Mnoho lidí si plete sebelásku se sobectvím. Sebeláska znamená, že se mám ráda taková, jaká jsem i se svými nedokonalostmi, že se oceňuji a podporuji na cestě za svými sny a cíli, aniž bych při tom někoho využívala či nutila, aby se choval jinak, než je jeho přirozeností. Sobectví je naopak uspokojování svých potřeb na úkor druhých.
Možná mnoho let máme pocit, že se lišíme a bojujeme proti sobě. Naučili nás vidět nebezpečí v kráse, svobodě a odlišnosti. Ale jsme to my – ženy – posvátné společenství, kde jedna bez druhé nemůže být úplná. Pojďme najít svá vlastní pravidla, řád své duše a opravdu žít.
Každá občas potřebujeme nějakou tu vzpruhu, abychom se zas dostaly do sedla a měly pevně v rukou otěže našeho života. Když pochybujeme o sobě, musíme sáhnout po jistotě. Po něčem, co 100% zažene veškeré pochyby. Co je "to", co zvýší naše sebevědomí?
Znáte ten pocit, kdy sklouznete k tomu, že začnete ostatní hodnotit a porovnávat se s nimi a v tom momentě začne vaše sebedůvěra a sebejistota prudce klesat? Každé porovnávání s druhými nás totiž odvádí od nás samých a směřuje naši pozornost někam ven, od vnímání naší hodnoty, našich každodenních úspěchů, pryč od toho, co je v našem životě v pořádku
Možná si teď myslíte, stejně jako já před časem, že jste se svým osobním rozvojem udělaly veliký pokrok. Chodíte na semináře, hodně čtete. Cítíte se skvěle, šťastně, nic vás netrápí. Jste silné, vyrovnané a sebevědomé. Myslíte, že veškeré své křivdy z minulosti máte zvládnuty a vyřešeny. Když jsem se ale ohlédla já a uviděla své vnitřní dítě, vůbec se neusmívalo. Tvářilo se bolestně a sklíčeně
Sebevědomí je v dnešní době skloňováno ve všech pádech. Sebevědomí jako důležitá složka osobnosti. Sebevědomí jako základ úspěchu. Zdravé sebevědomí. Nízké sebevědomí. Seznam by mohl být dlouhý. Ale jak si sebevědomí zvýšit?
Tělo si dokáže samo najít svoji přirozenou váhu, pokud mu dáte možnost a pokud nasytíte sebe samotné. Žravost, kterou je tak těžké zvládnout, není o jídle. Ozývá se čím dál víc touha po naplněném životě. A pokud není uspokojena, můžeme do sebe ládovat cokoliv, a stejně v nás ta touha jíst, touha na sladké, na nezdravé zůstává
Najednou jako kdyby se probudila Růženka ze stoletého spánku. Ano, přesně tak se cítím, jako spanilá kráska, která s úžasem otevře oči a vidí, že to vše, co vnímala celou dobu, všechna ta prastará moudrost, která je ve mne, je skutečná. A není to sen, jsem ve svém těle spanilé krásky, krásné panny.
Z dětství pochází mnoho našich schémat, kdy se například snažíme vyhovět druhým, uspokojit je, získat aspoň nějakou pochvalu, uznání. A poté se divíme a není nám dobře z toho, že se to neděje. Práce na sobě je cestou k uvolnění potřeby po ocenění, lásky, která přichází zvenku. K nalezení klidu a také poučení v čemkoliv co žijeme.
Tak jsem si nedávno dělala takovej malej průzkum ohledně toho, co lidi zrovna nejvíc trápí a co nejvíc řeší, panč mě to jakožto toho životního kouče dost zajímá. No a hádejte na co jsem přišla? Že tady mezi náma plave strašná spousta úžasnejch rybiček, co jsou moc krásný, plný vědomostí a potenciálu, ale vůbec to o sobě nevědí
Hodně dlouho jsem se trápila otázkou Jsem vlastně žena? Jak se žena chová? Co je to být ženou? Kdy přijde ta chvíle a i já budu ta správná žena? Neustále mi někdo říkal, že nejsem správná žena, že se jako žena nechovám, že jsem příliš energická, že mám vlastní názor a jdu si za ním, že mám nadbytek mužské energie, že nespolupracuji, že bojuju, že stále na něco tlačím
Při práci se ženami, které se prodírají anorexií a bulimií, se často dotýkáme tématu sexuality. Přijímání potravy souvisí se sexem velmi úzce. Společným tématem je právě přijímání. A tak se dostaneme velmi snadno k nevěře. Pokud začnete o nevěře uvažovat, začíná vás lákat, bylo by fajn probrat si pár faktů
Ženy ženám
Alice Kirš
Bohdana Kabátová
