Když já na ten SEX fakt nemám chuť

Jolana sedí ve své oblíbené v cukrárně se svou nejlepší kamarádkou Hankou na „dámské poradě“, jak tomu tajně říkají. Ujídá už třetí dortík a sem tam vytáhne kapesník a utře si oči.

„Já vím, že už jsem ti to teď říkala třikrát, ale já tomu fakt nerozumím. Já myslím, že se máme pořád rádi. Samozřejmě, není to taková ta zamilovanost, jako to bylo na začátku, ale něco k němu pořád cítím, to jo. Jsme spolu dvanáct let, no tak to se už projevuje trochu sem tam ponorka mezi náma, že jo. Není to tak úplně žhavý, zvlášť když nemáme blízko babičku, takže jsem s děckama pořád sama.

Když si ale představím, že bych byla bez něj, tak je mi smutno, takže si myslím, že ho mám pořád ráda. A myslím, že i on mě má ještě pořád rád. Za celý ty leta mi ani jednou nezahnul a vždycky říká, že tak dlouho zůstává v práci jenom pro to, aby vydělal peníze pro nás. A děcka má rád, to fakt jo. Taťka je dobrej. Ale té jeho potřebě fakt nerozumím.“

 

Jolana si opět utře opatrně oko, aby si nerozmazala řasenku. Má sice voděodolnou, ale zrovna tahle značka nějak hůř odolává dámským slzám. Znovu ji napadne, že by to měla u výrobce reklamovat nebo mu aspoň dát dobrý tip, jak si vylepšit sortiment něčím, čemu žádná žena neodolá: „Jedinečná řasenka, kterou nesmyjí ani vaše slzy štěstí!“

Akorát že Jolana teď nepláče štěstím, ale jeho opakem.

Je frustrovaná, nešťastná a v hlavě jí bliká velké: „JÁ MU FAKT NEROZUMÍM!“
Hanka pije teprve druhé cappuccino, protože na dnešní poradě je ona ta, která naslouchá, utěšuje a povzbuzuje.

„Takže jestli tomu dobře rozumím,“ snaží se sesumírovat Jolaninu ubrečenou hodinovou zpověď toho, jaká příkoří se jí teď dějí, „tak ty máš pocit, že jemu nejde o nic jiného než o sex, jo?“
Jolana přikývne: „Jo.“

„A projevuje se to tak, že tě pořád ošahává, když ty nechceš, a má pořád nějaké řečičky a je uražený, když mu pošesté za týden řekneš, že tě bolí hlava nebo že děti ještě nespí, jo?“
I na tuto otázku Jolana přikývne: „Jo.“

Hanka pokračuje ve své roli Jolanina osobního kouče: „A přemýšlela jsi někdy o tom, proč s ním nechceš spát častěji?“
Jolana se zamyslí:“Ale já jsem fakt unavená.“

„Kecy,“ namítne Hanka. „Jsou to kecy a žádná pravda, a ty to víš stejně dobře jako já.“
„Tak pak už doopravdy nevím. Nic mě nenapadá,“ snaží se to zahrát do autu Jolana.

 

Hanka sáhne sama k sobě: „Hele, ty víš, že mezi mnou a Martinem to taky nebylo jednu dobu úplně dobrý. On chtěl, ale mě to prostě nebavilo. Pak už mě iritovaly jakékoli obrázky nahých ženských na časácích v trafice, při romantických scénách ve filmu jsem se tvářila, že je nevidím a začala jsem dokonce nesnášet písmenko X. Takhle to šlo tak dlouho, že jsem si už říkala, že se asi budeme muset rozvést, že už to nikam dál nepovede.“

Jolana přikyvuje. V těch dobách byla ona koučem a poradcem a Hanka koučovaným.
„No, ale pak mi došlo, že ho fakt miluju. Že je to fakt skvělej chlap a že náš vztah byl na začátku fakt úžasnej a že tenhle potenciál někde v nás pořád dřímá, akorát ho přerušily všechny ty povinnosti, starosti, tchýně, hypotéky a tak. A vzpomněla jsem si, že tehdy mě sex s ním ještě bavil. A tak jsem šla do sebe a pozorovala jsem pečlivě několik týdnů, co mi chuť na vztah bere. A došlo mi tohle:

Chuť na sex jsem si nejvíc brala já,
protože jsem moc pracovala a nevěnovala se sobě a tomu,
abych si dokázala užívat pohodu a slast.

 

Byla jsem prostě nastavená na výkon a akci a nezbýval už žádný prostor pro to, abych se zastavila a dokázala jen tak přijímat. Doteky, péči, energii… Prostě jsem to přestala umět. Vím, že jsem to kdysi uměla, ale už strašně dávno a zapomněla jsem to. Nebo spíš: potlačila jsem to.

No a pak jsem vypozorovala, že druhým hlavním důvodem je, že chci, aby Martin co nejvíc vyhovoval mým představám o něm, a když náhodou došlo mezi náma k hádce nebo sporu o něčem, tak jsem si to všechno ve své hlavě ukládala do složky s názvem ,Pěkně mu to spočítat později!‘, a když jsme si pak spolu lehli do postele, tenhle šuplík se otevřel a bylo po chuti na sex.“

Jolana jen mrká. Její ego se pořád snaží tvářit, že nic takového se u ní rozhodně neděje, ale určitá část z ní začíná chápat pointu.
„No a když jsem si tohle uvědomila a zároveň jsem tam pořád měla silné PROČ s Martinem zůstávat, tak jsem najednou viděla i to, JAK to udělat, aby se to všechno změnilo. No a jak sama víš, za poslední rok a půl jsme řešili mě a Martina jen jednou, když jsme měli to půldenní nedorozumění kvůli novému bytu. Ale sex, sex je od té doby… hmmm…,“ Hanka se slastně zasní.

 

Jolana se poprvé za poradu usměje.

„Když vono je nejhorší si přiznat, že špatně jsem já a ne ten druhej. A máš pravdu, ani já nejsem špatně. Nikdo není špatně. Celý je to vo tom si znovu uvědomit, že jsem to fakt já, kdo je zodpovědnej za to, co se mi v životě děje, a že je zbytečný to házet na druhý.“

A pak se podívá na hodinky: „A do…! Už jsem měla být dvacet minut pro Jiříka ve školce. Haničko, zlatíčko, díky ti! Dám vědět, jak to dopadlo!“

A je pryč.

 

ŽIJTE S CYKLEM A V HARMONICKÉM PARTNERSTVÍ!

Dana-Sofie Šlancarová

Podnikatelka, překladatelka, lektorka a zakladatelka projektu Cyklická žena®. Přeložila (kromě jiného) legendární knihu Mirandy Gray – Cyklická žena. Sama je autorkou tří knih o ženské cykličnosti: Balijský deník Cyklické ženy, 7 návyků efektivní Cyklické ženy, a spolu se svým mužem Erikem napsala cyklickou knihu pro muže: Návod na ženy.
Pravidelně pořádá semináře a setkání pro ženy a dívky, a píše články na téma ženské cykličnosti.

www.cyklickazena.cz