Opusť ovčín a buď svá

Móda byla vždy něco, čím jsem se nezabývala.

Nikdy jsem se ani nelíčila, účes jsem řešila jen v té míře, abych nebyla rozcuchaná a vlasy nebyly špinavé.
Jako malá jsem toužila mít dlouhé vlasy. Ale měla jsem smůlu. Byly příliš jemné na to, aby mohly vesele růst a tak jsme pravidelně stříhaly, aby zhoustly. Bylo mi to líto, ale nešlo to jinak. Skousla jsem to!

Co jsem ale věkem neskousávala bylo oblečení. Štvalo mne, že jsem musela nosit oblečení, které nechci. Hlavně sukně. Mít sukni totiž většinou znamenalo mít i punčocháče, což nebylo úplně to pravé oblečení do školy. I když, ona by ta sukně ani tolik nevadila, kdybych k ní nedostala i halenku. Ha-len-ku.
Vrcholem bylo fiží, na které si potrpěla hlavně moje babička. Jakékoliv protivení se nepřipadalo v úvahu. Stačil náznak a bylo jasné, jak nevděčný jsem tvor!

„Dívka má nosit sukně!“

byl hlavní argument, proč se chce, abych je nosila. Jen tak jsem skutečně „slušně oblečená“. Nic o tom, zda se mi to líbí, zda se v tom cítím, zda je to praktické. A tak jsem se neprotivila… ale vnitřně trpěla. Co na tom, jak se cítím, na tom přece pramálo sejde…

V mezičasech jsem snila, že jednou přijde den,
kdy si koupím „to správné oblečení“.

Za vlastní peníze. A do toho mi nikdo kecat nebude. NIKDO!

Pamatuji se, jak jsem jednou z tašky na papír vytáhla katalog firmy Quelle. Některé kousky se mi zdály naprosto boží. Zaškrtala jsem si věci, u kterých jsem měla dojem, že jsou přesně těmi, které bych chtěla nosit a ve kterých bych byla jako ty slečny a ženy z katalogu – šťastná a šik. Bylo mi asi 12 a já udělala tu největší imaginární objednávku v historii firmy. Dala jsem si tu práci a spočítala jí. Objednávka hravě překročila 100.000,- Kč, ale mne se zdálo naprosto OK utratit tolik peněz za oblečení, které chci. Když je to pro mne! Současně ale vyvstala otázka, kde tolik peněz sebrat? Tak jsem začala šetřit – bylo to totiž totálně boží!

Jednou objednávku pošlu a všechno si to skutečně koupím.

Objednávku jsem si schovala do svého „kufříčku s poklady“. Až po letech mi došlo, že na to z kapesného nenašetřím. Fakticky ne! Navíc ty věci už dávno vyšly z módy. Většina! Nakonec jsem došla k mnohem střízlivější myšlence – spokojila bych se s pohodlnýma, skvěle padnoucíma džínama a nějakým super tričkem…
Ostatně tak nějak to mám i dnes.
Pohodlné pohodové oblečení se mi pak postupně dařilo „prosadit“ v pubertě.

Na střední už jsem se cítila oblečená „dle normy“

Nevyčnívala jsem – ani nezářila. Hlavní cíl byl prostě proplout, zbytečně nedráždit, jsou to jen hadry! Co naplat, s prázdnou peněženkou, a nulovým citem pro styl, parádu stejně nenadělám a to byl poslední moment, kdy jsem „řešila“ módu.

Za největší vítězství svého dospívání považuji okamžik, kdy jsem z ramínka sundala poslední halenku a věděla, že si už žádnou takovou v životě nekoupím. Rozhodně ne tu s volány a fiží. Brrr, ještě teď mám husinu.

Ačkoliv omezena vnějšími možnostmi, vnitřně jsem si za ty roky prošla z extrému do extrému – od touhy mít vše, co je v časopisech – což bylo v době puberty a já neměla (naštěstí) peníze -, až po okamžik, kdy jsem opovrhovala čímkoliv, co v nich bylo. Při slově IN se mi zvedal žaludek. Chtěla jsem být tvrdě v opozici. Ty hadry z časopisů jsem si furt nemohla dovolit, ale víc mne štvalo, že někdo třetí, kdo mne nikdy neviděl a vůbec mne nezná, chce určovat, co mám nosit. Cítila jsem se stejně ovládaná jako ta malá holka, které nutili punčocháče a halenku s fiží, protože takhle přece chodí oblékané holčičky. Pche.

