Nic, byla by moje odpověď bez přemýšlení. Nezamýšlela bych se nad žádnou spojitostí s tou smradlavou, ale velmi funkční věcí, a časem. Pochopení času a zaměření se na změnu v byznysových i osobních věcech mě v posledních 4 týdnech natočily život zcela jiným směrem. Jakým?
S tím, jak se blížil Den matek, začaly mi děti domů nosit všelijaké ty dárečky a obrázky se srdíčky a kytičkami, vyjadřujícími lásku. Mezi tím vším přistála v žákovské knížce syna jednička za "dotazník o mamince". Zvědavě jsem pátrala, co že se to paní učitelka dotazovala? Výsledek mě vedl k zamyšlení, co vlastně o mě moje děti ví
Ne, nebudu psát o sprostých slovíčkách, které děti ve třídách používají. A že by to bylo téma rozsáhlé. Budu mluvit o slovíčkách tak nějak celkově. Rodiče si totiž nějak přestávají uvědomovat, jaké má takové slovo moc. Ale kdo jiný to má děti naučit?
To takhle jednou přišla do ordinace mladá slečna a přinesla mi jednu z největších lekcí, které jsem do té doby jako fyzioterapeutka zažila... Zhroutila se na židli a začala vyprávět. Už delší dobu ji trápily veliké bolesti zad. Nemohla se pořádně narovnat, ani se ohnout. Ale to byla jen třešnička na dortu
Kdy ženy přestaly tančit? Kdy jsme přestaly vnímat sílu a moc své dokonalé pánve a boků? Kdy jsme se začaly obávat projevit se skrze své tělo a vzrušení z pohybu? ... Už jako malá holka jsem se nejraději vyjadřovala buď psaním anebo tancem. Nejlépe však obojím. Zavřít oči, dýchat s hudbou, splynout s tlukotem srdce a tančit
Zní to sice jakože jsem se zbláznila, ale on se spíš zbláznil celý svět, který nám říká, že menstruace je něco špatného, něco, co je potřeba potlačit, řídit, zbavit se toho a podobně. Objevují se ale i jiné přístupy a "alternativy". Jsou založeny na respektu sama k sobě, na poslouchání svého těla, na přirozených pochodech
"Extatický život" je nesmírně individuální záležitost a v žádném případě se nechystám diktovat žádná životní pravidla. Toto je jakýsi výňatek mých osobních zkušeností, které jsem získala na své vlastní cestě hledání toto, jak můžu prožitků extáze nejen občas dosahovat, ale i trvale udržovat a kontinuálně prožívat ve svých každodenních strastech a radostech
Moje tělo šílí, můj mozek šílí a já přesto zůstávám v radosti a těšení. Jsem sama překvapená. Každému se může splnit sen a být tam, kde chce. Ten můj je, že pojedeme do Peru! Jupíííí, zažiju měsíc cestování na vlastní pěst
Poměrně často ve svém okolí vnímám, že lidé nebývají rádi sami se sebou. Respektive nevědí, co dělat, když náhodou zůstanou sami se sebou. V pátek si dělají starosti, co budou dělat o víkendu, aby náhodou nezůstali sami doma. Ve mně to opravdu vzbuzuje – ÚDIV
Žijeme prý v v devítiletých cyklech. Rok 2016 je podle numerologického součtu také 9. Před devíti lety jsem začala pracovat s lidmi jako kouč/terapeut na plný úvazek, a tak bych ráda udělala malou rekapitulaci své cesty
Před 5,5 lety se na testu objevila jedna čárka a druhá jemně nepatrná. S těhotenstvím se dostavila i nevolnost. Nemohla jsem se na jídlo ani podívat a návštěva obchodu se stala noční můrou. Začala jsem být jemně nervózní při pomyšlení, že vlastně nebudu jíst a nedávat potřebné živiny mému miminku
Spokojenost v partnerském vztahu je něco, po čem touží většina z nás. Většina z nás si přeje, aby jeho vztah s partnerem byl plný Lásky, harmonie a souznění. Místo toho hodně lidí žije svůj Život s tím, že po takovém vztahu touží, ale žijí něco jiného. Proč tomu tak je? Proč je partnerství takovým tématem?
Tuto otázku jsem si položila právě před pár dny, kdy jsem zažívala neuvěřitelný vnitřní boj, zda odjet teď, na přelomu května, na deset dní meditovat. Zda si to mohu dovolit... Přitom jsem se rozhodla již před půl rokem. Těšila jsem se. A když to přišlo, najednou moje mysl nabídla hned několik výborných důvodů proč nejet
Téma očekávání pohlaví miminek je dost citlivé a málo se o něm mluví, možná podvědomě proto, že by to byla složitá práce rozkrývání na mnoha úrovních... Když jsem čekala prvního syna, vůbec jsem neřešila, jestli to bude kluk nebo holka. Po druhém synovi jsem cítila, že přijde ještě jedno miminko a přála jsem si, aby to byla holčička
Domov dětem vytváříme VŠÍM: tím, jací jsme, čím pro děti jsme, co s nimi děláme, kudy s nimi chodíme, co jim dovolíme, co jim ukazujeme, co s nimi prožíváme – a také tím, jací nejsme, čím pro děti nejsme, co s nimi neděláme, kudy s nimi nechodíme, co jim nedovolíme, co jim neukazujeme, co s nimi neprožíváme
Ženy ženám
Lilia Khousnoutdinova
