Cítíte se smyslná? Pokud ne, můžete to změnit. Můžete s tím začít pracovat. Každá žena dříve či později ve svém životě začne přemýšlet nad svou sexualitou. Uvědomovat si svůj vztah ke svému tělu, k rozkoši a smyslnosti. Dojdete-li ve svém uvažování do chvíle, kdy pocítíte, že ženské tělo je opravdu poklad plný bohatství, začnete si užívat.
Ještě před devíti lety jsem byla žena, která dost obstojně zaskakovala i muže, aniž bych to vlastně chtěla. Neuměla jsem to ale jinak. Vlastně bych řekla, že jsem tehdy ani nevěděla, co to pořádně znamená BÝT ŽENOU. Někde v hloubce své duše jsem ale cítila, že být ženou znamená mnohem víc, než si dokážu představit
Jsme jako prázdné nádoby, které touží po naplnění. Chodíme po světě a potkáváme spoustu dalších nádob. Některé jsou plné, některé méně, jiné zase vůbec. Je vztah dvou lidí skutečně pouze o přelévání energie z jedné misky do druhé? Kde se náš nevyčerpatelný zdroj skutečně nachází? Odkud můžeme čerpat?
Mé zdravotní problémy s močovým měchýřem, které nebraly konce a byly čím dál častější, mne dovedly na cestu sebe-poznání. Postupně jsem začala zjišťovat, že můj zdravotní stav je odraz toho, jak se cítím uvnitř
Když jsem si dnes ráno položila tuto otázku, napadlo mě spousta odpovědí jako třeba „náročný“, „namáhavý“, „stresující“. Takový totiž život s touto nemocí je. Tak, jako se cukrovkáři více či méně postupně smiřují s tím, že budou žít život s cukrovkou, musela jsem se i já smířit s tím, že žiji s dermatilománií.
Nešťastná láska. I já ji kdysi zažila a dnes jsem za ni vděčná. I navzdory té chvíli, kdy mě můj "milý" nechal na holičkách téměř bez peněz v cizí zemi stovky kilometrů od místa, kde jsem tenkrát žila a studovala. Když se člověk tímto způsobem zamiluje, dříve nebo později si obvykle položí otázku: "Stojí za to vydržet nebo to mám vzdát?"
Máte sebe samotnou až na 156. místě žebříčku priorit? Nejdřív děti, rodina, práce, vaření... a až teprve když náhodou zbyde chvilka, vzpomenete si, že máte vlastně i sebe samu? A přitom dát sebe samu na první místo je ten nejdůležitější krok k sebe-lásce. Navíc péče o sebe je o každodenních rituálech, na které potřebujete jen 15 minut
Chodila jsem na vysokou školu, střídavě na dvě brigády a málem si osvojila nevlastního bratrance. Když přičteme zátěže z minulosti, tak se vytvořil slušnej koktejl, který vybuchl a já se ocitla v situaci, kdy jsem nemohla napsat ani email, protože to pro mě bylo zatěžující.
Koho? Nebo co? V práci nebo doma? Je to jedno, dneska mi tak blesklo hlavou. Výsledek je hodně podobný: průšvih. Něco se stane. Že jsem už dlouho unavená? Že mě zase začali bolet záda, jako vždy, když mi moje tělo chce opatrně něco naznačit? Neposlouchám
„Mám moc mužské energie.“ To je něco, co často (i díky své práci) od žen slýchávám. Tato skupina žen se potýká s pocitem, že být cílevědomá, výkonná, samostatná a rychlá není pro ně samotné úplně v pořádku. Jejich vnitřní hlas jim říká: „Takhle to přece není ono.“ Často se také ozývá i tělo – různými signály a projevy. Je to...
I ja som baculka. V podstate celý život. Od detstva sa so mnou tiahne táto téma, toto označenie a ja som na tom raz hore a raz dole. Tak s váhou ako i s mojím postojom k telu. Ale i ja som mela AHA moment a nastolila som inú taktiku, z ktorej možno polovica teraz čítajúcich ľudí „odpadne“
V životě jsem utržila tolik ran, že si někdy říkám, odkud beru tu sílu zase vstát. Pokaždé, když vstávám, děkuju životu za to, že tu sílu mám. Nikdy to není jednoduché. Ani se nedá říct, že by to bylo u další rány o něco jednodušší. Ale touha po splnění mých snů vždy zůstala
Nejseš dost dobrá. Nic nedokážeš. Nezasloužíš si lásku. Podívej se na sebe, jak vypadáš. Kdo z nás to někdy nepoznal? Žijeme v nefunkčních vztazích, chodíme do práce, kterou nemáme rádi, necháme sebou manipulovat… Zkrátka se nemáme rádi. Znám to, i já jsem to tak měla. Ale rozhodla jsem se to změnit.
„Vy nevíte, jaké to je,“ říkají mi někdy lidé trpící depresí. „Ale vím,“ odpovídám. „A dokonce vím, jaké to je, když nikdo neví, jaké to je.“ Musím ovšem připustit, že kdybych zahodila své deníkové zápisky z onoho temného období, těžko bych si ještě pamatovala tu nesmírnou intenzitu své bolesti.
Známe to všechny, léto u vody a my doma s menstruací. Trápíme se a stresujeme s vložkou či tampónem. Co kdybyste mohla lehce zapomenout, že vůbec menstruaci máte. Ale jak, když se paříte s vložkou, která Vás otravuje v kalhotkách a nebo se stále nervujete z toho, zda Vám z plavek neleze šňůrka od tampónu
Ženy ženám
Alice Kirš
