Cesta k sebelásce

Na cestu k sebelásce jsem se vydala asi před rokem. U mě jde o postupný proces. Zcela přirozený. Jsem vděčná za moudrost Vesmíru či Vyšší moci, díky níž mé slupky a nánosy na duši jsou odkrývány citlivě, pomalu a s ohledem na mě samotnou. Přesně tak, abych si vše ustála bez větších dramat a pádů na samotné dno.

Vždy jsem v sobě objevila Sílu,
která mi umožnila opět brzy vstát,
nadechnout se a nastavit tvář slunci.

Vždy se ve mně zrodila nová Víra – větší a stabilnější, než ta předcházející.

Jemně odhaluji sebe samu, svou skutečnou podobu, svou pravdivou tvář. Učím se milovat se přesně taková, jaká jsem. Se všemi svými úžasnými vlastnostmi i s těmi „horšími“. Protože i to jsem Já.
Za maskou „hodné holky“ Hysterická Bohyně.
Za slupkou introverta touha vyčnívat.
Za rozumnou dospělou ženou bláznivé a bezstarostné dítě…

Krásný impuls přišel od Lucie Kolaříkové, která, spolu s dalšími skvělými lidmi, odstartovala v naší zemi sebeláskovou revoluci. Mimochodem, potřebujeme ji jako sůl!

Objevila jsem, že každý máme nejen svůj Temný Stín, ale i Stín Zlatý.

Byl to pro mě šok. Většina seberozvíjecích směrů učí o zrcadlení. Zrcadlení znamená, že jakmile nám na druhém člověku cokoli vadí, vytáčí nás, rozčiluje, je daná vlastnost vždy na nějaké úrovni naše vlastní.

Vůbec mě nenapadlo pohlédnout na zrcadlení z jiného úhlu. Lucie mi ukázala, že existuje hodně možností, jak vše zdánlivě negativní přijmout, obrátit v pozitivní i poodstoupit a otevřít si tak novou perspektivu.

Cesta k sebelásce

 

Zlatý Stín

Co obdivujeme na svých idolech či jakýchkoli jiných bytostech. Charakterové vlastnosti, které na nich uznáváme. Takové to užaslé WOW spojené s příjemnými pocity po těle, co přichází při pohledu na ně… I tohle vše je naše zrcadlení. I tohle patří nám. I tohle jsme my.

Vhání mi slzy do očí i pouhá představa, jak nádherná žena mohu být. Pak se dostavuje uvědomění, že jí již dávno jsem… Brečím, slzy se mi kutálí po tvářích a vzápětí se začínám úlevou smát.

Odpouštím všem, kteří mi říkali, jaká musím být.
Odpouštím i těm, co mi tvrdili, že nejsem dost dobrá.
Odpouštím těm, kteří mi radili, jak mám žít.
A odpouštím i oněm, co mi ukazovali, v jakém zlém světě žijeme.

Odpouštím sama sobě

Odpouštím a s odvahou otvírám další dveře…

 

Rozhodla jsem se lásku šířit dál. Protože věřím, že to má hluboký smysl. Budu se jí sama učit. Víc do hloubky a pravdivěji. Budu jí učit své děti, abych je jednoho dne s důvěrou v srdci vpustila do světa. Mám touhu navracet skutečný význam hodnotám jako jsou právě láska, čest, svědomí, úcta, respekt i upřímnost. Aby přestaly být pouhým klišé.

Není nutné být jeden na druhého zlý. Jsme lidé, každý z nás jeden člověk. Všichni si neseme svá přání, tužby, svá zranění i prohry. Žijeme společně na jedné planetě, vedle sebe, spolu a přesto každý sám za sebe.

Vidím naši zemi, uprostřed Evropy, jejíž nádherná energie se šíří dál za hranice. Vzájemně si pomáháme léčit své rány. Přestáváme trpět.

Protože, když miluješ, přeješ si,
aby dotyčný byl šťastný a spokojený

 

Proces šíření sebelásky započal :-)

 

S láskou a úctou

Petra Kaplánková

 

Škola sebelásky

 

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře
  1. Jitka napsal:

    O odpuštění jste to řekla moc krásně.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů