Alice Kirš: Jaká jsem, tak žiju
Nedávno mi přišel upřímný dotaz na to, jak jsem zvládla začátek vztahu s mým mužem, který byl v době našeho seznámení ženatý a měl malé miminko. A tak bych vám dnes chtěla upřímně posdílet svůj příběh.
Nedávno mi přišel upřímný dotaz na to, jak jsem zvládla začátek vztahu s mým mužem, který byl v době našeho seznámení ženatý a měl malé miminko. A tak bych vám dnes chtěla upřímně posdílet svůj příběh.
Občas slyším: "Jsem nemožná, neschopná: protože mně to prostě nejde, nedokážu se zklidnit, natož meditovat, necítím nic, necítím to, o čem se píše, nevím, jak se naučit mít ráda." Všechny víme, že teorie a praxe jsou dvě naprosto rozdílné záležitosti. Jak tedy takové frustrace překonat prakticky?
Připadáte si občas jako zbytečná lidská bytost? Pak si tedy vzpomeňte na to, že jste BOHYNĚ. Bohyně si je vědoma své hodnoty. A proto se nemusí snažit dělat na někoho dojem, nemusí čekat na to, jak ji okolí ohodnotí, nemusí se s nikým srovnávat nebo s někým soupeřit. Je tady, aby zářila, tak jako šperky, které ji zdobí. Jak na to? Čtěte:
Vím, že je toho hodně, co si musíme stále „hlídat“, abychom splňovaly atribut sebe-vědomé ženy. Ale! Co když je to tak trošku na škodu? Víte, ono se pořád hlídat, jestli se dobře chovám, správně reaguju a mám jen dobré myšlenky, může způsobovat trošku opak – stres. A s ním nechceme kamarádit, že? Tak se na to pojďme podívat
Iba malá čiastka žien je dostatočne informovaných o skutočnej tvári klimaktéria. Žijú v presvedčení, že s odchodom poslednej menštruácie z nich vyprchá život, sú staré, nefunkčné a nosia na čele nálepku s číslom ďalšej diagnózy. Povedia Vám: Vaše nohy vás neudržia, budete nafúknutá, zábudlivá a dementná. My vám však hovoríme: Držte si klobúky, my sa práve prebúdzame!
Už od jara mám problém. Přestává mi vyhovovat můj milovaný, vždy a všude opěvovaný menstruační kalíšek. Co se to s mým tělem děje? Co teď? No, přece svobodná menstruace!
Byly to 3 roky, co jsem si svatosvatě slíbila, že odejdu z práce, která mě ničila. Tři roky uběhly jako voda a já pořád „vězela“ v těch stejných problémech. Cítila jsem, že zrazuju sama sebe. Byla jsem vyčerpaná do morku kostí. A pak se to zlomilo
Téma, o kterém chci dnes mluvit, je stále pro mnoho lidí velkým tabu. Bojíme se o něm přemýšlet, připustit si, že se týká i nás. Jak se cítíte, když je řeč o smrti? Jste v klidu, nebo se něco uvnitř vás svírá? Pojďme se na ni podívat trochu jinak
Byli jsme spolu jen pár let... Stále dokola jsem přemýšlela, kde se stala chyba, kdo za to může a hlavně jsem se zabývala tím, jestli jsem udělala všechno, co jsem mohla, abych vztah zachránila. Časem mi došla jedna důležitá věc
Lidé mají tendence nám říkat, jací máme být, co máme dělat a bohužel se jim velmi často podaří zasadit v nás semínko pochybností, jestli takoví, jací jsme, jsme v pořádku. Občas přemýšlím nad tím, jak moc se necháváme ovlivnit cizími názory na nás samotné a jak často uvěříme, že bychom skutečně měli žít tak, jak si přejí naši rodiče, babička, sousedka,
Žila jsem rolí podpory a opory druhým a dělalo mě to šťastnou, protože byli šťastní hlavně oni. Pak přišla chvíle, kdy jsem byla nemocná, manžel nebyl doma a děti vyžadovaly pozornost, a já tak potřebovala cítit, že i ostatní žijí to samé co já, že jsou i pro mě oporou a podporou, že mi pomohou a vycítí to, aniž bych si řekla nahlas o pomoc. Tenkrát poprvé ke mně přišla myšlenka, jestli je vše tak, jak má být
Každý tu máme velký dar – svůj život. A co s ním uděláme – je na nás. Pokud nevnucujeme svoji cestu násilím ostatním. Největším projevem neslušnosti jsou podle mě potom právě nevyžádané rady. Zásadní myšlenka cesty extáze je tedy jednoduchá, ale přesto úžasná:
All is perfect je větička, která nás od určité doby velmi silně provází. A jak vlastně vznikla? Ani nevím, odkud to vzít, abych to dokázala dobře vystihnout. Je to pro mě silné životní téma a věřím, že některým z vás také otevře oči
... když v sebe a své schopnosti uvěříš. Je mnoho věcí, kterých se bojíme a které považujeme za nepřekonatelnou překážku. S úžasem sledujeme jak to, co považujeme za problém, zvládá někdo jiný s lehkostí a přehledem. Jak je to možné?
Psal se rok 2009 a já odjížděla ze svého prvního semináře osobního rozvoje TOTÁLNĚ FASCINOVANÁ. Fascinovaná možnostmi, které se mi otevřely v den, kdy jsem si uvědomila a na vlastní kůži pocítila, že jsem tvůrce svého života a stvořit si v něm můžu opravdu cokoliv. A jak to nejen mně změnilo život?