Občas slyším: "Jsem nemožná, neschopná: protože mně to prostě nejde, nedokážu se zklidnit, natož meditovat, necítím nic, necítím to, o čem se píše, nevím, jak se naučit mít ráda." Všechny víme, že teorie a praxe jsou dvě naprosto rozdílné záležitosti. Jak tedy takové frustrace překonat prakticky?
Pokud víme, co sebeláska není a kdy jsme k sobě v nelásce, víme také, kdy se k sobě chováme s láskou a co sebeláska je. Sebeláska je o vztahu k sobě samé, o vztahu ke svému tělu, ale také o tom, že veškeré životní situace, které žijeme, jsou buďto harmonické nebo disharmonické. Velmi jednoduše si pak můžeme zjistit, zda k sobě přistupujeme se sebeláskou či nikoliv. S rukou na srdci si sobě nyní můžeme přiznat, že jsme vždy cítily, že neděláme to, co bychom dělat měly nebo chtěly
Tehdy, když jsem to viděla černé na bílém, uvědomila jsem si, že mám opravdu problém. Psychický problém, který se nevztahuje jen na tělo. Celkově jsem se necítila "v pořádku". Úzkost z lidí mě pomalu opouštěla, ale pocity ošklivosti, tloušťky a ambivalentní postoj k jídlu, mě provázel stále. A tak jsem si našla psychoterapeuta a začala léčbu
Dnes jsem dostala zajímavý dotaz od jedné mladé ženy: "Zjistila jsem, že se často vrhám do náruče nesprávných mužů – z touhy po doteku, z hladu po přijetí, po pochvale, po bezpečí, po pocitu lásky. Vím, že to pochází z určitého nedostatku z dětství, ale co s tím? Jak si mám dosytit malou hladovou holčičku?"
Tvrdím, že neexistuje něco jako škaredost či ošklivost, existují jen jiné úhly pohledu. To, že se nelíbíme nějakému člověku, neznamená, že se nebudeme líbit někomu jinému. A také záleží, jakým úhlem pohledu se na nás lidé dívají. Ne každý touží po modelce s krásným obličejíčkem a mírami 90-60-90.
Byly spolu teprve jeden rok a už čekali dítě. Ano, říkali něco o tom, že by dítě chtěli, ale netušila jsem, že tak brzy. Hlavně jsem netušila, že se jim to tak brzy povede. My se snažili o dítě už 4 roky a ono pořád nikde. To nebylo fér. Znovu mi to připomnělo bolest, kterou jsem celou tu dobu prožívala. Znovu jsem selhala, znovu jsem byla bezmocná, znovu jsem se cítila mizerně.
Stejní lidé, stejné situace. Jako bychom bloudily v kruhu a nemohly se pohnout dál. Žádný východ. Proč to ti lidé dělají, proč nám ubližují, proč nás nevidí a přehlíží nás? To pochopíme časem. Bez zkoušek bychom nemohly růst. Nepochopily bychom, že vše se děje pro naše dobro.
Nemohla odpustit. Myslela si, že kdyby odpustila, dala by tomu člověku najevo, že schvaluje to, co jí udělal. Žila v přesvědčení, že odpuštěním by snad toho člověka musela mít zase ráda! To však není vůbec pravda. Zbavte se toho balvanu díky odpuštění
Vidina bezchybné kůže, která je na dokonale nalíčených lidech v médiích, na fotkách upravených počítačovým programem, a mnohdy navíc v kombinaci s naší nemocí kůže (ale mnohdy i bez ní) dokáží způsobit systematické ničení vlastního těla. Navíc čím závažnější je tento problém, tím víc se nemáme rádi za to, že s tímto chováním nedokážeme přestat.
Na cestu k sebelásce jsem se vydala asi před rokem. U mě jde o postupný proces. Zcela přirozený. Jsem vděčná za moudrost Vesmíru či Vyšší moci, díky níž mé slupky a nánosy na duši jsou odkrývány citlivě, pomalu a s ohledem na mě samotnou. Přesně tak, abych si vše ustála bez větších dramat a pádů na samotné dno. Vždy jsem v sobě objevila Sílu, která mi umožnila opět brzy vstát, nadechnout se a nastavit tvář slunci.
Sebeláska - téma vesměs celoživotní. S uvedením nové knihy Lucie Kolaříkové - Učebnice sebelásky jsou ještě více konfrontovány veškeré mýty a představy, které se k tématu pojí... Máme otázky, na které nemůžeme v našem softwaru najít odpovědi, protože je tam nikdo nedal.
aneb stydím se otevřít pusu... Aleně je 36 let, vystudovala vysokou školu, pracuje na manažerské pozici v mezinárodní firmě. Prezentace a schůzky jsou u ní na denním pořádku. Velmi dobře komunikuje. V češtině. V angličtině si nevěří. Stejně jako velká spousta lidí, kteří se učili cizí jazyk ve škole. Co s tím?
Život je alchymie... Je třeba vnímat, co vám skutečně dělá dobře, co si přejete vytvářet. Najít a probudit své jedinečné dary. Dovolit si žít svůj jedinečný potenciál. Být autentická a skutečná, protože když jste v souladu se sebou, s tím co jste vy, co vy cítíte... vytvoříte mnohem úžasnější věci i pro druhé. Na to ale potřebujeme čas k uzdravení, k zastavení, třeba i k proměnám.
Vnitřní bohyně je naše ženská duše. Je kreativní. Je spontánní. Je zářivá a spokojená, jen proto, že je žena. Za bohyně byly vždy považovány nadpřirozeně krásné dívky. Já nevím jak vy, ale já ve svém okolí mám mnoho bohyň. Každá žena je totiž nadpřirozeně krásná a každá jinak.
Často se cítí osamělá. Touží po bezpodmínečném milování, po romantických gestech, po šimrání v žaludku, kdykoli na něj pomyslí. Sní o Muži. Je nejen silný a charismatický, ale i něžný a rozhodnutý dovolit si přijmout, co ona nabídne. A na oplátku ji i on rád obdaruje tím nejlepším ze sebe.
Ženy ženám
Lucie Kolaříková
