Kdybych tak byla tak krásná jako ona! Mám moc krátké nohy! Nejraději nosím šedou nebo černou, nejsem pak tolik vidět! Všechny tyhle obavy mají jedno společné. Máme strach, že si někdo všimne našich nedokonalostí. Tedy spíš těch našich vlastností, které my samy za nedokonalé považujeme. Ve skutečnosti nás zošklivuje strach. Strach z toho, že nejsme dost dobré...
Přijde mi to jako věčnost… Existence projektu Ženy ženám je uvnitř mě daleko delší než pouhých 6 let. Za tu dobu změnil životy tisícům lidí, troufám si říct lidí, protože skrze spokojené a naplněné ženy se mění rodina, vztahy, společnost. Troufám si také říct, že těch semínek inspirace jsme v ŽŽ rozsely mnoho a nyní nastal čas loučení. Když...
Zjistila jsem, že v sexualitě je pro mě nejvíc „diskomfortních“ zón. Že je zde pohromadě nejvíc výzev v jedné oblasti. Zároveň jsem zjistila, že o ní mám snad nejméně informací. O všech oblastech souvisejících s mých tělem jsem něco věděla. Jak pečovat o pleť, jak zdravě jíst a spousty filozofií o jídle, jaké cviky používat na zpevnění bříška a zad, jak být krásná, zdravá...
Také jsem si na této vlně surfovala. Měla jsem za to, že je to tak správně, protože se ode mě chce, abych podávala výkony. Na co bych jinak byla na světě, než abych byla dobrá a dělala radost ostatním tím, jak jsem šikovná, úžasná, nápomocná, znalá, ochotná a inteligentní. Zvedala jsem činky a nosila značkové kostýmy. Kalhotové. Až díky duchovnímu probuzení jsem...
Je nový rok, a tak si často definujeme naše sny a přání. Chceme v dalším roce něco změnit, něčeho dosáhnout nebo se něco naučit. Silvestr a Nový rok je takový předěl v životě. Poprvé v životě jsem si udělala nástěnku snů na tento rok. Na ni jsem si napsala a vizualizovala, co bych se chtěla naučit a co bych chtěla ve svém životě změnit. Mým...
Jak moc jsem jako máma důležitá pro moji dceru. A nemyslím tím to, že Emmě poskytnu mateřské mléko, nebo jí přebalím počůranou plínku. Důležitá jsem já jako máma, partnerka a žena. Každé moje rozhodnutí, činnost a krok ovlivňují nejen mě, ale i život mojí dcery. Co všechno Emmě předávám svým životem. Jaký svět jí ukazuji.
Osmá třída základní školy …. má váha začíná stoupat. Jde neúprosně nahoru. Nevím, netuším proč bych měla být se svým tělem nespokojená, proč by mi měl ten tuk navíc vadit.
Hodně žen žije v domnění, že krása a přitažlivost je povrchní záležitost. Záře ženy se ale neodráží od jejích šperků, které nosí na krku. Žena je zářivá, pokud je nasycen její vnitřní plamen. A čím víc je tento plamen v ní rozdmýchán energií, vášní a radostí, tím víc jiskřiček poskakuje v jejích očích a činí ji přitažlivou a krásnou. Ve chvíli, kdy jsme jako...
Od svých 15ti let jsem trpěla na opakované záněty močového měchýře. Nikdo si se mnou nevěděl rady. Lékaři mi jen pořád dokola dávali antibiotika a posílali mě takzvaně od čerta k ďáblu a já zažívala nejhorší období svého mladistvého života.
Možná mnoho let máme pocit, že se lišíme a bojujeme proti sobě. Naučili nás vidět nebezpečí v kráse, svobodě a odlišnosti. Ale jsme to my – ženy – posvátné společenství, kde jedna bez druhé nemůže být úplná. Pojďme najít svá vlastní pravidla, řád své duše a opravdu žít.
Život je alchymie... Je třeba vnímat, co vám skutečně dělá dobře, co si přejete vytvářet. Najít a probudit své jedinečné dary. Dovolit si žít svůj jedinečný potenciál. Být autentická a skutečná, protože když jste v souladu se sebou, s tím co jste vy, co vy cítíte... vytvoříte mnohem úžasnější věci i pro druhé. Na to ale potřebujeme čas k uzdravení, k zastavení, třeba i k proměnám.
Příběh Popelky je nadčasový, odehrává se i v dnešní době. Jen v jiných kostýmech a kulisách. Popelku chápu jako postavu ztvárňující chyby, jichž se ženy samy na sobě dopouštějí. Připomeňme si její příběh.
Každý měsíc v každé fázi si uvědomuji výjimečnost svého cyklu a svého ženství! Jsem vděčná a děkuji za to, že mohu být ženou. Díky své cykličnosti jsem ženou, která je svůdná, vášnivá, kritická, neústupná, milující, mateřská, výkonná, plánující, aktivní, pasivní, odpočívající... Všechny v sobě akceptuji a v každé fázi vítám. Každá přináší velké dary!
Mám za sebou tři fyziologická těhotenství, tři donošené děti ale ani jeden z lékařů v průběhu těchto těhotenství mi nikdy nesáhl na břicho. Lhostejno, jestli ambulantní lékař nebo v nemocnici, prostě nikdo. Maximálně udělali ultrazvuk, ale když jsem odmítla, tak se jen zatvářili uraženě, a tím to skončilo.
Násilí nebo arogance nemusí mít jenom jasnou, výraznou podobu a může být i schováno za běžné situace, které už postižené ženy vůbec nevidí, nerozlišují a berou je jako normální. A stejně tak je vnímá i společnost, která nedává signál, že tohle není v pořádku. Protože opravdu není...
Anna Vršník
Barbora Zemanová
Jana Mašková Zimolová
Ženy ženám
Veronika Hradecká
Lenka Hrušková
Ivana Molnárová
