Jsi mu věrná… A sama sobě také?

Vzpomínáš na tu dobu? Potkala jsi HO, vodili jste se za ruce a ty jsi možná snila o tom, jak se vezmete a budete mít spolu děti… právě v bodě vytoužené a krásné svatby všechny klasické pohádky pro děti končí se slovy „a žili spolu šťastně až do smrti“.

Bim bam zvonec a pohádky je konec!

… přichází život

Svatba nesvatba, možná právě i ty po několika letech (někdy i měsících), kdy jsi „zadaná“, cítíš, že se v tobě začne něco pomalu a plíživě měnit a ty zjišťuješ, že:

• když jsi venku s přáteli (pokud si na ně vůbec ještě děláš čas) jsi radostnější, veselejší, ale doma s partnerem tuto svou bezstarostnou část ne a ne probudit
• kvůli domácím povinnostem nějak nezbývá čas na tebe
• z partnerského soužití se vytratila jiskra a díky tomu ani ty už tak často nezáříš
• sexualita po porodu se jako mávnutím kouzelného proutku naprosto proměnila a ty samu sebe nepoznáváš a intimním chvílím s partnerem se raději vyhýbáš a nemáš na ně chuť
• nebo se tvůj partnerský vztah už dlouho nehýbe a ty nebo partner z něj utíkáte do jiných realit – počítač, televize, pivo, kamarádi, sport či dokonce jiné milostné vztahy…

Zkrátka tvé potřeby, přání a touhy projevované doma zamrzly na bodu mrazu a ty čekáš, až se něco venku změní.

Já sama jsem po porodu naší dcerky prožívala krutý pád do reality samoty, měsíců bez jakékoliv intimní blízkosti, vedle partnera, kterého jen a pouze zajímalo, že musí chodit do práce, vydělávat peníze, aby přeci teď „uživil rodinu“.

Vím, že to myslel dobře, ale…

Také díky tomu si nyní jasně uvědomuji, jak silně jsou na obou dvou stranách zakořeněné vzorce a představy, jak by se dva lidé v manželství a rodičovství měli chovat nebo spíše, co by měli dělat. Bohužel tyto vzorce jsou velmi často proti tomu, abychom pokračovali v té krásné pohádce „Žili spolu šťastně, až do smrti.“

V atmosféře…

• partnerského odcizení
• přehazování zodpovědnosti za intimní blízkost na ženskou (máš jizvy = ty máš problém) či mužskou stranu (chceš „to“ příliš často)
• nebo dokonce úplného zřeknutí se vlastní zodpovědnosti za nápravu (po porodu mě už nepřitahuješ a nevím, co s tím mám dělat)

se není čemu divit, že když venku ve světě potkáme někoho, kdo se k nám chová láskyplně, nejsme moc schopni tomuto „svodu“ odolat a přestáváme být „věrní“.

Ale co když je to všechno úplně jinak?

Být věrná… co to vlastně znamená, když slyšíme toto slovní spojení.
Co nás automaticky napadá?

Když jsem ještě studovala matematiku, rozebírali jsme manipulaci v médiích, kdy titulky hlásají, jak velké procento lidí přichází o práci nebo umírá v Africe atd. Ale těmto procentům vždy chyběla ta nejdůležitější měřící informace a to, z jak velkého vzorku se procenta počítají. Uvádět procenta bez faktu z jaké množiny procenta počítáme bohužel z matematického hlediska nevypovídá vůbec o ničem.

A stejně tak vnímám ono spojení slov „jsem věrná, jsem věrný…“

ALE KOMU??? V naší společnosti je tak silně zakořeněný postoj, že když mluvíme o věrnosti, mluvíme tím samozřejmě o věrnosti vůči partnerovi, až je to zarážející.

Jsi věrná nebo nejsi věrná = milostně žiješ s jedním nebo více muži?

Ale co když to jediné, o čem má smysl v souvislosti s věrností přemýšlet je:
Jsi věrná sama sobě?
Jsi věrná svému snu?
Jsi věrná svému poslání?

Pojďme se podívat na již zmiňovaný příběh trochu z jiné perspektivy…

Když jsem byla sama, tedy svobodná, každé ráno jsem se probouzela cvičením Pěti tibeťanů, chodívala jsem pravidelně jednou týdně plavat, cvičit jógu, o víkendech jsem vyrážela na výlety a vandry s kamarády a hlavně a především jsem tancovala. V době, kdy jsem potkala svého manžela, jsem dokonce tancovala 6 dní v týdnu – náročné tréninky, ale i tančírny s kamarády pro radost.

