Baví mě hledat společné prvky ve všech oblastech našeho života. Už ve firmě jsem si představovala, jakou asi výchovou prošli naši zaměstnanci, že se chovají tak jak se chovají. A teď, když provázím klienty, už plně chápu, co znamená to sladění soukromí a práce.
Představte si dvouleté dítě. Na stole vidí pytlík bonbónů. Svítí mu oči a pomaličku se sune a vyvíjí neuvěřitelnou námahu, jen aby se k bonbónům dostalo. To všechno dělá „jen“ proto, že je chce. Nepřemýšlí nad tím, proč je chce, co mu bonbóny přinesou, jestli ho potom nebude bolet bříško. Chce je a ví to! Po dlouhé době snažení se k bonbónům dostane, natáhne pro ně ručku a …. v tu chvíli přes ni dostane.
Jsme ovlivněni zkušenostmi mnoha generací před námi, které se předávají jako rodinné stříbro. Jsou to pravdy, jimž věřily už prabáby našich prabáb. Říkáte si možná, že už je jiná doba a nepotřebujeme je. Ano, doba se posunula, jenomže my stále žijeme tyto pravdy. Naučili jsme se je a byly nám předány lidmi, kterým jsme bezmezně věřili a milujeme tak, jako oni milují nás – našimi rodiči.
Začalo krásné roční období, které miluji. Miluji podzim. Období babího léta, ranní mlhy, brouzdání ve spadaném listí a úžasné barevné kombinace na stromech a keřích. Mám ráda zlato-červeno-oranžový podzim.
Jakou hodnotu a přínos vidí Šárka Kotvalová v tom, když se jako žena zapojí do projektu Cesta pravého muže a vydá se na tuhle "mužskou" cestu?
Mám přirozené tendence vymýšlet nová spojení, ať už v životě, v partnerství anebo v byznyse, a velmi výjimečný a jedinečný formát měla i tahle akce: sedm lektorek se celých pět dní věnovalo skupině 26 účastnic. Výjimečně nabitý byl i program. Začínaly jsme snídaní a ranními tanečky, ženy následně absolvovaly dva vzdělávací/prožitkové bloky každý den a k tomu tři večerní rituály...
Takové „klap“ jsem prožila. Jako řez života, kdy se zastavíte a máte šanci se po dlouhé době konečně rozhlédnout. Zkuste se představit, že sedíte v křesle a pozorujete to, čemu říkáte svůj život. Co vidíte? Co cítíte? Co se na vás řítí? Je to, to, co chcete? Jak se cítíte?
Znám spousty lidí, které baví fotit (když jsme u toho fotografování). Jsou nadšenci. Ale oni se touto vášní neživí... Možná znáte i někoho z vašeho okolí. A víte, že se dá focením skvěle vydělávat i za cenu té nejvyšší konkurence a "náročných" zákazníků?
Právě voda se nejvíce váže k našim emocím a to, jak necháváme věci odplouvat, se zrcadlí právě v tomto živlu. Tak, jako řeka plyne, tak, jako vodopád bez ustání vypouští svou tekutinu do koryta, úplně stejně funguje naše úžasné tělo.
Dneska jsem shlédla třetí video z Cesty pravého muže a v mém těle se rozlil takový hřejivý pocit krásy. Z toho, jak krásné muže mám kolem sebe . Radost a vděčnost z toho, že jsou tady a já je mohu (a umím) požádat o radu, o pomoc, nebo si s nima užít pořádnej kopec srandy (to oni umí moc dobře :)).
Poslední dobou se kolem mne rozvádí a rozchází spoustu manželských párů. Dvojice, které už si nemají co říci. Lidé, kteří už spolu nechtějí žít v jednom prostoru. Dvě osoby, které už nejsou spolu v harmonii.
Opět vyrážím na cestu. Za vizí svého nového bydlení. Ráno mě vzbudil sen. Měla jsem v něm takový záchvat smíchu, že mě to probudilo. Hmm, říkám si – to je dobrý začátek. Před pár týdny jsem se jela podívat do Orlických hor, pak do Jeseníku, a cestou zpět v autě jsem cítila, že to není ono, že je to tam krásné, ale
Velice důležitý je první pohled, co vidíte a ten doopravdy může přitahovat dobrou energii, lidi, nebo do obchodu zákazníky. Můžeme si představit, že energie je taková dáma na podpatcích a ta se musí do Vašeho vchodu nějak dostat. A když tam bude před vchodem rozkopáno, tak tam jednoduše neprojde anebo si bude muset vzít holinky, a to už pak není dáma.
V tomto krátkém článku bych se s tebou ráda podělila o tipy a možnosti, jakými můžeš svého muže ať už je to partner, manžel, bratr, kolega či tatínek, podpořit na cestě osobního rozvoje. Jakým způsobem mu můžeš pomoci růst a dělat změny v jeho životě. Jsou to věci, které zafungovali u mě a mého muže Davida, který za posledních 5 let neuvěřitelně vyrostl, zmoudřel a zmužněl.
Když píšu tyto první řádky, už teď si říkám, co to vůbec dělám. Není to šílenství odhalovat svůj příběh neznámým lidem, do mozku se mi vrývají pochybnosti, takže možná skončím a nikdo se nikdy nedozví co chci říct. Ale třeba najdu odvahu a dokončím to, a pokud právě čtete tyto řádky, tak se mi to povedlo. A jak říká David, může se to povést, když uděláte ten první krok.:-)
Ženy ženám
Šárka Weberová
Alice Kirš
