Každá občas potřebujeme nějakou tu vzpruhu, abychom se zas dostaly do sedla a měly pevně v rukou otěže našeho života. Když pochybujeme o sobě, musíme sáhnout po jistotě. Po něčem, co 100% zažene veškeré pochyby. Co je "to", co zvýší naše sebevědomí?
Znáte ten pocit, kdy sklouznete k tomu, že začnete ostatní hodnotit a porovnávat se s nimi a v tom momentě začne vaše sebedůvěra a sebejistota prudce klesat? Každé porovnávání s druhými nás totiž odvádí od nás samých a směřuje naši pozornost někam ven, od vnímání naší hodnoty, našich každodenních úspěchů, pryč od toho, co je v našem životě v pořádku
V životě nás potkávají další a další údery – to je život. Kdyby vše šlo tak dobře jak po drátkách, život by nebyl výjimečným místem, ve kterém jsi ty sama tou nejúžasnější bytostí. Zkus se na svou samotu podívat z jiného úhlu, protože to, k čemu směřujeme svou energii, roste.
Probouzení a rozkvétání žen vyžaduje svůj čas a není snadné. Ženy v sobě objevují po tisíciletí zapuzené kvality, sbírají odvahu k jejich přijetí a zároveň se bojí odmítnutí ze strany svých blízkých. Když žena své potlačené kvality začne milovat a s nimi i sebe sama, boří s novým životním nábojem hluboce zakořeněné mýty. Pak stojí před další zkouškou
Když jsem loni v září poprvé přišla o miminko, měla jsem najednou pocit, jako by se kolem mne postavila vysoká, šedivá, betonová zeď. Stála jsem zazděná a myslela jsem si, že bolestí umřu. Co bylo ale zvláštní, že tohle byla jenom moje zeď, co mě obehnala a izolovala od ostatních. Život venku se děl normálně jako předtím. Měla jsem pocit, že ti venku ke mně nemůžou, ani já k nim.
Zaplavila ji nejistota: "Jak to mám sakra vědět? Netuším, proč Laura nejí." Tápala ve tmě. Cítila se ztracená. Připadalo jí, že to trvá věčnost. A najednou se odpověď sama vynořila v její mysli... Nemám se ráda. Nemám ráda vlastní tělo!
Byla roztomilá a krásná. Holčička se světlými vlásky v květovaných šatech. Byla mé vnitřní dítě – byla jsem to JÁ. Vyhrkly mi slzy, protože jsem moc dobře věděla, jak je smutná. Byl to pro mne šok, ten nesnesitelně bolestný pocit samoty
"Musím zhubnout" je kletba, kterou na sebe dobrovolně uvalujeme. Mumláme si tuto formulku ráno, když se soukáme do těsného oblečení, kdykoliv zahlédneme náš vlastní nelichotivý obraz v zrcadle, pokaždé když spatříme majitelku těla, po jakém samy tak zoufale toužíme... Jak být spokojena ve svém těle?
Emoce jsou naší součástí, proudí námi, rodí se uvnitř a tryskají na povrch. Člověk není bezduchý tvor, má duši a ta má své specifické projevy. Ženy jsou v tomhle směru ještě mnohem citlivější a emotivnost patří k jejich podstatě. Jak být doopravdy šťastné?
Zdálo se mi, že jsem na lásku konečně připravená a prosila bohy, aby mi přivedli toho pravého. Tenkrát, když jsem se konečně srovnala sama se sebou, a vzdala hledání a přestala řešit, že nechci být sama, se objevil... Šla mi z toho hlava kolem a také jsem se bála
všechny máme svou krásu uvnitř sebe i navenek. Jen ji mnohdy samy nevidíme. Možná nás někdo v minulosti zranil, možná zraňuje, třeba tím, že říká, že nejsi krásná, nejsi schopná... JSI!
Zbožňuji stav bytí, který nazývám extází. Ale potom, ať už je to za den nebo za týden, přichází „low“ - pokles a obrovská touha vrátit se do pomíjivého stavu dokonalého štěstí - EXTÁZE. Co s tím?
Jak pošetile se chováme, když naříkáme nad věcmi, které můžeme změnit a když se naopak dostaneme do situace, kterou ovlivnit nemůžeme, nutíme se do „statečnosti“, místo abychom ji s pokorou prožili
Vše, co vysíláme navenek, je odraz naší duše. A vysíláme-li naším oblečením, že nám na něm nezáleží, jak nám pak má záležet na sobě samé? Nosíme naprosto nekompatibilní kombinace. Jak to ale změnit?
Před několika měsíci mi přišel krásný email. Psala mi čtyřiasedmdesátiletá paní a radila mi, abych si v životě stála za svým a dělala hlavně to, po čem toužím. Čtyřicet prý není žádný věk a kdyby mohla žít svůj život znovu, udělá i ty věci, které neudělala jen proto, že se bála ...
Alice Kirš
Ženy ženám
Lucie Kolaříková
Lilia Khousnoutdinova
Táňa Havlíčková