Taky jsem milovala cestování a když jsem mohla, brala jsem s sebou na výlety i svou mamču. Díky tomu překonala svůj strach z létání a podívala se do míst, kde „žil“ její milovaný Sherlock Holmes, prošla se mnou nádherné panoramatické švýcarské alpy, užila si wellness a masáže. A já jí mohla alespoň trochu vracet to vše, co mi za celý svůj život dala. To byl můj život, to jsem byla já.

Žila jsem naplno a byla jsem šťastná.

A pak jsem potkala svého Prince. Jezdili jsme spolu na výlety na kolech, milovali se a bylo to vše úžasné. Bohužel můj taneční partner tréninky ukončil a můj Princ mi řekl, že jsem v tanci příliš dobrá, takže mé tancování v podstatě ze dne na den skončilo… Ale to přece nevadí! Teď mám svého Prince, no ne?

Když přišla po dvou letech dcera, ještě jsem se rok snažila chodit alespoň jednou týdně cvičit, ale pak jsem vzdala i to. Ještě s malým miminkem ranní rozcvičky šly, ale stejně jsem na ně už neměla ten klid, co dříve. A partnerská blízkost, vědomý dotek, pohlazení? Na to jsme přeci oba unavení a není na to ani čas.

Výlety, cesty, dovolené bez toho, že je má chuť a vůli realizovat partner, pro mě samotnou s malým miminkem byly náročné a tak jsem upustila i od nich. A už vůbec jsem neměla myšlenky a sílu na to plánovat dovolenou ještě pro mámu. Vítr z plachet mi brala i manželova oblíbená věta „Nejsou na to peníze.“

Toto byla realita, ze které jsem se probudila před třemi lety
a uvědomila si, že takto rozhodně dále ne.

Postupně jsem se začala stavět na své vlastní nohy, osamostatňovala jsem se finančně a hledala zpět svou ztracenou svobodu. A právě dnes píšu tento článek, protože jsem si po těch letech jasně uvědomila, o co to tam vlastně celé ty roky šlo.

Snažila jsem se totiž celou dobu být věrná svému manželovi, ale úplně jsem opomenula to, že to nejdůležitější v MÉM životě, je BÝT VĚRNÁ především SAMA SOBĚ!

Kde je tvoje vnitřní žena?

Odevzdala jsi jí nějakému muži a ten s ní může zacházet, jak se mu zlíbí? Může si jí léta nevšímat, může jí měsíce nepohladit a může jí dokonce i bít? Nebo je tvoje vnitřní žena s tebou a tvůj vnitřní muž jí chrání a dovoluje jen to, co je pro ní a pro tebe v pořádku?

Představ si, že žiješ ve vesmíru, kde by všichni lidé a bytosti okolo tebe byly jen iluze, které jsou tady pro tebe, abys mohla splnit své životní zkoušky. A ty kvůli těmto iluzím a tomu, co ti říkají o tobě samé postupně ustupuješ a přestáváš žít svůj život a hlavně začneš si o sobě dělat obrázek, který ale nejsi vůbec TY!

Jeden můj dlouholetý kamarád si nedávno našel slečnu. A ta mu řekla, že neumí brát věci s lehkostí. Protože je poctivý, vzal si to k srdci a chtěl na tom skutečně začít pracovat. A tak přišel za mnou tento svůj problém řešit. Když jej vyslovil, vytřeštila jsem na něj oči: „Ty!? Člověk, který si celou tu dobu svobodomyslně a s lehkostí žije, vymýšlí výlety a akce pro kamarády a všem nám je s tebou fajn, protože jsi pohodář?“

• Kde v tom všem jsi TY? Kdo jsi?
• Co je ti vlastní a co ty sama miluješ?
• Co chceš dělat, čemu se chceš věnovat a v čem se chceš zdokonalovat?
• A co naopak dělat nechceš?

To nejdůležitější je najít odvahu k tomu, podívat se pravdivě na to, jak to skutečně mám.

Přes žádného muže nemůžeme najít svou ženskou podstatu

My ženy potřebujeme být v síti vědomých a krásných žen. Já jsem nesmírně vděčná, že můžu být v síti tak úžasných žen, jako je Alice Kirš, Lucie Kolaříková, Daniela Boháčová, Marcela Chmelařová, Zlata Koštejnová, Tereza Koryntová… Toto všechno jsou ženy, které mi osobně pomáhají na mé vlastní cestě za vnitřní svobodou, pokorou.

A já bych jím tímto chtěla moc poděkovat.

A tobě bych moc přála, abys objevila onu krásu i sílu věty: Jsem věrná sama sobě!

Protože jak říká L.A. Seneca: Jak dlouho žiji, to nezávisí na mně. Ale jestli skutečně žiji, to na mně závisí.

S láskou,

Silvie Šabacká

www.vesvemteledoma.cz

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018