Ano. Začnete žít svůj vlastní život. Ne každý měl radostné dětství. Navíc děti mají spoustu očekávání. Chtějí, aby rodiče byli podle jejich představ, zahrnovali je láskou, pozorností a péčí. Samozřejmě na to děti mají plné právo, ale také rodiče mají plné právo toto dítěti neposkytnout. Jak tedy svým rodičům odpustit?
Za svůj život jsem prošla už pár partnerských vztahů a ve všech řešila nějaké nepohodlné situace. Nemusí to být přímo konflikt, může jít jen o nepohodlí, které si navzájem zprostředkováváme, protože si nevidíme si do hlavy. Za ta léta už jsem se naučila postavit se za sebe, říct NE a zároveň být v souladu sama se sebou. JAK?
Konáme dobro jen proto, že z toho máme vlastní užitek anebo proto, že to udělala velká skupina lidí před námi? Chceme být za dobrý skutek vždy odměněni nebo to umíme dělat zcela nezištně? Kolikrát se stačí na druhého jen usmát a uděláte mu tím hezčí den.
Životy mnohých z nás jsou opravdu nehostinným místem, místo toho, abychom žili v bujaré, zelené, životem oplývající zahradě, šťastni a s vědomím své hodnoty. Je mi líto, že lidé zůstávají a věří, že to není tak strašný, že se to zlepší, místo toho, aby sbalili kufry a odešli. Každý máme právo na šťastný život. Dnes vám na něj ukážu můj jednoduchý recept
V rámci celosvětového měřítka nám jistě neplodnost nehrozí. Jak je to však v České republice? Odhaduje se, že 20 % párů, tzn. každý pátý pár, je neplodných. Jaké jsou příčiny neplodnosti a co na to fyzioterapie?
Komunikace mezi partnery, ale i rodiči a dětmi, přáteli, může probíhat v různých rovinách. To podstatné totiž jen částečně sdělujeme slovy. Stejně podstatné, ne-li důležitější, jsou i jiné způsoby vyjádření, kterými dáváme druhému najevo, že nám na něm záleží. Jak můžeme říct "mám tě rád"?
Starověký římský filosof Epiktetos řekl jednu zajímavou větu: "Záleží na způsobu, jak se na věc díváš." Radost je spíše záležitostí naladění mysli než vnějších okolností. Co všechno nám v radosti může bránit? A proč by mělo?
Co jsem to napsala? To myslím vážně? Že mi ruka neupadne, takhle se rouhat! Ano myslím, to vážně. A nerouhám se. Rouhá se ten, který se sebou nechá dlouhá léta vláčet. Vnímám domácí násilí jako pozitivní aspekt vztahu. Vztahu dvou “zdravých” dospělých lidí. Ne dětí a starých bezmocných osob. Ti se těžko dokáží své situaci postavit. Kdo bývá obětí a jak z toho ven?
Cítíte se smyslná? Pokud ne, můžete to změnit. Můžete s tím začít pracovat. Každá žena dříve či později ve svém životě začne přemýšlet nad svou sexualitou. Uvědomovat si svůj vztah ke svému tělu, k rozkoši a smyslnosti. Dojdete-li ve svém uvažování do chvíle, kdy pocítíte, že ženské tělo je opravdu poklad plný bohatství, začnete si užívat.
A co bylo úplně nejhorší? Ta veřejná potupa. Manžel všem řekl důvod, proč jsem v nemocnici. Strašně jsem se na něj za to zlobila. Připadala jsem si jako svlečená na vlastní popravě, kde na mě všichni házejí shnilá rajčata. Všichni to věděli a litovali mě! ... Pokud dlouho nemůžete otěhotnět, věřím, že vás tento článek povzbudí:
Já tomu fakt nerozumím. Myslím, že se máme pořád rádi. Jsme spolu dvanáct let, tak to už není tak úplně žhavý, ale když si představím, že bych byla bez něj, tak je mi smutno. A myslím, že i on mě má ještě pořád rád. Za celý ty leta mi ani jednou nezahnul... Ale té jeho potřebě fakt nerozumím
Máte občas touhu jen tak si zpívat? V rytmu, s vymyšlenými slovy? Neznámým jazykem? Pak jsou mantry tím, co byste měli pozvat do svého života. Nebo byste potřebovali vyřešit nějakou situaci, která se zdá být bez východiska? Pak se seznamte se Shakti Naam jógou, spolu s Univerzální Kabalou a jejím posvátným učením, která má odpověď na všechno. :)
Dříve jsem chtěla vše HNED, a pokud to nebylo, vzdávala jsem to. Dnes jsem si uvědomila, že to nejde. Vše má svůj čas. Pokud věříš, přehráváš si v mysli ten film vítězství, nemůže se stát opak. Jen pokud to dřív nevzdáš...
Potkávám ho na každém kroku, v každém člověku. Potkávám ho hlavně v sobě. Donutil mě nahnout se nad záchodovou mísu zvracet jídlo, které jsem předtím snědla. Navedl mě, abych trápila svého přítele uraženým mlčením, aby se i on cítil blbě, když já jsem taková nicka. Pocit „nejsem dost dobrá“ mě ovlivňoval víc, než bych si dokázala připustit... Dovolte si i vy nechat pocit nedostatečnosti odtéct a osprchovat se v zářivém vodopádu sebepřijetí díky této meditaci:
Úderem devátého roku mé dcery jsem pocítila, že já jako máma jsem zdrojem ženské moudrosti pro dceru, ale zároveň už je čas na inspiraci a sdílení ženských témat. Že mi chybí ženská komunita, kde by byly různě zastoupené generace a že pomalu bude čas dceru uvést do “Červeného stanu”. A tak jsem vytvořila tuto možnost:
Ženy ženám
Dana-Sofie Šlancarová
