toho, aby sbalili kufry a odešli. Každý máme právo na šťastný život. Dnes vám na něj ukážu můj jednoduchý recept
Starověký římský filosof Epiktetos řekl jednu zajímavou větu: "Záleží na způsobu, jak se na věc díváš." Radost je spíše záležitostí naladění mysli než vnějších okolností. Co všechno nám v radosti může bránit? A proč by mělo?
Jste spokojeni s tím, co v životě máte nebo věříte, že Vaše štěstí na Vás čeká někde v budoucnosti? Patříte k těm, kteří doufají, že až najdou toho pravého partnera, vyhrají sportku nebo budou úspěšní ve své práci či podnikání, tak pak začnou opravdu a šťastně žít? Tak takto to bohužel nefunguje. Jak tedy na šťastný život?
Byly to 3 roky, co jsem si svatosvatě slíbila, že odejdu z práce, která mě ničila. Tři roky uběhly jako voda a já pořád „vězela“ v těch stejných problémech. Cítila jsem, že zrazuju sama sebe. Byla jsem vyčerpaná do morku kostí. A pak se to zlomilo
Životy mnohých z nás jsou opravdu nehostinným místem, místo toho, abychom žili v bujaré, zelené, životem oplývající zahradě, šťastni a s vědomím své hodnoty. Je mi líto, že lidé zůstávají a věří, že to není tak strašný, že se to zlepší, místo toho, aby sbalili kufry a odešli. Každý máme právo na šťastný život. Dnes vám na něj ukážu můj jednoduchý recept
Stále si říkám, že ještě něco potřebuju k tomu, abych byla spokojená, ještě něco k tomu, abych byla šťastná. Ale došlo mi, že jako mávnutím proutku v okamžiku nemusím mít vůbec nic... Za poslední rok jsem se se smrtí setkala několikrát. Přišla ke mě tak blízko, že mi došlo, že není na co čekat. Zvláštní je, že to v posledních týdnech nějak zhoustlo.
Nechci mít děti. Nechci mít ani jedno dítě. Jsem divná? Je to tak správně? Pro někoho nepochopitelná věc... Ze začátku jsem argumentovala tím, že jsem ještě mladá a mám na děti čas. To mi bylo ale kolem dvaceti. Nyní, když už jsem starší, by věk odpovídal případnému těhotenství... jenže já jsem spokojená bezdětná
Jak moc si člověk v lednu, kdy si dává novoroční předsevzetí, uvědomuje, že by měla trvat "napořád"? Jak moc si v lednu představíte, že v ideálním případě budete žít zdravě, chodit do posilovny, nejíst sladké, chovat se klidně a vstřícně... – už po zbytek života? Nezapomněly jsme taky na to, že chceme být šťastné a spokojené?
Myslím, že pro negativní lidi, kteří neumí či nechtějí vidět nic dobrého, se může můj život jevit jako nekonečná šňůra proher a neúspěchů. Dlouho jsem takovým věřila, že jsem výjimkou, že jenom já mám talent na prohry a neúspěchy, ale ve skutečnosti je to tak, že jsme Všichni na cestě, všichni se učíme své lekce, a jenom ti, co nic nezkusili, se mohou chlubit tím, že nic nepokazili
Lenka Hrušková
Ženy ženám
Zdenka Motáčková
