Když jsem v roce 2009 začala trpět na chronické záněty močového měchýře, neměla jsem tušení, jak veliký dopad na tuto nemoc mají moje emoce. A možná ne ani tak emoce, jakožto způsob, kterým je projevuji.
Je nový rok, a tak si často definujeme naše sny a přání. Chceme v dalším roce něco změnit, něčeho dosáhnout nebo se něco naučit. Silvestr a Nový rok je takový předěl v životě. Poprvé v životě jsem si udělala nástěnku snů na tento rok. Na ni jsem si napsala a vizualizovala, co bych se chtěla naučit a co bych chtěla ve svém životě změnit. Mým...
„Tento článek vám může být návodem k tomu, jak se prakticky ohlédnout za uplynulým rokem. Můj příběh vás může podnítit k tomu podívat se na všechno, co jste dokázali, co se vám povedlo, co byste třeba udělali jinak. Uctít svou cestu a také to, že se z vás za ten rok stal jiný člověk. Zkušenější, moudřejší. A potom dát – tam nahoru, lidem...
Miluji děti, jejich čistotu, otevřenost a pravdomluvnost, se kterou vstupují na svět. Upřímný úsměv a jiskry v očích, které dlouho nevyhasnou. Obdivuji dětské vnímání světa, objevování pro nás nepodstatných skutečností a zázračných maličkostí. Vážím si dětské naivní důvěry ve svět a v nás dospělé, alespoň do okamžiku, než-li je prvně zklameme. Sama jsem byla přesně takový malý tvor plný snů a barevné živoucí fantazie....
Venku je zima, tma. A možná je trochu zima a tma i v nás. Toto roční období nás vede k usebrání a odpočinku. K introspekci, která se tak nějak nehodí k tomu všemu vánočnímu shonu.
Řekněte popravdě, kdo z vás rozumí a umí procítit slova “najdi svůj střed”? Ze zkušenosti vím, že máme problémy kolikrát s tím procítit, kde mám nohu a ruku. Soustředit se na něco imaginárního je velký problém. Někdy si myslíme, že jsme uvnitřnění nebo že známe svůj střed, ale bývá to jen uklidnění toku myšlenek, který teď dokážeme analyzovat z klidnějších vod...
Většina z nás asi nejspíš zažila, jaké to je někoho milovat a zažít bolest z toho, když nás tento milovaný člověk opustí, zraní, nebo nám nějak ublíží. Takové chvíle hluboce raní naše srdce, naši důvěru v Život a v Lásku samotnou.
Láska a přátelství? Jak najít pravé přítelkyně? Může být žena s mužem kamarádka? Existuje něco, jako pravé přátelství? A co to vlastně je?
Jak moc jsem jako máma důležitá pro moji dceru. A nemyslím tím to, že Emmě poskytnu mateřské mléko, nebo jí přebalím počůranou plínku. Důležitá jsem já jako máma, partnerka a žena. Každé moje rozhodnutí, činnost a krok ovlivňují nejen mě, ale i život mojí dcery. Co všechno Emmě předávám svým životem. Jaký svět jí ukazuji.
Znám její příběh. Příběh ženy, která nežije své ženství tak, jak by se jí líbilo, jak by si přála. Příběh ženy, která své ženství úplně potlačila a místo toho, aby naslouchala svým potřebám, touhám, hlasu svého ženství, své ženy uvnitř, místo toho, aby řekla dost, a s láskou se postavila za všechny ty zraněné části uvnitř sobě, obětuje zdá se vše
Život je alchymie... Je třeba vnímat, co vám skutečně dělá dobře, co si přejete vytvářet. Najít a probudit své jedinečné dary. Dovolit si žít svůj jedinečný potenciál. Být autentická a skutečná, protože když jste v souladu se sebou, s tím co jste vy, co vy cítíte... vytvoříte mnohem úžasnější věci i pro druhé. Na to ale potřebujeme čas k uzdravení, k zastavení, třeba i k proměnám.
Dnes jsem dostala zajímavý dotaz od jedné mladé ženy: "Zjistila jsem, že se často vrhám do náruče nesprávných mužů – z touhy po doteku, z hladu po přijetí, po pochvale, po bezpečí, po pocitu lásky. Vím, že to pochází z určitého nedostatku z dětství, ale co s tím? Jak si mám dosytit malou hladovou holčičku?"
Dlouho jsem nechápala, která vlastně bije a chodila kolem horké kaše. Pořád se mi nedařilo a nerozuměla jsem tomu proč. Tápala jsem a hledala často chyby v sobě. Pořád jsem se snažila zdokonalovat, ať jsem ještě krásnější, inteligentnější, sečtělejší, lepší matka a kuchařka, jedinečná milenka a stále to nepřicházelo.
Dlouho jsem hledala způsob, jak docílit toho, abych konečně okusila vnitřní dlouhodobý pocit štěstí, klidu a naplnění. Věřila jsem, že po tom musím pátrat "tam venku" a že to naleznu někde kolem mě... Hledala jsem, hledala a stále nenacházela, až mi začalo pomalu docházet, že toto všechno mohu najít jen a pouze uvnitř sebe.
Dnešní osobní rozvoj má, jako snad všechno, také svoje protiklady, paradoxy, návody na kde co a můžete narazit leckdy na názory, kdy vám automaticky něco kolem žaludku řekne: „Není to divný? Nebo jsem fakt tak hrozná?“ Jedna taková věta, se kterou jsem se potýkala a přiznám se, vlastně i stále potýkám, je „neberte si to osobně“. Ano, je to ta...
Lenka Hrušková
Veronika Hradecká
Alice Kirš
Mgr. Elena Ježková
Jana Rosa Prajznerová
Ženy ženám