Nakonec jsem na cokoliv kolem oblečení rezignovala.

Ostatně i bez toho nebyly nákupy ideální. Dostatečně dlouhé džíny, které padnou přes boky i v pase a přitom neškrtí přes stehna, člověk našel v jednom případě z tisíce. To poslední, co mne trápilo, byla jejich módnost. Byl to naprosto ničím neopodstatněný aspekt pro výběr…

V době smíření s běžným oblékáním, po třech velkých čistkách v šatníku a v moment, kdy jsem začala hledat čím ho skutečně naplnit, aby to dávalo smysl a už jsem nemusela podstupovat universální řešení – triko + džíny/sukně, jsem „poznala“ Táňu Havlíčkovou. A zjistila, že to všechno kolem módy a stylu je úplně jinak. Naštěstí!
Styl je důležitý, ale ze zcela jiných důvodů.

Jsme IN, kdykoliv jsme ve svém stylu

Jsme úžasné a sexy vždy, když máme oblečení sladěné s naší duší.

Najednou ty hadry a to, jak se v nich cítím, začalo dávat smysl. V moment, kdy jsem se našla v jednom z 8 stylů, a našla tam i svou mamku a babičku, jsem pochopila… Spadl mi obrovský kámen ze srdce a já pocítila neskutečnou úlevu. Jsem nekonvenčka – REBELKA. Jsem jiná už ze své podstaty. Jsem „ta s peřím“ – jangová v jinové rodině. Najednou se nejde zlobit, není proč…

Oblékám svou duši byl seminář, který mi dal vodítka

• Odhodit představy co musím a co se očekává.
• Vyklouznout z pocitů viny a přestat naplňovat očekávání druhých.
• Nebát se být ve svém stylu a projevit ho.

Ukázal cesty. Cesty k duši, k vlastní ženské duši, tam pod všemi slupkami, kterými se obalila. Sama jsem je sloupla, a teď vím jak obléci co zbylo. Můžu respektovat sebe a svůj styl a rozzářit tak svou ženskost. A ženskost neznamená obléct si sukni a halenku s fiží. To není můj styl, v tom uvadám!

Už to nejde být stejná, když pochopíte, CO vám sluší.

Obléknout se v plné síle nebo být naprosto bez energie? To je ta volba.
A s módou z výloh a časopisů to nemá vůbec nic společného.

Vy jste móda
Vy jste styl
Vy jste trend

Přestože jsem se ze skříně zbavila hodně věcí, další čistce jsem se neubránila. Moc dobře vím z jak hloupých důvodů jsem si některé kousky chtěla nechat. Zbytečně! A tak jsem se rozloučila s „posledními ležáky“ ve skříni a nechala si tam zatím ten zbytek. Už teď je mi ale jasné, že jsem v procesu dolaďování a tahle taška na charitu nebyla poslední.

Mám návod a nebojím se ho použít :-)
Neměla bych se bát. Je to osvobozující. Život je v určitém ohledu zas o něco jednodušší.
Vím kam směřuji a postupně odkládám poslední zbytky strachu vyjádřit sebe samu…

5 TOP myšlenek ze semináře:

1. život je hra, tak si hraj a kašli na dokonalost
2. pochop sebe (a svůj styl) a strach, pocity viny i pochyby se stanou pojmem minulosti
3. vstřebej svůj stylový protipól – jen s přijetím svého stínu budeš celistvá
4. nepodceňuj boty – drží a spojují tě se zemí, s tím, co je základní, se zdrojem energie!
5. přijmi sebe sama a rozhoduj ve svém zájmu – to je jediná cesta ke zdraví a ženské síle

Najděte svůj styl – osvoboďte se!

• About
• Latest Posts

Kateřina Svobodová

Jsem vodnářka, dvojnásobná máma, ulítlá dcera, šílená kámoška, písmenková královna a hlavně vděčná uživatelka Života.
Psaní mě baví. Baví mě tak moc, že mě živí. Teď. A co bude zítra? Tím se nechám překvapit... :-)
Více o mně tady >>>

Latest posts by Kateřina Svobodová (see all)

• Rozhovor o knize SRDCE MUŽE - 15 dubna, 2016
• Radka Tomášková: Cesta za miminkem je cesta sebepoznání - 9 března, 2016
• Sexological bodywork: profese, která mění životy - 4 března, 2016