Jak zvládnout rakovinu milovaného člověka

Probudím se do nového dne a začnu se chystat do práce. Náš byt je prázdný, jsem v něm pouze já. Dcerka spí u babičky, protože bych ji nestihla zavést do školky. Manžel je v nemocnici a dnes má jít na operaci.

Před odchodem z domu mi přichází sms od manžela. Už je také vzhůru a píše mi, že ho asi tak kolem osmé odvezou. Jde jako první na operační sál. Odepíšu mu, že na něho myslím a že to všechno dopadne dobře.

V práci jsem jako na trní. Vím, že se musím soustředit, protože dělám v klientském centru, jsem stále na telefonu a řeším s klienty jejich dotazy, požadavky a transakce peněz.

Podívám se na mobil a vidím, že je půl 11. Říkám si, že už bych mohla zkusit zavolat do nemocnice, jak je manžel na tom a jak dopadla operace.

Zkouším volat a zdravotní sestra mi do telefonu sdělí, že mi žádné informace poskytnout nemůže, ale že manžel je po operaci a je stále na sále.

Cože? Jak to, že mi nic nechce sdělit?

Jak to, že manžel je stále na sále? Nechápu. Jsem nervózní a vím, že už v práci nevydržím ani minutu. Zvednu se a jdu za svou vedoucí. Cítím, jak se mi kutálí slzy po tváři a nejsem schopna nic říct.

„To zvládnu, jen se musím uklidnit“, říkám si. Moje vedoucí nechápe, co se děje. Za chvíli se zklidním a řeknu ji, co se stalo. Pochopí a posílá mě za plánovači směn, ať se s nimi zkusím domluvit na půl dne dovolené.

Depositphotos_9390010_original

Když ale dojdu za plánovači a poprosím je o volno, směnařka na mě vyjede, že to takhle nejde a že je nutné si dovolené plánovat dopředu.

Už zase se mi valí slzy po tváři. Utírám si je a chci jí to vysvětlit.

Koordinátorka směn najednou zbystří a pozná, že se něco děje. Vysypu to ze sebe rychlostí blesku a vím, že odsud musím pryč. Nakonec se domluvíme a dá mi náhradní dovolenou. Poděkuji a mizím domů.

Musím se dostat do nemocnice

Po cestě si říkám, jak se rychle dostanu do nemocnice, když manžel leží v jiném městě. Je to sice asi jen 20 km, ale bojím se řídit. Volám mamce a po telefonu se s ní domlouvám.

Místo domů tedy zamířím přímo k mámě a řeším, jak to mám udělat. Přijíždí mamky přítel, který mě odveze. Jsem za to ráda, nasedáme do auta a jedeme. Cesta trvá sice jen 15 nebo 20 minut, ale přijde mi to strašlivě dlouho.

Dorazíme do nemocnice a já se začnu shánět po doktorce, která manžela operovala. Opět mi zdravotní sestra nechce nic říct. Ptá se mě, zda máme domluvené heslo.

„Heslo, jaké heslo? Nechápu.

Po vysvětlení, co vlastně po mě chce, jí sdělím, že žádné heslo domluvené nemáme.

Lékařka, která manžela operovala je prý na sále a má dalšího pacienta. Musíme si počkat. Nevím ani jak dlouho to trvá, ale přijde mi to neskutečně dlouho. Za tu dobu si koupím kafe z automatu a dávám se do kupy.

Najednou se přede mnou zjeví doktorka a sděluje, že operace dopadla dobře.

Vše, co bylo potřeba, odstranili.

To znamená štítnou žlázu a uzliny, protože tam NĚCO bylo. Ale hlasivky by měly být neporušeny. Koukám na ni, poděkuji a zeptám se, jestli můžu jít za manželem.

Pustí mě jen nakouknout do pokoje. Vidím, jak tam můj muž leží, nějaká hadička mu čouhá z krku a vypadá, že mě ani nevnímá. Potom na mne koukne a hýbne hlavou, že o mně ví. Odcházím.

To byl teprve začátek

A takto to vše začalo před více jak dvěma a půl lety. Nakonec jsme se dozvěděli, že manžel má rakovinu štítné žlázy s metastázemi do uzlinMoje tušení se vyplnilo a já věděla, že musím být silná. Musím podržet manžela a naši malou dcerku.

V hlavě se mi tenkrát promítalo to, jak můj taťka bojoval s rakovinou. Ale když mi bylo 18, tak bohužel svůj boj prohrál.

Teď je mi 30 a má to začít nanovo?

Ne, to ne. Nyní se jedná o mého manžela a vím, že se jen tak nedám. Budeme bojovat.

To bylo naposledy, co mi vyhrkly slzy a nezvládla jsem své emoce. Od té doby manžel absolvoval další operaci a několik radioozařování.

Já jsem změnila myšlení, sama sebe a začala hledat různé možnosti, jak nám to usnadnit. A rozhodla jsem se, že se o mé zkušenosti podělím i s ostatními.

 

 

dagmar-arnostova

Dagmar Arnoštová

Ukazuji lidem cestu, jak zvládnout rakovinu blízké osoby. Díky svým zkušenostem s rakovinou mého táty a manžela už vím, jak zvládat emoce, být oporou a přitom zůstat silná. Jsem autorka eBooku Z puberťačky dospělou přes 1 noc a eBooku Jak zvládnout rakovinu milované osoby.

www.dagmararnostova.cz

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.