Dnes se mi rozsvítil displej na telefonu a blikla na mě následující sms zpráva: „Čau kámo, tvé nedávné řádky jsou strašně smutné, jsem z toho rozladěná, brečím, prostě moc melancholie. Chci článek o lásce, o květinách, o vůni, o dobru…, prostě si něco prosím vymysli a napiš mi byť blábol, ale chci se smát.“ A tak bych ráda dnešní článek věnovala všem ženám a především...
Miluji děti, jejich čistotu, otevřenost a pravdomluvnost, se kterou vstupují na svět. Upřímný úsměv a jiskry v očích, které dlouho nevyhasnou. Obdivuji dětské vnímání světa, objevování pro nás nepodstatných skutečností a zázračných maličkostí. Vážím si dětské naivní důvěry ve svět a v nás dospělé, alespoň do okamžiku, než-li je prvně zklameme. Sama jsem byla přesně takový malý tvor plný snů a barevné živoucí fantazie....
Kolikrát v životě si přejeme něco teď hned. Chceme, aby teď hned jsme měli to, nebo ono. Pokud nám to finanční možnosti dovolí, můžete si hned koupit nový kabát, telefon nebo třeba auto. Ale jsou v životě věci, které neuspěcháme a nejdou zařídit teď hned. A je to dobře, protože kdyby to šlo, bylo by to jen k naší škodě....
Jak moc jsem jako máma důležitá pro moji dceru. A nemyslím tím to, že Emmě poskytnu mateřské mléko, nebo jí přebalím počůranou plínku. Důležitá jsem já jako máma, partnerka a žena. Každé moje rozhodnutí, činnost a krok ovlivňují nejen mě, ale i život mojí dcery. Co všechno Emmě předávám svým životem. Jaký svět jí ukazuji.
Co je v životě nejdůležitější? Zeptejte se svých dětí a Roberta Fulghuma… Děti jsou pro mě velcí učitelé a vnímám je jako velmi moudré duše. Spousta lidí si myslí, že děti nemají dost rozumu a ještě toho o životě mnoho neví. Nemyslím si to! Právě naopak! Čím víc času s dětmi trávím, tím víc se přesvědčuji, že o životě ví víc než mnozí...
Docela nedávno, když jsem se rozčilovala s dětmi, si mě manžel škodolibě přeměřil pohledem a pak odpálil míček se slovy: „Co by na to řekly tvoje čtenářky, miláčku, že takhle ječíš na děti?“ A pokračoval dál ve sledování čehosi ve svém iPhonu jakoby nic. Místo aby mi pomohl srovnat děti v poklidu a s přehledem, jak to umí jen on, si mě...
Po třech dětech a šesti letech na mateřské dovolené jsem se musela rozhodnout, co dál. Manžel tvrdí, že jsem náročná…! Já totiž toužím po smysluplné práci, na kterou se budu každé ráno těšit, nebudu při ní vnímat čas, hlad ani únavu. Stane se mou vášní, životním posláním a bude dobíjet mé baterky. Je to tak těžké?
Jste maminka menších dětí (asi od 3 do 10 let) a přemýšlíte, jak s dětmi trávit vědomý a naplněný čas? Hledáte pro sebe a svoje děti pohybovou aktivitu, která vám všem bude dělat dobře na těle i na duši? Jste učitelka ve školce nebo na 1. stupni ZŠ? Možná sama jógu už nějakou tu dobu cvičíte, baví vás a cítíte se po cvičení skvěle. A přemýšlíte, jak jógu přiblížit a nabídnout i svým dětem? Pak jste správně narazila na článek, který vám ukáže, jak pozvat děti do světa dětské jógy
Po vyčerpávajících hodinách cestování jsme byli konečně v cíli naší rodinné zahraniční dovolené. Jaké však bylo překvapení nás všech, když nikde nebyl k nalezení jeden z kufrů. Dcera si doma nechala kufřík s oblečením, deníčky, knihami, osobními věcmi i její hygienou. Seděly jsme naproti sobě u stolu a ona začala vyjmenovávat všechny hrůzy a strasti dne, přičemž vyvrcholením bylo zjištění, že jede na dovolenou bez věcí. Zvolila jsem strategii pasivního naslouchání. O čem mluvím?
Postupem času jsme zjistily, že tatínek maminku podvedl a že s tou paní má holčičku. Další utvrzení, že MY nejsme dost dobré, když potřebuje ještě další dítě. Ten čas, kdy nám neříká, kde je, je s nimi a na ně je určitě hodný a chová se k nim lépe než k nám…
Byla jsem plná strachů. Jako já že bych měla vychovávat dítě? Já, která občas přemýšlí a někdy se i chová jako puberťačka? Co si nepamatuje, kolik stojí kubík vody a kdo je právě ministrem zemědělství? Copak já můžu být seriózní matkou a předat tomu malému človíčku všechny morální hodnoty? A možná právě kvůli strachu jsem nemohla otěhotnět. Neměla jsem co ztratit, a tak jsem se pustila do zkoumání svých strachů. A pochopila jsem
Dokážu pochopit postoje maminek, které se z různých důvodů rozhodly neočkovat své děti nebo je vzdělávají samy. Rozumím i tomu, když chce žena rodit doma. Předně si myslím, že každý má právo volby a nikomu nepřísluší to či ono rozhodnutí druhého člověka jakkoli soudit. Dnes se chci ale podívat na důležité téma, kterým je VÝCHOVA
Někdy vzpomínám na to, jak jsem s tebou byla propojená už v bříšku. Pamatuješ, jak ses tenkrát bála, jestli se mi něco nestalo nebo jestli nejsem nemocná? Bála ses tak moc, že i mně se rozbušilo srdíčko a začala jsem se bát taky. Chtěla jsem tě uklidnit a posílala jsem ti vzkazy a obrazy, ale přes strach jsi mě nevnímala.
Joooo, to je pořád dokola. Ten můj potřebuje klid. Potřebuje čas a prostor. Potřebuje si od nás na chvíli odpočinout. Dítě kvílí, nedá mu chvíli pokoj, pořád něco chce, nemůže se ani v klidu podívat na televizi, aniž by u toho na něm malej nevisel a pořád tu televizi nekomentoval.
Vím, že je pro někoho zvláštní přijmout fakt, že děti mohou učit nás dospělé. Většinou máme v hlavě nastaven vzorec, který říká: RODIČE UČÍ DĚTI! A tak my je učíme! Učíme je tomu, co učili rodiče nás a tak to jde stále dokola. Dokud nepřijde někdo, kdo začne nad tím vším přemýšlet. Čím nás mohou děti obohatit?
Mgr. Elena Ježková
Jana Burešová
Veronika Hradecká
Ženy ženám
