Když extáze bolí

Nikdy jsem nebrala drogy, ale myslím si, že to musí být podobné. Po úžasné euforii přichází „low“ – pokles, smutek, prázdno a obrovská chuť na „víc“. Kdysi jsem si našla životní krédo v knize úžasné Jalaji Bonheim: „K čertu štěstí, chci žít v extázi!„… a od té doby můj život nabírá stále větší intenzitu, za což jsem nesmírně ráda.

Zbožňuji stav bytí, který nazývám extází. Ale potom, ať už je to za den nebo za týden, přichází „low“ – pokles a obrovská touha vrátit se do pomíjivého stavu dokonalého štěstí – extáze. Co s tím?

 

KDYŽ EUFORIE KONČÍ… aneb propast na konci extáze

Zbožňuji stav bytí, který nazývám extází – stav naprosté přítomnosti v každém okamžiku, otevřenosti, lásky, svobodného projevu emocí a štěstí, které je tak intenzivní, až téměř dusí. Pocit, že létám, že chci obejmout každého a každou, že svým tancem dokážu roztočit svět a svou láskou rozpustit veškeré překážky.

Pocit, že vše je na dosah ruky…

Většinou je doprovázen drobnými náhodami: zelená na semaforu, správný člověk na správném místě, růže na stole, nečekaný polibek, kompliment od dívky za kasou… určitě to dobře znáte.

Ale potom, ať už je to za den nebo za týden, přichází „low“ – pokles. Na semaforech samá červená, nechuť a obrovská touha vrátit se do pomíjivého stavu dokonalého štěstí – extáze. Co s tím?

Já jsem nikdy nebyla pro šedé kompromisy – jsou chvíle, kdy jsem úplně na dně, ale nelituji vrcholu štěstí, ze kterého jsem spadla. Čím větší extáze, tím větší pokles…

Když extáze bolí

Přišla jsem na pár věcí…

Buď cítím všechno, nebo nic

Pokud chci cítit extázi, musím procítit i bolest, vztek, hněv a další bolest, když přichází. Buď cítím všechno až na dno, anebo necítím nic. Čím víc se otevírám extázi v těle, tím pravděpodobněji mi vyplavou staré bolesti, které jsem v těle roky nesla…

„Žena může milovat jen tak moc, jak si dovolí projevit vztek“ řekl kdysi jeden z mých učitelů.

Necítit, nemilovat a ne-nenávidět je pohodlné… ale mnozí z nás tak dobře známe tu hlubokou touhu, která přichází, když je život příliš plochý, šedý a bezpečný – chci víc! Přece musí existovat víc! A pokud cítím extázi naplno, ucítím i bolest – naplno.

Stojí to za to, a patří to k tomu.

A když procítím bolest do její plné hloubky, aniž bych se jí bránila, na dně najdu uvolnění a katarzi… která se tak snadno přehoupne zpět to vášnivého štěstí.

 

Přítomnost – užívej si to, co je

Tak často utíkáme v prožitku přítomného okamžiku, protože nechceme cítit – třeba bolest. A bohužel ještě častěji proto, že chceme, aby okamžik trval navždy, a zatímco se marně snažíme zajistit jeho nesmrtelnost, promarníme těch pár vteřin pravdivé extáze, které nám darované jsou. Extáze nebude trvat věčně – nemá cenu se ji snažit šetřit či se jí držet. Přijde i odejde bez pozvání.

Ano, můžu žít tak, aby přicházela častěji – ale nikdy se tam nedostanu silou. A už vůbec se tam neudržím úsilím. Co zbývá? Prožívat to, co je tady a teď, naplno, ať už je to cokoli. Bolest přejde, i extáze přejde… Hlavně, abych si je mezitím nezapomněla vychutnat.

Lze tedy brát low jako rozjezd před další vlnou a sbírat odvahu se dostat vždy co nejvíc na dno, tak abych měla od čeho se odrazit. V praxi to není vždy jednoduché, ale zatím jinou cestu neznám a tato mi funguje.

Zjistila jsem však, že existuje něco horšího než „low“…

lilia-zenska-cesta-extaze

 

Nejvíc ve finále bolí extáze,
kterou není s kým sdílet

Procházím se večer po Praze: nádherné počasí, romantický náboj, pouliční hudba. Chce se mi tančit, chce se mi objímat, srdce chce vybouchnout explozí vášně, mám pocit, že létám – chci sdílet tento moment extáze s celým světem, a nemám s kým.

Jsem přece soběstačná žena, říká vnitřní pýcha…!

Ale přece jen – extáze je nejsladší, když se sdílí. Nesdílená extáze začíná bolet a tlačit v hrudníku. Věřím, že přesně proto potřebujeme komunitu. Nejen pro těžké chvíle, ale ještě víc pro tyto okamžiky štěstí – pro vášnivý tanec, společný zpěv a oslavu v kruhu!

 

Když jsem v ráji sama, i ráj se stává pouští

Zjistila jsem asi, proč pořádám kurzy pro ženy – v jádru je to motivace vlastně sobecká: nechci ve svém světě být sama. Snažím se vytvořit komunitu žen, se kterými můžu sdílet kouzla, tajemství a krásy tohoto světa, se kterými můžu tancovat, zpívat a prožívat chvíle neuvěřitelné intenzity. Které pochopí a roztančí ještě více mou životní extázi.

 

Lilia KhousnoutdinovaMgr. Lilia Khousnoutdinova
Vystudovala politologii a historii na univerzitě v Oxfordu a Gender & Development na London School of Economics. Dnes vede projekt Cesta Extaze a provází ženy na cestě k pochopení a uctění svého těla a jeho cyklů ve všech fázích reprodukčního života, a extatického žití pomocí přednášek, prožitkových seminářů a poznávacích zájezdů.

Jako dula a akreditovaná učitelka Active Birth vede kurzy předporodní přípravy a doprovází ženy u porodu. Je autorkou několika knih a provokativní kolekce šperků. Spoluzakladatelka prvního výcviku kněžek / ceremonialistek v ČR, kde se zaměřuje na rozvíjení ženského potenciálu a návrat přechodových rituálů.

Studovala po světě zejména u Michel Odenta, Janet Balaskas, Davida Deidy, Sarah Buckley, Penny Simkin, Kathy Jones, Eleny Tonetti a Lynnei Shrief, a neustále se dále vzdělává.

Pravidelně provází ženy i muže na cestách po posvátných pohanských místech v Anglii, ve Francii a nově i v Asii. Jejími semináři za posledních 6 let prošlo přes 3000 žen. Dnes žije převážně v indickém Dillí, odkud cestuje střídavě do Bhútánu a Evropy.

www.lilia.cz / www.zenskepribehy.cz / www.cestaextaze.cz

 

Mýty a mysteria ženského těla

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů