Toto je jeden z těch článků, které mám napsané v počítači, ale chvíli trvalo, než jsem ho zveřejnila. Někdy zkrátka ty hodně hluboké věci, ty které se nás dotýkají na úrovni, která se ani nedá popsat, protože je tak hluboko a blízko vaší duše, že je považujete za něco naprosto soukromého, a proto si je chráníte; jsou jako něco křehkého, co...
Většina z nás asi nejspíš zažila, jaké to je někoho milovat a zažít bolest z toho, když nás tento milovaný člověk opustí, zraní, nebo nám nějak ublíží. Takové chvíle hluboce raní naše srdce, naši důvěru v Život a v Lásku samotnou.
V sobotu jsem byla poprvé na akci Ženy ženám živě. Tématem bylo: „Žena a muž.“ Polarita ženy a muže. Muž jako oheň. Žena jako dřevo. Muž jako akce. Žena jako klid. Ráda bych se s vámi podělila o moje dojmy. Kdyby mi někdo před 3 roky řekl, že pojedu na tuto akci, nevěřila bych mu. Tolik žen na jednom místě by pro...
Psychické nastavení každého z nás je buďto introvertní, anebo extrovertní. Jedná se především o principy v chování osob, které determinují naše vědomé chování a jednání. Ač se celosvětově uvádí, že je 20 % populace introvertů, řekla bych, že tohle číslo je ve skutečnosti ještě vyšší. Mnozí z těch navenek extrovertů jsou totiž skrytými introverty. To znamená, že dovolit si být...
Znám její příběh. Příběh ženy, která nežije své ženství tak, jak by se jí líbilo, jak by si přála. Příběh ženy, která své ženství úplně potlačila a místo toho, aby naslouchala svým potřebám, touhám, hlasu svého ženství, své ženy uvnitř, místo toho, aby řekla dost, a s láskou se postavila za všechny ty zraněné části uvnitř sobě, obětuje zdá se vše
Je jedenáct hodin ráno. Lucie spala asi devět hodin a přesto se už cítí unavená. Den ještě ani nezačal a ona má přesto pocit, že už nemá energii na dalších jedenáct hodin, které zbývají do okamžiku, než si půjde zase lehnout. Ano, pravda je, že je v premenstruační fázi a v této fázi mívá energie obecně míň, ale stejně. V jedenáct ráno...
Většinou se to stane nečekaně. Je to takový třesk. Velká rána, černo a pak nic. Nemůžete dýchat, krev se nahrne do tváří, mozek zachvátí šílená panika. Vnímáte, jak se srdce snaží vyskočit z hrudníku a jediné, na co jste schopni myslet je, jestli vás nohy udrží nebo se jednoduše sesunete k zemi v naději, že tam naleznete klid. Nebo alespoň omdlíte a až...
Dnešní osobní rozvoj má, jako snad všechno, také svoje protiklady, paradoxy, návody na kde co a můžete narazit leckdy na názory, kdy vám automaticky něco kolem žaludku řekne: „Není to divný? Nebo jsem fakt tak hrozná?“ Jedna taková věta, se kterou jsem se potýkala a přiznám se, vlastně i stále potýkám, je „neberte si to osobně“. Ano, je to ta...
Jsem stále hledající, jako většina z nás, ale pokaždé, když se mi to podaří a dokážu být upřímná, pravdivá a laskavá jak k sobě, tak k ostatním, začnou se dít malé zázraky a situace, které se mi dřív zdály těžké a složité, v těchto chvílích uvědomění řeším rychlostí blesku a bez ztráty kytičky
Po vyčerpávajících hodinách cestování jsme byli konečně v cíli naší rodinné zahraniční dovolené. Jaké však bylo překvapení nás všech, když nikde nebyl k nalezení jeden z kufrů. Dcera si doma nechala kufřík s oblečením, deníčky, knihami, osobními věcmi i její hygienou. Seděly jsme naproti sobě u stolu a ona začala vyjmenovávat všechny hrůzy a strasti dne, přičemž vyvrcholením bylo zjištění, že jede na dovolenou bez věcí. Zvolila jsem strategii pasivního naslouchání. O čem mluvím?
Už od malička jsem snila o tom, že si pro mě jednou přijede princ na bílém koni a budeme spolu šťastně žít, dokud nás smrt nerozdělí. Tato iluze se ovšem s přibývajícím věkem vytrácela. Když se ohlédnu do své minulosti, charakterizovala bych své vztahy jako pokus – omyl. Když už se to jevilo nadějně, vždycky se něco pokazilo.
Často se cítí osamělá. Touží po bezpodmínečném milování, po romantických gestech, po šimrání v žaludku, kdykoli na něj pomyslí. Sní o Muži. Je nejen silný a charismatický, ale i něžný a rozhodnutý dovolit si přijmout, co ona nabídne. A na oplátku ji i on rád obdaruje tím nejlepším ze sebe.
Žijeme v době velmi elektronické. S možnostmi, o kterých se nám dřív ani nezdálo. Má to své pro i proti. Virtuální realita je všude. A kde je život? Na obrazovce? Na blogu? Na chatu? Ve sluchátkách?
Násilí nebo arogance nemusí mít jenom jasnou, výraznou podobu a může být i schováno za běžné situace, které už postižené ženy vůbec nevidí, nerozlišují a berou je jako normální. A stejně tak je vnímá i společnost, která nedává signál, že tohle není v pořádku. Protože opravdu není...
PRO Boha, chce se mi říct... Cožpak to stále nepochopíme? Znova a znova vysvětluji ženám, jak důležité je, aby do hloubi své bytosti, až do morku kostí pochopily, že se nemají bát být Ženami, aby fungovaly po svém. Skutečně máme tolik času, abychom potlačovaly své nejpřínosnější dary? Jak tedy být Ženou?
Ženy ženám
Veronika Hradecká
Jana Mašková Zimolová
